Tak jsem konečně, po dvou týdnech, dostal z práce dřív, než v půl šesté. Máme hodně zakázek a vedoucí nás presují. Dokonce i majitelé firmy, chodí dolu do haly a neustále se vyptávají, kdy už to bude. Čím nás paradoxně rozptylují a odvádějí naši pozornost od právě rozdělané práce
Jo po těch letech na internetu a MMO hrách jsem si vypěstoval jistý způsob komunikace, založené na rychlém měnění témat, chytání za slovíčka a vtipných vsuvek. Takhle jsem poznal i jedno úžasné stvoření.
Jmenovala se Grandover. Samozřejmě to byla přezdívka v jedné hře
Poprvé jsme se "potkali" ve hře na místě kam chodilo pro zkušenosti hodně hráčů a kde tak vznikalo i hodně sporů. Já, jakožto kouzelník, jsem měl výhodu štítu a silných kouzel. Ona jako bojovnice zase vysokých životů a obrany. Jelikož byla v té době silnější, tak jsem ji ukecal na partu a z povzdálí kouzlil jako podpora. Tehdy jsme se si do noty ještě nepadli, ale první semínko bylo zaseto
Od té doby jsme se potkávali v různých lokacích a prohodili pár bezvýznamných vět typu "Jak to jde?" a "Spadlo ti z monster něco hezkého?". Já byl tehdy v jedné malé guildě (Společenství) a aktivita uvízla na mrtvém bodě. Jeden kamarád mi nabídl místo v guildě z top 10. No kdo by to nebral
Měl jsem se sejít s vůdcem. A co čert nechtěl, vůdcem té guildy byla právě Grandover. Od přijetí jsme začali čile komunikovat přes chat, dohazovat si fleky, věci a v neposlední řade, rozebírat naše životy. Počas následujících měsíců, se náš vztah začal rozvíjet z člena a vůdce na přátele, pak blízké přátele a nakonec... něco víc
Vyměnili jsme si kontakty na skype i facebook, později i čísla a naše vzájemná komunikace začínala být čím dál, tím osobnější. Já jsem si ale pořád nechtěl připustit, že bych měl až takové štěstí, že by o mě ta osůbka mohla projevit zájem. Ledy prolomila až její zpráva na facebooku, kde mi dopodrobna (že to i chlap jako já pochopil
), napsala co ke mě cítí. A tam jsem zase já, udělal jednu z největších chyb svého života. Sice jsem ji odpověděl kladně, ale začal jsem přemýšlet. Co bych ji mohl nabídnout? Tehdy jsem na tom byl finančně nejistě a ona byla zadaná. I když mi psala, že z jejího vztahu už dávno vyprchala láska, pořád mi to vrtalo v hlavě. Nakonec jsem se zachoval jako zbabělec
Napsal ji, že jí to nemůžu udělat. Že bych si vyčítal, kdyby kvůli mě opustila někoho jiného a že bych ji nebyl schopen zabezpečit tak, jako její stávající přítel. A odmlčel se. Přestal chodit do hry a pár měsíců ani nenapsal. Když jsem se vrátil, tak náš vztah byl už zase čistě formální.
V době když jsem potkal Grandover, se mi povedlo navázat kontakt i s jednou další milou osůbkou z její guildy. Jmenovala se Elianor a byla to čilá elfská (ano Elfská
) lukostřelkyně. Taky jsem ji potkával na flecích a vždy mi kouzly zvýšila útok a obranu. Prohodili jsme pár vět a já pokračoval dál. Časem se z nás vyvinuli přátelé a já poznal i jejího manžela a tři sourozence. Všichni hráli tu samou hru a chodili jako skupinka
Jednoho dne, pár týdnů před Vánoci, jsem jim navrhl, že by jsme se mohl sejít i osobně. Nejdříve se jim to moc nezdálo. Přeci jen jsem byl vlastně cizí a i když jsme si hodně psali, tak si nebyli jistí, jestli mi můžou věřit. Vybrali jsme si tedy neutrální místo, Smíchovské nádraží. Vešel jsem do budovy a porozhlédl se. Všiml jsem si štíhlého třicátníka, jak kouká na výlohu prodejny fotoaparátů. Jelikož měla přijít i manželka a on tam byl sám, tak jsem to chtěl vzdát, ale najednou z té prodejny vyšla dlouhovlasá usměvavá holka, a já jaksi věděl, že to je Elianor
Sedli jsme si do Restaurace Oáza v hale nádraží na kafe a poprvé si z očí do očí pokecali
Byl jsem nervózní, protože mi hodně záleželo na tom, se jim zalíbit. Dopadlo to skvěle a já tak získal dva skvělé přátele a později, když jsem k nim chodíval na návštěvy, tak i pár dalších skvělých lidí z řad jejich sousedů a rodiny. Někdy v té době začali mé finanční problémy a taky můj "rozchod" s Grandover. Elianor mě seznámila s její kamarádkou, která u nich bydlela. A dala nás dohromady. Byli to dva strašné měsíce
Ta holčina mě už po dvou týdnech začala podvádět a nakonec se rozhádala i s Elianor a Tanyarem (její manžel
). To už jsem byl zoufalý, protože jsem ztratil i práci a hrozilo mi vystěhování z domu. Skusil jsem teda poslední možnost a zeptal se Tanyara, jestli bych u nich nemohl chvilku bydlet a zkusit si najít práci v okolí. A ten člověk, i když mě znal jen pár měsíců, mě přijal a díky němu a jeho rodině, jsem se znova postavil na nohy. Nikdy mu nebudu schopen dost poděkovat za to, co pro mě udělal.
To by byli asi největší příklady z mých pokusů o setkání s lidmi z internetu. Nevím, jak na ně budete reagovat, ale snažil jsem se nic neskrývat a být k Vám upřimný. Člověk za život potká přehršel lidí a každý, i když si to někdy nepřipouštíme, na nás zanechá svůj otisk. Nejradši bych jim všem poděkoval za to, jaký jsem dnes.
