DeletedUser705
Guest
****
-
Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!
Zasmej sa, ohodnoť a pridaj ďalší vtip
- Zakladatel vlákna iDavis
- Vytvořeno
Ethariel
Guest
Lol 
Bouřlivá noc. Muž v nejlepších letech jede v starém autě po rozbité polní cestě. Všude létají blesky a duní hromy. Najednou se mu v tomhle dopuštění to vozítko porouchá. Chlápek vyběhne ven, otevře kapotu, ale přes ten slejvák a tmu nedokáže identifikovat chybu. Najednou v dálce uvidí světlo. Vydá se za ním a po úmorné hodině dorazí k velké dřevěné bráně. Vezme za klepadlo a pořádně zabuší. Po pár vteřinách uslyší cinkání klíčů a otevře mu mladý mnich.
"Copak si přejete poutníku?" ptá se.
"Omlouvám se že ruším ale asi 3 kilometry odsud se mi porouchalo auto. Jsem celý promočený a hladový. Mohli by jste mi prosím pomoct."
"Ale zajisté poutníku. Tohle je klášter a my vždy poskytneme pomocnou ruku bratru v nouzi."
Muž je uveden do malého pokojíku, kde na něj čeká, sice jednoduché ale suché a pohodlné šatstvo. Když se převleče, mladý mnich ho odvede do hodovní síně kde mu dají najíst teplé polévky. Takhle najezen a unaven poděkuje a nechá se zase odvést do pokojíku. Mniši mu slíbí, že ráno zavolají odtahovku a o jeho auto se postarají.
Uprostřed noci se mladý muž vzbudí, protože slyší velice vábivý, až líbezný zvuk. Pomalu vyjde z pokojíku a vydá se za zdrojem té hudby. Vchází do nádherně osvětleného sálu na jehož konci jsou vyřezávané dveře s mohutnými kovovými panty, které se právě zavírají. Jakmile se dovřou, hudba utichne. Mladý mnich , který ho předtím uvítal, pomalu přešel k němu a muž se ho zeptal.
"Copak to bylo za nádhernou melodii? A kam vedou ty dveře?"
"To Vám poutníku, naneštěstí nemohu vyzradit."
"A pročpak ne? Nikomu to neřeknu."
"Protože, milý příteli, nejste mnich."
"Ach. To je škoda."
Mniši ráno zavolali odtah a muž se tak dostal do města, kde si půjčil auto a mohl pokračovat ve své cestě.
O deset let později, jel ten samý muž, autem po té samé cestě. Venku zas zuřila bouře a auto se porouchalo téměř na tom samém místě. Muž se znovu pokoušel auto opravit ale opět neúspěšně. V dálce uviděl zas to světlo a pomalu mu začalo svitat, kde je. Vydal se ke klášteru a po hodině dorazil k bráně. Zaklepe klepadlem a za pár vteřin mu otevře ten samý muž, jak před lety. Zub času se podepsal i na něm.
"Copak si pře... ale já Vás znám. Pojďte dovnitř ať nestojíme v tom dešti."
"Děkuji vám bratře. Ani nevíte jak rád vás vidím. Zase se mi kousek odsud porouchalo auto a já si uvědomil, kde jsem a že vás tady najdu."
Mnich ho zavede do pokojíku, kde ho čeká teplé oblečení. Pak se společné nají v hodovní síni a nakonec ho zase zavedou do pokoje ať si může odpočinout.
Muž je ale netrpělivý a nemůže usnout. Doufá že zas uslyší to překrásnou melodii a zjistí co je jejím zdrojem. Po pár probděných hodinách, kdy to už pomalu vzdával, se klášter rozezněl hudbou na kterou tak čekal. Nelenil, rychle vylezl z postele a pospíchal k sálu s dřevěnými dveřmi. Už, už tam skoro byl, když hudba najednou utichla. Viděl jen jak se vrata zavírají a mnicha kráčejícího k němu.
"Prosím, prosím, řekněte mi co to bylo za hudbu. Třeba tady i zůstanu, jen mi to řekněte."
"To nesmím poutníku, musel by jste být mnich."
"A jak se stanu mnichem?" vyzvídal.
"Musel by si projít celý svět. Sečíst všechna zrnka písku a všechny stébla trávy. Pokud uspěješ, tak se staneš mnichem."
Muž rozhodnutý, že zjistí co to bylo za melodii. Vydal se tedy hned ráno do světa a jal se počítat.
Po šedesáti letech, ke klášteru přijde stařičký muž. Pomalu zvedne klepadlo a s vypětím všech sil s ním udeří do dveří. Po pár minutách mu otevře, ten samý mnich jako před léty. Jen záda shrbená až pomalu na zem a skoro bez zubů.
"Sečetl... sečetl jsem všechna zrnka písku a všechny stébla trávy. A přišel jsem sem najít klid."
Starý mnich přikývne a uvede ho do pokojíku. Omyje se, převleče do pohodlného hávu a jde s mnichem do velkého sálu. Postaví se s ním před vyřezávaná dřevěná vrata, vytáhne ohromný svazek klíčů, vytáhne jeden, dřevěný a otevře je. Za nimi se objeví, ale další dveře, železné. Mnich se starým mužem přistoupí i k nim, vytáhne železný klíč a otevře i ty. A za nimi, měděné dveře. Takhle to pokračuje přes cínové, kamenné, stříbrné, rtuťové, olověné, zlaté, démantové, rubínové, smaragdové, opálové až dojdou ke dveřím z nebeské modři. Mnich vytáhne poslední klíček se svazku, otevře je a muž konečně zjistí, co vydávalo tak nádherný zvuk. Tu líbeznou melodii, hudbu věků. Po zvrásněné tváři mu začnou padat slzy radosti i smutku. Neví jestli má brečet anebo se smát, ale přitom je tak klidný, jak ještě nikdy předtím.
Chtěli by jste vědět co tam viděl? To Vám nemůžu prozradit, nejste mniši
Bouřlivá noc. Muž v nejlepších letech jede v starém autě po rozbité polní cestě. Všude létají blesky a duní hromy. Najednou se mu v tomhle dopuštění to vozítko porouchá. Chlápek vyběhne ven, otevře kapotu, ale přes ten slejvák a tmu nedokáže identifikovat chybu. Najednou v dálce uvidí světlo. Vydá se za ním a po úmorné hodině dorazí k velké dřevěné bráně. Vezme za klepadlo a pořádně zabuší. Po pár vteřinách uslyší cinkání klíčů a otevře mu mladý mnich.
"Copak si přejete poutníku?" ptá se.
"Omlouvám se že ruším ale asi 3 kilometry odsud se mi porouchalo auto. Jsem celý promočený a hladový. Mohli by jste mi prosím pomoct."
"Ale zajisté poutníku. Tohle je klášter a my vždy poskytneme pomocnou ruku bratru v nouzi."
Muž je uveden do malého pokojíku, kde na něj čeká, sice jednoduché ale suché a pohodlné šatstvo. Když se převleče, mladý mnich ho odvede do hodovní síně kde mu dají najíst teplé polévky. Takhle najezen a unaven poděkuje a nechá se zase odvést do pokojíku. Mniši mu slíbí, že ráno zavolají odtahovku a o jeho auto se postarají.
Uprostřed noci se mladý muž vzbudí, protože slyší velice vábivý, až líbezný zvuk. Pomalu vyjde z pokojíku a vydá se za zdrojem té hudby. Vchází do nádherně osvětleného sálu na jehož konci jsou vyřezávané dveře s mohutnými kovovými panty, které se právě zavírají. Jakmile se dovřou, hudba utichne. Mladý mnich , který ho předtím uvítal, pomalu přešel k němu a muž se ho zeptal.
"Copak to bylo za nádhernou melodii? A kam vedou ty dveře?"
"To Vám poutníku, naneštěstí nemohu vyzradit."
"A pročpak ne? Nikomu to neřeknu."
"Protože, milý příteli, nejste mnich."
"Ach. To je škoda."
Mniši ráno zavolali odtah a muž se tak dostal do města, kde si půjčil auto a mohl pokračovat ve své cestě.
O deset let později, jel ten samý muž, autem po té samé cestě. Venku zas zuřila bouře a auto se porouchalo téměř na tom samém místě. Muž se znovu pokoušel auto opravit ale opět neúspěšně. V dálce uviděl zas to světlo a pomalu mu začalo svitat, kde je. Vydal se ke klášteru a po hodině dorazil k bráně. Zaklepe klepadlem a za pár vteřin mu otevře ten samý muž, jak před lety. Zub času se podepsal i na něm.
"Copak si pře... ale já Vás znám. Pojďte dovnitř ať nestojíme v tom dešti."
"Děkuji vám bratře. Ani nevíte jak rád vás vidím. Zase se mi kousek odsud porouchalo auto a já si uvědomil, kde jsem a že vás tady najdu."
Mnich ho zavede do pokojíku, kde ho čeká teplé oblečení. Pak se společné nají v hodovní síni a nakonec ho zase zavedou do pokoje ať si může odpočinout.
Muž je ale netrpělivý a nemůže usnout. Doufá že zas uslyší to překrásnou melodii a zjistí co je jejím zdrojem. Po pár probděných hodinách, kdy to už pomalu vzdával, se klášter rozezněl hudbou na kterou tak čekal. Nelenil, rychle vylezl z postele a pospíchal k sálu s dřevěnými dveřmi. Už, už tam skoro byl, když hudba najednou utichla. Viděl jen jak se vrata zavírají a mnicha kráčejícího k němu.
"Prosím, prosím, řekněte mi co to bylo za hudbu. Třeba tady i zůstanu, jen mi to řekněte."
"To nesmím poutníku, musel by jste být mnich."
"A jak se stanu mnichem?" vyzvídal.
"Musel by si projít celý svět. Sečíst všechna zrnka písku a všechny stébla trávy. Pokud uspěješ, tak se staneš mnichem."
Muž rozhodnutý, že zjistí co to bylo za melodii. Vydal se tedy hned ráno do světa a jal se počítat.
Po šedesáti letech, ke klášteru přijde stařičký muž. Pomalu zvedne klepadlo a s vypětím všech sil s ním udeří do dveří. Po pár minutách mu otevře, ten samý mnich jako před léty. Jen záda shrbená až pomalu na zem a skoro bez zubů.
"Sečetl... sečetl jsem všechna zrnka písku a všechny stébla trávy. A přišel jsem sem najít klid."
Starý mnich přikývne a uvede ho do pokojíku. Omyje se, převleče do pohodlného hávu a jde s mnichem do velkého sálu. Postaví se s ním před vyřezávaná dřevěná vrata, vytáhne ohromný svazek klíčů, vytáhne jeden, dřevěný a otevře je. Za nimi se objeví, ale další dveře, železné. Mnich se starým mužem přistoupí i k nim, vytáhne železný klíč a otevře i ty. A za nimi, měděné dveře. Takhle to pokračuje přes cínové, kamenné, stříbrné, rtuťové, olověné, zlaté, démantové, rubínové, smaragdové, opálové až dojdou ke dveřím z nebeské modři. Mnich vytáhne poslední klíček se svazku, otevře je a muž konečně zjistí, co vydávalo tak nádherný zvuk. Tu líbeznou melodii, hudbu věků. Po zvrásněné tváři mu začnou padat slzy radosti i smutku. Neví jestli má brečet anebo se smát, ale přitom je tak klidný, jak ještě nikdy předtím.
Chtěli by jste vědět co tam viděl? To Vám nemůžu prozradit, nejste mniši
DeletedUser713
Guest
Ty...Ty....já chcu vědět co tam bylo
Manželský pár z Minneapolis se rozhodl odletět na Floridu, aby se vyhnul obzvlášť studené zimě doma. Manželka potřebovala v zaměstnání dokončit ještě nějaký úkol, a tak se rozhodli, že manžel poletí ve středu a jeho žena jej bude následovat až příští den. Manžel po příletu do Miami v hotelu zjistil, že má ve svém apartmá k dispozici i počítač s internetovým připojením. Rozhodl se tedy poslat manželce e-mail. Při psaní adresy ale vynechal jedno písmenko, chybu nepostřehl a e-mail tak odeslal na špatnou adresu. Mezitím, kdesi v Houstonu, se vracela jdna žena z pohřbu zesnulého manžela. Její choť byl po mnoho let významný činitel a tudíž přišlo velké množství kondolencí včetně i e-mailem. Vdova se rozhodla poštu přečíst a už po přečtení prvního e-mailu hlasitě vykřikla a v mdlobách se sesunula k zemi. Výkřik zaslechl její syn, vběhl do místnosti, uviděl matku ležící na zemi a na stole běžící počítač.
Na monitoru pak četl následující:
Komu: Mé milované ženušce Předmět: Jsem na místě Datum: 18.1.2006 Vím, že budeš mým e-mailem překvapena. Tady totiž jsou počítače taky a já ti tedy můžu o sobě poslat zprávu. Právě jsem dorazil a jak vidím, vše je tu připravené i pro tvůj zítřejší příchod. Moc se těším, až tě zase uvidím! Doufám, že tvá cesta sem bude stejně bezproblémová jako byla ta moje.
Tvůj milující manžel
P.S.: Tady dole je opravdu horko.
Ethariel
Guest
Lolololololol
DeletedUser467
Guest
Byli jsme oblečeni a připraveni odejít na Silvestrovskou party.
Rozsvítili jsme noční světlo, zapnuli telefonní záznamník, zakryli klec s andulkou a vyhnali kočku na dvůr.Zavolali jsme do taxislužby a objednali taxíka. Taxík přijel a my jsme vyšli z domu předními dveřmi.Když jsme vycházeli, kočka, kterou jsme vyhnali na dvůr, proklouzla pod našima nohama zpět do domu. Nechtěli jsme aby zůstala uvnitř domu, protože se vždy když je tam sama, snaží se sežrat andulku.Manželka si šla sednout do taxíku, zatímco já jsem se vrátil dovnitř,abych vyhnal kočku z domu. Kočka mi ale vyběhla do patra a já jsem běžel za ní. Manželka, která zatím čekala v taxíku nechtěla aby taxikář věděl, že dům bude celou noc prázdný. Takže sdělila taxikáři, že se hned vrátím, že jsem jenom šel dát dobrou noc své matce. Po pár minutách jsem si sedl do taxíku vedle manželky. "Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho," řekl jsem když jsme se rozjížděli. "Ta kráva pitomá se schovávala pod postelí. Musel jsem ji šťouchat ramínkem do zadku abych ji dostal ven! Snažila se mi utéct, tak jsem ji chytil pod krkem. Pak sem ji musel zabalit do deky, aby mě nepoškrábala. Povedlo se ale! Odtáhl jsem ji po schodech dolů a vyhodil zpět na dvorek! Doufám že se zase nevyse*e do zeleninového záhonu!" Ticho v taxíku bylo ohlušující.
Rozsvítili jsme noční světlo, zapnuli telefonní záznamník, zakryli klec s andulkou a vyhnali kočku na dvůr.Zavolali jsme do taxislužby a objednali taxíka. Taxík přijel a my jsme vyšli z domu předními dveřmi.Když jsme vycházeli, kočka, kterou jsme vyhnali na dvůr, proklouzla pod našima nohama zpět do domu. Nechtěli jsme aby zůstala uvnitř domu, protože se vždy když je tam sama, snaží se sežrat andulku.Manželka si šla sednout do taxíku, zatímco já jsem se vrátil dovnitř,abych vyhnal kočku z domu. Kočka mi ale vyběhla do patra a já jsem běžel za ní. Manželka, která zatím čekala v taxíku nechtěla aby taxikář věděl, že dům bude celou noc prázdný. Takže sdělila taxikáři, že se hned vrátím, že jsem jenom šel dát dobrou noc své matce. Po pár minutách jsem si sedl do taxíku vedle manželky. "Omlouvám se, že mi to trvalo tak dlouho," řekl jsem když jsme se rozjížděli. "Ta kráva pitomá se schovávala pod postelí. Musel jsem ji šťouchat ramínkem do zadku abych ji dostal ven! Snažila se mi utéct, tak jsem ji chytil pod krkem. Pak sem ji musel zabalit do deky, aby mě nepoškrábala. Povedlo se ale! Odtáhl jsem ji po schodech dolů a vyhodil zpět na dvorek! Doufám že se zase nevyse*e do zeleninového záhonu!" Ticho v taxíku bylo ohlušující.
Lukula
Velmistr písma
Potkají se dlouholeté kamarádky v nebi. Obě na sebe vyjeveně hledí...
"Ahoj, co ty tady děláš? Co se ti stalo?"
"Ále, umrzla jsem..."
"To ti teda nazávidim"
"A co ty? Nějaké neštěstí?"
"Ani ne. Podezírala jsem manžela z nevěry. Přílítla jsem domu, protože jsem zaslechla, že mě podvádí a má doma ženskou. On seděl v obýváku a koukal na fotbal, ale nechtěla jsem mu to sežrat, tak jsem proběhla celej byt - ložnici, koupelnu, prohlédla všechny skříně, prostě nic. Z toho rozčilení, že jsem nikoho nenašla a z radosti, že nic z těch řečí nebyla pravda jsem dostala infarkt."
"Ty jsi kráva - kdybys nebyla blbá a mrkla do lednice, mohli jsme být ještě obě naživu."
"Ahoj, co ty tady děláš? Co se ti stalo?"
"Ále, umrzla jsem..."
"To ti teda nazávidim"
"A co ty? Nějaké neštěstí?"
"Ani ne. Podezírala jsem manžela z nevěry. Přílítla jsem domu, protože jsem zaslechla, že mě podvádí a má doma ženskou. On seděl v obýváku a koukal na fotbal, ale nechtěla jsem mu to sežrat, tak jsem proběhla celej byt - ložnici, koupelnu, prohlédla všechny skříně, prostě nic. Z toho rozčilení, že jsem nikoho nenašla a z radosti, že nic z těch řečí nebyla pravda jsem dostala infarkt."
"Ty jsi kráva - kdybys nebyla blbá a mrkla do lednice, mohli jsme být ještě obě naživu."
Ethariel
Guest
Tři motoristé se sejdou v nebi. Svatý Petr se ptá prvního jak umřel
"No jel jsem svým Ferrari 220 po dálnici, ale dostal jsem smyk a naboural do svodidel."
Druhý říká.
"No já jel svým Lamborghini 250, do cesty my skočila kočka a já to napálil do stromu."
A poslední na to
"No já si konečně našetřil na Škodovku a umřel jsem hlady."
Lukula
Velmistr písma
Jeden podobnej...
V nemocnici leží vedle sebe tři chlapi. Přijde doktor na vizitu, podívá se na prvního z nich jak má zafačovanou hlavu a levou ruku a ptá se ho, co že se mu stalo.
"No, vyjel jsem si tady s kamarádem, co leží vedle mě na nové Yamaze. Projížděli jsme vesnicí tak 180 a za ní před zatáčkou jsme předjížděli chlápka na fichtlu. Do protisměru mi vjelo auto, tak jsem to střihnul do pole a takhle jsem skončil."
"Tak to můžete mluvit o štěstí." A vy jste ten kámoš?" ptá se toho druhého, co má obě nohy v sádře.
"Jo, jo, zrovna jsem si koupil Hondu, tak jsme to chtěli projet. Zatáčka byla osudná.... vlít jsem do toho pole taky."
Doktor přijde k třetímu. Je celý v sádře, omotanou hlavu, čouhá jen smutný obličej.
"A co se stalo vám? je zvědavý doktor...
"Já jsem jel na tom fichtlu. Tyhle dva kolem mě prolítli jak střely, já myslel, že stojim, tak jsem slez."
Ethariel
Guest
Dobrej Chlápkovi se pokazí na dálnici trabant. Neví si rady, když v tom mu zastaví muž v ferrari, že ho vezme do vleku.
"Kdybych jel moc rychle, vyhoďte směrovku a já zpomalím." říká ten s ferrari
"Jasně děkuji."
Jedou 90-sátkou když kolem nich profrčí dvě holky v kabrioletu. Chlap s ferrari zapomene na trabanta a pádí za nimi.
U krajnice stojí policajti a měří rychlost. Projedou kolem nich tihle tři. Policajti jen nevěřícně koukají a hlásí do vysílačky.
"Teď jsme viděli kabriolet co jel 180, za ním ferrari 190 ale za ním trabant, co ještě blikal, že chce předjíždět !"
DeletedUser713
Guest
Když umřu, tak chci umřít tak, jako děda. Tiše. Ve spánku.
A ne řvát... jako pasažéři v jeho autobusu.
Lukula
Velmistr písma
Pepíček se ptá tatínka, jak se narodil a proč se jmenuje Pepíček.
"No Pepíčku", povídá zasvěceně tatínek, "maminka má dole dva otvůrky. Tím předním jsi se narodil a...", nedořekl, Pepíček mu skáče do řeči:
"To mi chceš říct, že kdybych se narodil tou zadní, tak se jmenuju Peprdel?"
DeletedUser1532
Guest
DeletedUser1532
Guest
DeletedUser1532
Guest
Model od Diora pro parné léto:
Ethariel
Guest
Hmmm Borat plavky v novém provedení? Jak originální
DeletedUser1532
Guest
Jak to bylo s Čapím hnízdem? Risito ví víc:
DeletedUser1273
Guest
Zdravím, přidám sem jeden vtip, co mě kdysi dávno docela hodně rozesmál, tak si myslím že rozesměje i vás.
Nováček mezi knězi sloužil svoji první mši a měl takovou trému, že skoro nemohl mluvit. Po mši se zeptal svého zkušenějšího kolegy, jak to řeší s trémou on. Ten mu odpověděl: "Když mám strach, že na kazatelně znervózním, postavím sklenici s vodkou vedle sklenice vody a když cítím, že začínám být nervózní, usrknu si." Další neděli se náš nováček zařídil podle rady svého kolegy. Na začátku kázání opět cítil trému, tak se napil. Pak už bez problému jen mluvil a mluvil a mluvil.. Po mši, při návratu do sakristie, našel na dveřích tyto poznámky:
Usrkni si vodky, nelokej ji.
Máme deset přikázání, ne dvanáct.
Bylo dvanáct učedníků, ne deset.
Ježíš byl pomazaný, ne namazaný.
Jakub vsadil svého osla, ne posla.
Ježíše Krista nenazýváme Jéžou
Otec, syn a duch svatý nejsou tata, junior a strašidlo.
David zabil Goliáše. Nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl.
Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida.
Svatému kříži se neříká "velký téčko"
Když rozlomil chleb při poslední večeři, Ježíš řekl: "Jezte, neb toto jest mé tělo." Neřekl: "Sežerte mě"
Panna Maria není "Mařka, co to nikdy nedělala."
Doporučené požehnání před jídlem není: "Číňan japonec pitomec, díky Ti za ten dlabanec, o Bože"
A hříšníci se posílají do pekla, ne do prd*le.
Nováček mezi knězi sloužil svoji první mši a měl takovou trému, že skoro nemohl mluvit. Po mši se zeptal svého zkušenějšího kolegy, jak to řeší s trémou on. Ten mu odpověděl: "Když mám strach, že na kazatelně znervózním, postavím sklenici s vodkou vedle sklenice vody a když cítím, že začínám být nervózní, usrknu si." Další neděli se náš nováček zařídil podle rady svého kolegy. Na začátku kázání opět cítil trému, tak se napil. Pak už bez problému jen mluvil a mluvil a mluvil.. Po mši, při návratu do sakristie, našel na dveřích tyto poznámky:
Usrkni si vodky, nelokej ji.
Máme deset přikázání, ne dvanáct.
Bylo dvanáct učedníků, ne deset.
Ježíš byl pomazaný, ne namazaný.
Jakub vsadil svého osla, ne posla.
Ježíše Krista nenazýváme Jéžou
Otec, syn a duch svatý nejsou tata, junior a strašidlo.
David zabil Goliáše. Nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl.
Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida.
Svatému kříži se neříká "velký téčko"
Když rozlomil chleb při poslední večeři, Ježíš řekl: "Jezte, neb toto jest mé tělo." Neřekl: "Sežerte mě"
Panna Maria není "Mařka, co to nikdy nedělala."
Doporučené požehnání před jídlem není: "Číňan japonec pitomec, díky Ti za ten dlabanec, o Bože"
A hříšníci se posílají do pekla, ne do prd*le.
DeletedUser1198
Guest
super ****
Paní učitelka zadá dětem úkol: "Vytvořte větu, která bude obsahovat slova PONĚVADŽ a PATRNĚ."
Nikdo neví, jen Pepíček se za chviličku hlásí, až si rameno málem vykloubí. Paní učitelka jej zná, ví o něm, že je hrozný sprosťák, ale nakonec usoudí, že na tato 2 slova nic tak hrozného nevymyslí a proto jej tedy vyvolá.
Pepíček se postaví a s úsměvem řekne: "Babička jde po dvoře a v podpaždí si nese Timesy."
Paní učitelka pokrčí rameny a povídá: "a kde jsou ta slova poněvadž a patrně?"
Pepíček se celý rozzáří a odpoví: "JELIKOŽ babička neumí anglicky, PATRNĚ se jde vysr_t."
(Ano není z těch slušných, ale přijde mi super).
Paní učitelka zadá dětem úkol: "Vytvořte větu, která bude obsahovat slova PONĚVADŽ a PATRNĚ."
Nikdo neví, jen Pepíček se za chviličku hlásí, až si rameno málem vykloubí. Paní učitelka jej zná, ví o něm, že je hrozný sprosťák, ale nakonec usoudí, že na tato 2 slova nic tak hrozného nevymyslí a proto jej tedy vyvolá.
Pepíček se postaví a s úsměvem řekne: "Babička jde po dvoře a v podpaždí si nese Timesy."
Paní učitelka pokrčí rameny a povídá: "a kde jsou ta slova poněvadž a patrně?"
Pepíček se celý rozzáří a odpoví: "JELIKOŽ babička neumí anglicky, PATRNĚ se jde vysr_t."
(Ano není z těch slušných, ale přijde mi super).