Podle mě jsou kořeny "neambicióznosti" mnohem hlouběji a souvisí se spoustou dalších problematik. Jistě sis na všech svých poutích internetovým hraním všiml jistých zákonitostí v oblasti ambicí a všude a vždy je to stejné. Potom je to zákonitost. Jenže mě zajímá podstata této zákonitosti a v důsledku i skutečnost, zda je v zásadě logičtější si zde "klikat pro relax", nebo hru hrát. Co považuji za logičtější je patrné a přirovnal bych to ke stavbě domu. NIKDY není jedno, jak kvalitní a jak rychle bude dům postaven, dokonce ani v tom případě, když budeme posuzovat čas, náklady, technologické postupy, inveci atd., použitou při jeho stavbě.
Takhle... oni asi mají snahu a možná i potřebu soutěžit. Chtějí být lepší, to asi ano. Říkají stejně jako my "sakra, ještě 100 bodíků a skočím toho nade mnou". Ale když neskočí, nevadí jim to. Přijmou to, mají důležitější věci než žít hrou nebo se zaměřovat na doslova bezvýznamný herní žebříček. A věnovat své úsilí a ten čas něčemu užitečnějšímu... koníčkům, kamarádům, rodině, práci. Nevím, já osobně v tom nevidím nic nesmyslného ani něco, co by potřebovalo nějakou rozsáhlou debatu
Je to stejné, jako kdyby firmě, která buduje dům nevadilo, že nestíhá termín, dům je poněkud nachýlený chvíli vlevo a chvíli dozadu, přičemž pokud se nebude dařit ani zítra, nebo pozítří, není problém toho nechat, on to někdo dostaví.
Jak se někdo věnuje úkolům ve svém životě, když nestačí ani na výkonnostní úkol v internetové hře? Jaké s staví cíle a plány k nim v osobním životě, když si zřetelně neumí postavit cíl ani v internetové hře?
Řeknu Ti co si myslím. Všichni lidé zde (ve virtuálním světě obecně - herní svět i otevřené diskuze) jen zkouší a zase zkouší a znovu a znovu se jednoduše hodně přesně poznávají. Tohle každopádně. Jen cca 20% z nás ví proč zde je a proč hru hraje, ti ostatní to v nejlepším případě jen tuší, ale je to jedno, stejně toho při první sadě neúspěchů, potížích a případně i další těžší práci navíc nechají. Proč prohrávat i ve virtuálním světě (kde prohrávat nemusíme, pokud nechceme), stačí přeci výprasky v osobním životě (kde je snášet musíme).
Podle mě je to mnohem hlubší a zajímat se o to, jak je to hluboké a co všechno to spojuje stojí za to. Paralela mezi virtuálnem a reálem je dokonalou přímkou, chceš-li rovnoběžkou. Nezpochybnitelně, protože v reálu i zde jsme to pořád jen my, naše znalosti, zkušenosti, naše rozhodování.
Děkuji za diskuzi, je na Tobě dobře vidět, že jsi na internetu doma, umíš diskutovat a umíš přemýšlet. A vážím si Tě i pro herní schopnosti, které jsi zde dosud předvedl.
P.S. Nepotřebuješ se schovávat za tak notoricky četné úsloví všech herních serverů: "Jsem přeci jen rekreační a relaxační hráč, o výsledek mi vůbec nejde", kterým se automaticky sděluje: "ani netuším, proč zde vlastně jsem a tedy, jak dlouho zde vůbec ještě budu"...
Ergo: Většina neumí svoje ambice směrovat, nebo je objektivně nedokáže oproti opozici naplnit.
P.P.S. A čest výjimkám, těm skutečným relaxačním hráčům, kteří i život žijí jinak, než ostatní a umí kdykoli v životě včas a dokonale "přibrzdit až zastavit" bez vlivu na jejich psychiku. Údajně je jich téměř 8% z nás, což je podle mě úctyhodně mnoho. Pro tento typ lidí ale platí, že by se nikdy nezabývali činností, kde se zbytečně plýtvá časem, je jich zde proto maximálně jen pár desetin procenta a patří spíše k výkonnostní části hráčů...