DeletedUser1711
Guest
no právě proto nemám já postaveného nic co je kombinace kultury a obyvatel... mě to tak příjde lepší
Tvoje postřehy jsou nejlépe směrovat na vývojáře teto hry. Kdy by se dali stavby otáčet dle potřeby nevznikali by zbytečně prázdná místa!!!Zdravím hráči Elvenaru,
napadlo mě, že zde není téma ohledně rad a postřehů jak nejlépe zefektivnit produkci na úkor místa.
Mé postřehy jsou takové:
- stavět opravdu na těsno, pořádně si promyslet jak bude vesnice vypadat.
- naplánovat to tak, aby cesty zabíraly co nejméně místa.
- produkovat jen to na co mám bonus - ostatní se dá získat na tržišti
- osobně mám hrozný problém s nedostatkem nástrojů - zkouším vylepšovat a stavět více dílen.
- později stavět efektivnější budovy pro tvoření kulturních bodů. Zatím mám jen posvátný kodex, který sice zabírá 4x4 políčka, ale má větší počet kulturních bodů
- co se týče doby výroby nástrojů a surovin nevím jaký volit kompromis čas/počet. Protože nemám moc času v týdnu, tak dávám i jeden celý den.
- nevím zda má cenu zpočátku stavět moc vojáků. Přijde mi kolikrát levnější o dané území vyjednávat.
- Nejdříve bojuji o území na kterých se nachází relikvie k mému bonusu a pak až o ostatní.
Snad je to zatím vše co by mě zajímalo a co jsem postřehl.
Budu rád za jakékoli postřehy a rady
Zdar a sílu najdeš v sýru
Krása... Snažím se o to samé a myslel jsem si že jsem jediný kdo takhle uvažuje, a proto brzy skončí... Ale nevzdám se snu. Moc ti přeji úspěch a radost ve hřeKdyž jsem začala poprvé hrát Elvenar ve smyslu vývoje postavy se čtvercem vzdálenosti od začátku, jela jsem prostě maximální rychlostí, co to jde. A ono to jde! vážně rychle. Boje tu člověk taky zažije a je to všechno skutečně hezké, ale...
Jsou samozřejmě hry, které toho adrenalinu v sobě mají mnohem víc. Takže kvůli bojům tady člověk nezůstane. Ovšem to prostředí, a zvláště v elfím světě, je prostě nádherné. A tak mě napadlo: "Prdím na to. Vždyť o nic nejde. Nikdo mě tu nepřeválcuje, nerozstřílí město na cimpr campr, když si s tím zkrátka budu trochu hrát, tak kam bych hnala, začnu pěkně nanovo od prvních kroků a tentokrát čistě pro radost. Žádné honění za ovládnutím světa nejlepší postavou nejlepší aliance, ale prostě klídek, rozvahu, ponořit se dovnitř a chodit s opravdovými elfy do opravdových zrovna postavených budov, no zkrátka imaginativně vstoupit do virtuálního světa a jednat, jako bych právě byla uvnitř."
A ono to funguje. Najednou jsem ze hry měla skutečnou radost. A začala každou budovu stavět pro její krásu. Jenom pro její krásu! A pokud následující level už není tak pěkný, stop, zůstane prostě pár budov tvořící docela malou osadu v této podobě. Též jsem založila ally, v jejímž mottu vysvětluji tuto ideu a čekám, až se další nadšenci přihlásí. Ale jestli se nepřihlásí, nevadí, stejně si to každý může vyzkoušet už teď, v místě, kde zrovna je.
Takže - vůbec mi nejde o rychlost vývoje. Začala jsem s nějakými dvaceti chalupami a dvanácti dílnami. Tvrdit, že lze začít s méně, je proti smyslu věci, protože v prvé řadě člověk potřebuje peníze, lidi a energii (tedy myslím zásoby). Všechno ostatní je až na druhé koleji. K tomu plnit jednotlivé úkoly. Plynou z nich totiž tučné odměny, které hráč nutně na začátku potřebuje, aby nestagnoval ve vývoji. Takže naslouchat požadavkům instruktorů a mezitím to pozvolna tlačit do rozvoje těch chalup a dílen. Za den se dá postavit docela slušná vesnice. A kupodivu zlaté domky se zelenými střechami a oranžové plachty dílen jsou jedny z nejkrásnějších budov, které tu lze vůbec vytvořit. Takže první rozhodnutí: Šest a šest z nich zůstane v malé osadě už napořád, řekněme jako skanzen, zkrátka vzpomínka na prvé kroky v Elfím světě, který obývají jejich staršinové v lesích zanořené vesnici.
Vlastně se pořád musím brzdit. Abych nepostupovala příliš rychle, abych nevytvořila více domů, více dílen, více všeho, což by mě katapultovalo k urychlenému vývoji, ale bohužel, taky k přijetí neoblíbených opatření, tj. co nejvyšší level, ať už budova vypadá jakkoli, jenom to hnát a stavět a stavět, lepit domy na sebe, rozšiřovat až do úmoru. Sedět u toho od rána do večera. Jenomže po pár takových dnech, když se potom hráč zpětně podívá na to, co tu vytvořil, dochází k vystřízlivění a logickému závěru: "Co tady vlastně dělám? Vždyť je to blbost! O takovou hru přeci vůbec nestojím." A nezbývá mu než odejít. No a to právě ne! Takhle to nehodlám pojímat. Protože tuhle hru si chci užít naplno.