DeletedUser34
Guest
no duchovi to môže biť jedno poťeš nás 
-
Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!
Představení Ethariel
- Zakladatel vlákna Ethariel
- Vytvořeno
-
- Tagy
- ethariel
DeletedUser34
Guest
dame mu prehanadlo určite neco vyleze )
)Deleted User - 42211
Guest
Z něho aby něco nevylezlo? nemožné!!!
DeletedUser61
Guest
Asi někde shání inspiraci. To bude nějaký triler. Všichni napjatě očekávají, co z něj vypadne.
To bude nějaký triler. Všichni napjatě očekávají, co z něj vypadne. Ethariel
Guest
Píšu většinou jen o víkendech, protože přes týden jsem moc unavený aby ze mě něco kloudného vypadlo ... Ano protokole mluvím na tebe !
DeletedUser34
Guest
začni piť ovocne a zeleninove snuuty a bdes mat energie ako kolibrik )) alebo zajačik durasel
)) alebo zajačik durasel Ethariel
Guest
Kam si ale budu cpát ta baterky? A ty jsi taky snuuty lol Smoothie
A ty jsi taky snuuty lol SmoothieDeletedUser34
Guest
no kupil som si mixer a uz 3 den frcim na ovoci a zelenine a som plny energie
Ethariel
Guest
Pro velkou poptávku oznamujeme, že zboží zvané "kecal" právě dorazilo do skladu a bude co nevidět vyloženo na prodejnu.
Podobné hlášky se opakovali každou půlhodinu v jednom nejmenovaném obchodním řetězci v kterém jsem pracoval Kupte si tohle a tohle, protože právě teď a nikdy jindy na to máme slevu až 70%. Pod tímhle si můžete představit zboží těsně před vypršením záruční lhůty, anebo něco co už hodně dlouho "smrdí" na skladě a nikdy by se neprodalo nebít magického slůvka "Sleva" Nejlepší byli dodavatelé a závozníci kteří se vermomocí snažili vyložit patnáct palet zboží za co nejmenší možnou dobu. Musím uznat, že někteří atakovali světové rekordy v jízdě na paleťáku anebo v likvidací zboží při pokusu udělat to rychleji Největší vtip ale spočíval v tom jak měli to zboží naskládané v nákladních autech. Pochopil bych ještě těžké bedny položené na pytlech brambor. Brambory jsou bytelná stvoření Ale dát je na papírovky s banány? Anebo na plastové krabičky s cherry rajčátky? To by mělo být trestné Co se týkalo řidičských schopností některých těch expertů a o tom radši nemluvit. Samozřejmě chápu že je honí jak dodavatelé tak odběratelé ale projíždět kruháčem 130 km/h a klopit to až na doraz fakt není to pravé ořechové.
Co se ale samotných schopností za volantem týče, nejsou na to až tak špatně. Můžou být rádi, že s nimi nejezdil jeden z mých kamarádů. Ten dokázal s tátovým rozhrkaným starým pežotem (Peugeot ) takové věci, že se mohl rovnou přihlásit na destruction derby anebo nitro circus Jednou jsem s ním jel od náměstí v naší vesničce k němu domů. Silnice byla dlážděná kočičími hlavami. Takové ty kamenné kostky, které zapadali do sebe jen tehdy, když člověk použil notnou dávku fantazie. Trasa byla asi jen 500 metrů dlouhá, ale já si pošetile myslel že ten divoch to snad tentokrát nebude hrotit. Prvních pár metrů bylo fajn, to jó. Ale pak... Sešlápl plynový pedál snad až na silnici a roztúroval to na 120. Teprve sto metrů před bránou dal ovladačem pokyn k otevření a poslední metry před jistou smrtí stočil volant, dupl na brzdu, stočil to o 90 stupňů a ladně, skoro jak baletka, vplul do pomalu se otevírající díry mezi zdmi. Myslím že jsem tehdy vyplýtval většinu svých životů a pár si jich vzal i na úrok
Další "kaskadér" byl můj spolužák ze základní školy. Udělal řidičskou zkoušku už napopáté To mě mělo varovat. Jízda s ním byla v celku klidná, dokud se před ní neotevřela rovinka. Musím ale uznat že tenhle člověk dokázal najít rovinku i v ostré zatáčce. Taky neuznával takové ty překážky u cest jako značky, semafory anebo jiná auta. Jednou se mu to ale vymstilo. Já u toho nebyl, ale lékařská a policejní zpráva mluvili za vše. Vjížděl do městečka nedaleko naší vesnice. Rodiče ho vyhnali na nákup. "Když už máš ty papíry, tak by jsi mohl taky někdy zajet nakoupit né?" Jako každý čerstvý řidič to vzal hopem. K jeho smůle byl před supermarketem takový ten tří-barevný stroboskop. Tak tomu říkal on. No a rozhodl se že žlutá je dobrá. To se ale myslel i řidič kamiónu, který pro změnu semafor neznal vůbec. Skončilo to pár střepy z předního skla v tváři, a autem s sklápěcí střechou tvaru harmoniky. Kamarád to v pohodě přežil, střepy mu vytahali, ksicht zašili a nezanechalo to žádné trvalé následky. Krom jednoho. Od té doby jsme mu neřekli jinak než "Výrobce kabrioletů"
To by bylo asi tak vše o osudných autech (a řidičích) kteří projeli mým životem (anebo jinou překážkou). Teď jsem "společensky unaven." Kolega slavil narozeniny a hned po práci jsme šli na "jedno"
Podobné hlášky se opakovali každou půlhodinu v jednom nejmenovaném obchodním řetězci v kterém jsem pracoval
Kupte si tohle a tohle, protože právě teď a nikdy jindy na to máme slevu až 70%. Pod tímhle si můžete představit zboží těsně před vypršením záruční lhůty, anebo něco co už hodně dlouho "smrdí" na skladě a nikdy by se neprodalo nebít magického slůvka "Sleva" Nejlepší byli dodavatelé a závozníci kteří se vermomocí snažili vyložit patnáct palet zboží za co nejmenší možnou dobu. Musím uznat, že někteří atakovali světové rekordy v jízdě na paleťáku anebo v likvidací zboží při pokusu udělat to rychleji Největší vtip ale spočíval v tom jak měli to zboží naskládané v nákladních autech. Pochopil bych ještě těžké bedny položené na pytlech brambor. Brambory jsou bytelná stvoření Ale dát je na papírovky s banány? Anebo na plastové krabičky s cherry rajčátky? To by mělo být trestné Co se týkalo řidičských schopností některých těch expertů a o tom radši nemluvit. Samozřejmě chápu že je honí jak dodavatelé tak odběratelé ale projíždět kruháčem 130 km/h a klopit to až na doraz fakt není to pravé ořechové.Co se ale samotných schopností za volantem týče, nejsou na to až tak špatně. Můžou být rádi, že s nimi nejezdil jeden z mých kamarádů. Ten dokázal s tátovým rozhrkaným starým pežotem (Peugeot
) takové věci, že se mohl rovnou přihlásit na destruction derby anebo nitro circus Jednou jsem s ním jel od náměstí v naší vesničce k němu domů. Silnice byla dlážděná kočičími hlavami. Takové ty kamenné kostky, které zapadali do sebe jen tehdy, když člověk použil notnou dávku fantazie. Trasa byla asi jen 500 metrů dlouhá, ale já si pošetile myslel že ten divoch to snad tentokrát nebude hrotit. Prvních pár metrů bylo fajn, to jó. Ale pak... Sešlápl plynový pedál snad až na silnici a roztúroval to na 120. Teprve sto metrů před bránou dal ovladačem pokyn k otevření a poslední metry před jistou smrtí stočil volant, dupl na brzdu, stočil to o 90 stupňů a ladně, skoro jak baletka, vplul do pomalu se otevírající díry mezi zdmi. Myslím že jsem tehdy vyplýtval většinu svých životů a pár si jich vzal i na úrok Další "kaskadér" byl můj spolužák ze základní školy. Udělal řidičskou zkoušku už napopáté
To mě mělo varovat. Jízda s ním byla v celku klidná, dokud se před ní neotevřela rovinka. Musím ale uznat že tenhle člověk dokázal najít rovinku i v ostré zatáčce. Taky neuznával takové ty překážky u cest jako značky, semafory anebo jiná auta. Jednou se mu to ale vymstilo. Já u toho nebyl, ale lékařská a policejní zpráva mluvili za vše. Vjížděl do městečka nedaleko naší vesnice. Rodiče ho vyhnali na nákup. "Když už máš ty papíry, tak by jsi mohl taky někdy zajet nakoupit né?" Jako každý čerstvý řidič to vzal hopem. K jeho smůle byl před supermarketem takový ten tří-barevný stroboskop. Tak tomu říkal on. No a rozhodl se že žlutá je dobrá. To se ale myslel i řidič kamiónu, který pro změnu semafor neznal vůbec. Skončilo to pár střepy z předního skla v tváři, a autem s sklápěcí střechou tvaru harmoniky. Kamarád to v pohodě přežil, střepy mu vytahali, ksicht zašili a nezanechalo to žádné trvalé následky. Krom jednoho. Od té doby jsme mu neřekli jinak než "Výrobce kabrioletů" To by bylo asi tak vše o osudných autech (a řidičích) kteří projeli mým životem (anebo jinou překážkou). Teď jsem "společensky unaven." Kolega slavil narozeniny a hned po práci jsme šli na "jedno"
DeletedUser34
Guest
perfektne no to je super pribeh a ty aky si ty vodiš tiez kamikadze alebo vrsok dolina vsetko rovina )
)Ethariel
Guest
Já osobně jsem neřidič Vždy se našel někdo kdo mě svezl a když ne, tak se o moji přepravu postarala MHD
Vždy se našel někdo kdo mě svezl a když ne, tak se o moji přepravu postarala MHD Deleted User - 42211
Guest
jej, já zbožňuju řízení, ačkoliv nejsem asi tak zábavná, jak z tvých povídek, já jezdím rychle a bezpečně
Ethariel
Guest
Too fast, too furious, too regular?
DeletedUser34
Guest
no ja jedine káričku z drevom no ale slepi by dost tasko šoferoval vlasne poloslepi
no ale slepi by dost tasko šoferoval vlasne poloslepi Ethariel
Guest
Listuji si jen tak v televizi za pomocí ovladače a jen tak mimoděk mi padl do oka dokument o Borisovi Rösnerovi. Zpodobovali v něm jeho hereckou a divadelní kariéru a já se tak zamyslel nad svými pokusy o kulturní vyžití. Tedy spíše mého okolí o to do mě nějakou tu kulturu dostat
První pokus se odehrál za časů mého hlubokého dětství, kdy strýček s tátou hráli na všemožné nástroje, foukací harmonikou počínaje, přes kytaru a akordeon až po hřeben s ubrouskem a různé, podomácku vyrobené, píšťaly. Z tohohle období mám doteď hluboké trauma
Dalším byli různé školní výlety. Naše třídní byla ukázková domina učená ještě starým způsobům. Divím se že neměla rákosku Jednou nás vzala do divadla na hrané představení na motivy knížky od Antoinea de Saint-Exupéryho - Malý princ. Všichni ostatní skoro ani nedýchali, ale jelikož já tu knížku četl už několikrát předtím, tak mě víc zajímalo co má liška pod kostýmem a proč má malý princ na čele lepící páskou nalepenou jakousi kuličku s kabelem. Byl to mikrofon Neberte mě špatně, bylo to kouzelné. Ale já se prostě nudil a od té doby mě učitelka odmítala brát na jakékoliv výlety. Teď ale nevím jestli to bylo mým chováním v divadle anebo projevy mé kinetózy na cestě jak tam, tak zpátky
U nás ve vesnici se čas od času stavili "potulní" umělci a folklórní soubory. A většinou poskytovali pro žáky základní školy slevu na vstupné. Čehož ředitelka okamžitě využila a za zmíněnou slevu vykoupila téměř všechny vstupenky. Na jedné takovéhle akci jsme byli podle tříd rozsazeni do haly kulturního domu stylem nejmladší dopředu a směrem k východu starší a starší žáci. Na pódium vystoupil jeden z umělců, představil se a ukazoval nám různé, podomácku vyrobené hudební nástroje. Následovala krátká skladba za pomoci těchhle vymyšleností a ke konci ukázka lidových tanců. Představení jsem odzýval. Bylo to notně nezáživné. Jediné co upoutalo můj zrak, byl kozácký tanec. Vypadalo to jako break dance, tvářilo se to jako break dance, ale nebyl to break dance Pak nás pořadatel vyzval ať si to zkusíme. Jelikož jsem už tehdy měl ego velikosti půlky republiky, tak jsem se před celou školou postavil a vydal se na svou, tehdy ještě netušenou, společenskou popravu. Pán mě chtěl vyzvednout, ale já se vyhupl na pódium jak opička otočil se a .... Oči... desítky.... stovky očí. Tehdy jsem jen tak mimochodem pochopil, co je to ta tréma Zrudl jsem jak čerstvě uvařený rak, pomalu sjel do podřepu, vyhodil jednu nohu před sebe a za následující a pár minut neutichající salvy smíchu si šel pomalu sednout. Kamarádi mi to dávali sežrat ještě po létech
Moje máma dělala v jedné velké firmě na výrobu kabelů. A ta jako zaměstnanecký benefit poskytovala různé zájezdy. Jedním z nich byl i do divadla Nová Scéna v Bratislavě. Moje kinetóza zas zaúřadovala a zpomalila přesun asi o půlhodinu. To je ale jiná story Nu samotné představení začalo ještě před vstupem, jelikož byli chodníky pokryté ledem. Teď si představte skupinku asi třiceti lidí jak se polo-klouzavým, polo-padavým krokem šolichá od autobusu ke vstupu do divadla Zase odbočuji První kulturní zážitek nás očekával už v vstupní hale. Paní co vybírala vstupenky, nám každému obratem strčila do ruky roli toaletního papíru Usadili nás do hlediště, zhasli světla a vyzvali k tichosti (což se minulo účinku). Na pódium vystoupil pan uvaděč a začal : Dámy a pánové. Jsem velice rád, že jste sem přišli a vítám vás na představení "Všechno se pos*alo" Ten toaleťák pak začal dávat smysl Samotná šou se točila kolem mrtvoly přehozené přes okenní parapet, ležící tam skoro celou délku představení a název se, podle očekávání, opakoval v každé páté replice Tenhle pokus naplnit mě kulturou tedy také nedopadl.
Od té doby jsem navštívil ještě pár akcí ale ani jedna z nich nenechala na mé duši takové jizvy, jak ty výše zmíněné Pro vlastní blaho, jsem se jim tedy vyhýbal a i teď dosti váhám, než přijmu pozvání na jakoukoliv větší sešlost. Nevadí, vždyť neexistují dobré, anebo špatné zkušenosti. Existují jen zkušenosti samotné
První pokus se odehrál za časů mého hlubokého dětství, kdy strýček s tátou hráli na všemožné nástroje, foukací harmonikou počínaje, přes kytaru a akordeon až po hřeben s ubrouskem a různé, podomácku vyrobené, píšťaly. Z tohohle období mám doteď hluboké trauma
Dalším byli různé školní výlety. Naše třídní byla ukázková domina učená ještě starým způsobům. Divím se že neměla rákosku
Jednou nás vzala do divadla na hrané představení na motivy knížky od Antoinea de Saint-Exupéryho - Malý princ. Všichni ostatní skoro ani nedýchali, ale jelikož já tu knížku četl už několikrát předtím, tak mě víc zajímalo co má liška pod kostýmem a proč má malý princ na čele lepící páskou nalepenou jakousi kuličku s kabelem. Byl to mikrofon Neberte mě špatně, bylo to kouzelné. Ale já se prostě nudil a od té doby mě učitelka odmítala brát na jakékoliv výlety. Teď ale nevím jestli to bylo mým chováním v divadle anebo projevy mé kinetózy na cestě jak tam, tak zpátky U nás ve vesnici se čas od času stavili "potulní" umělci a folklórní soubory. A většinou poskytovali pro žáky základní školy slevu na vstupné. Čehož ředitelka okamžitě využila a za zmíněnou slevu vykoupila téměř všechny vstupenky. Na jedné takovéhle akci jsme byli podle tříd rozsazeni do haly kulturního domu stylem nejmladší dopředu a směrem k východu starší a starší žáci. Na pódium vystoupil jeden z umělců, představil se a ukazoval nám různé, podomácku vyrobené hudební nástroje. Následovala krátká skladba za pomoci těchhle vymyšleností a ke konci ukázka lidových tanců. Představení jsem odzýval. Bylo to notně nezáživné. Jediné co upoutalo můj zrak, byl kozácký tanec. Vypadalo to jako break dance, tvářilo se to jako break dance, ale nebyl to break dance
Pak nás pořadatel vyzval ať si to zkusíme. Jelikož jsem už tehdy měl ego velikosti půlky republiky, tak jsem se před celou školou postavil a vydal se na svou, tehdy ještě netušenou, společenskou popravu. Pán mě chtěl vyzvednout, ale já se vyhupl na pódium jak opička otočil se a .... Oči... desítky.... stovky očí. Tehdy jsem jen tak mimochodem pochopil, co je to ta tréma Zrudl jsem jak čerstvě uvařený rak, pomalu sjel do podřepu, vyhodil jednu nohu před sebe a za následující a pár minut neutichající salvy smíchu si šel pomalu sednout. Kamarádi mi to dávali sežrat ještě po létech Moje máma dělala v jedné velké firmě na výrobu kabelů. A ta jako zaměstnanecký benefit poskytovala různé zájezdy. Jedním z nich byl i do divadla Nová Scéna v Bratislavě. Moje kinetóza zas zaúřadovala a zpomalila přesun asi o půlhodinu. To je ale jiná story
Nu samotné představení začalo ještě před vstupem, jelikož byli chodníky pokryté ledem. Teď si představte skupinku asi třiceti lidí jak se polo-klouzavým, polo-padavým krokem šolichá od autobusu ke vstupu do divadla Zase odbočuji První kulturní zážitek nás očekával už v vstupní hale. Paní co vybírala vstupenky, nám každému obratem strčila do ruky roli toaletního papíru Usadili nás do hlediště, zhasli světla a vyzvali k tichosti (což se minulo účinku). Na pódium vystoupil pan uvaděč a začal : Dámy a pánové. Jsem velice rád, že jste sem přišli a vítám vás na představení "Všechno se pos*alo" Ten toaleťák pak začal dávat smysl Samotná šou se točila kolem mrtvoly přehozené přes okenní parapet, ležící tam skoro celou délku představení a název se, podle očekávání, opakoval v každé páté replice Tenhle pokus naplnit mě kulturou tedy také nedopadl.Od té doby jsem navštívil ještě pár akcí ale ani jedna z nich nenechala na mé duši takové jizvy, jak ty výše zmíněné
Pro vlastní blaho, jsem se jim tedy vyhýbal a i teď dosti váhám, než přijmu pozvání na jakoukoliv větší sešlost. Nevadí, vždyť neexistují dobré, anebo špatné zkušenosti. Existují jen zkušenosti samotné Ethariel
Guest
Po krátké odluce jsem tu zas Já vím, říkáte si "zase?" Ale mě se jen tak nezbavíte
Jsem velice rád že jsem se rozhodl zaregistrovat se do téhle hry a ještě raději, že i na tohle fórum. Rád experimentuji s potkáváním nových lidí přes internet. Tenhle způsob komunikace, který ještě donedávna neexistoval mi učaroval A strašně rád potkávám lidi, které jsem poznal online, taky offline
Prvních pár pokusů jsem započal v přibližně patnácti letech. A co může takový patnáctiletý kluk hledat na internetu? Ano, hádáte správně. Patnáctiletou holku S kamarády jsme objevili kouzlo jedné nejmenované chat stránky a dychtivě se probírali profily, zprávami a e-maily od všemožných osůbek ženského pohlaví. Nakonec se zadařilo kamarádovi, který dojednal sraz s jednou holkou A jejími kamarádkami ! Byli jsme u vytržení. Parta čtyř kluků od patnácti do sedmnácti, namačkaní u jednoho monitoru v počítačové kavárně a nedočkavě očekávající další zprávu. Setkání bylo domluveno na večer následujícího dne a my plní očekávání, jsme se rozešli domů. Já nemohl usnout a neustále přemýšlel, jak se obleču, co řeknu, jak budou dotyčné vypadat, jak se jim budu líbit a tak dále, než jsem usnul vyčerpáním. Na druhý den jsem ze školy pádil hned domů. Naházel na sebe své nejlepší věci, navoněl se nějakou voňavkou co jsem vyhrabal mámě ze šuplíku a pospíchal na místo. Poslední co si z toho večera pamatuji bylo zklamání a rozmrzelost. "Rande" dopadlo katastrofálně. Holky o nás nejevili zájem a více se zajímali o své, tehdy už barevné, mobilní telefony. Stáli jsme tam jak solné sloupy, skoro potichu a jen čas od času utrousily nějakou kvázi-vtipnou poznámku. Prostě jsme selhali na plné čáře a já si od té doby řekl, že už si nikdy s nikým dostavení přes internet dohadovat nebudu. Jen tak na okraj. Kamarád si jednu z těch holek o pár let později vzal za ženu
Uteklo hodně vody a ještě více času, než jsem opět zatoužil po společnosti z virtuálního světa. Tehdy jsem už měl za sebou střední školu a pracoval v jednom řetězci supermarketů. Začal jsem hrát jedno malé, spíše lokální MMORPG. Vystřídalo se tam tak sto až dvě stě lidí denně, takže relativně semknutá komunita. Byl jsem jedním z lídrů té hry. Znal místa a příšerky o kterých se normálnímu hráči ani nezdálo. Takových nás bylo na serveru méně, než na prstech jedné ruky. A taky jsme si své tajemství chránili a bojovali mezi sebou o ně. Jednou, kde se vzal, tu se vzal, Objevil se v naší Top 4 nový zkušený hráč. Jelikož jsme už nejevili zájem o herní komunitu kolem nás, tak ho ani jeden neznal. Dokázal však skoro nemožné. Vyšplhal se na naši úroveň, podíval se na nás, odfrkl si, a překročil. Od té doby, kdykoliv jsem ho zahlédl, tak jsem se ho snažil porazit. A ani jednou se mi to nepodařilo. Jednou, počas dalšího pokusu, jsme si začali psát. Ne že bychom si předtím nepsali, ale naše konverzace byla plná urážek, narážek a vulgarismů. Teď jsme ale začali komunikovat, jako kdyby jsme se znali už roky. Dozvěděl jsem se jeho jméno a že se nedávno přestěhoval do města kde jsem bydlel a začal tam chodit na vysokou. Najednou z něj vypadlo, že bydlí ve stejné čtvrti jako já a nejen to, ale dokonce jen pár baráků ode mě. Od té doby jsme spolu chodili na pivko, s partou na párty a celkově si padli do noty. Doteď se spolu bavíme a čas od času, když se vrátím do toho města, tak si dáme nostalgického spicha nad půllitrem dobře vychlazeného Je zvláštní co vám čas od času osud naservíruje.
Pokračování příště ...
Já vím, říkáte si "zase?" Ale mě se jen tak nezbavíte Jsem velice rád že jsem se rozhodl zaregistrovat se do téhle hry a ještě raději, že i na tohle fórum. Rád experimentuji s potkáváním nových lidí přes internet. Tenhle způsob komunikace, který ještě donedávna neexistoval mi učaroval
A strašně rád potkávám lidi, které jsem poznal online, taky offline Prvních pár pokusů jsem započal v přibližně patnácti letech. A co může takový patnáctiletý kluk hledat na internetu? Ano, hádáte správně. Patnáctiletou holku
S kamarády jsme objevili kouzlo jedné nejmenované chat stránky a dychtivě se probírali profily, zprávami a e-maily od všemožných osůbek ženského pohlaví. Nakonec se zadařilo kamarádovi, který dojednal sraz s jednou holkou A jejími kamarádkami ! Byli jsme u vytržení. Parta čtyř kluků od patnácti do sedmnácti, namačkaní u jednoho monitoru v počítačové kavárně a nedočkavě očekávající další zprávu. Setkání bylo domluveno na večer následujícího dne a my plní očekávání, jsme se rozešli domů. Já nemohl usnout a neustále přemýšlel, jak se obleču, co řeknu, jak budou dotyčné vypadat, jak se jim budu líbit a tak dále, než jsem usnul vyčerpáním. Na druhý den jsem ze školy pádil hned domů. Naházel na sebe své nejlepší věci, navoněl se nějakou voňavkou co jsem vyhrabal mámě ze šuplíku a pospíchal na místo. Poslední co si z toho večera pamatuji bylo zklamání a rozmrzelost. "Rande" dopadlo katastrofálně. Holky o nás nejevili zájem a více se zajímali o své, tehdy už barevné, mobilní telefony. Stáli jsme tam jak solné sloupy, skoro potichu a jen čas od času utrousily nějakou kvázi-vtipnou poznámku. Prostě jsme selhali na plné čáře a já si od té doby řekl, že už si nikdy s nikým dostavení přes internet dohadovat nebudu. Jen tak na okraj. Kamarád si jednu z těch holek o pár let později vzal za ženu Uteklo hodně vody a ještě více času, než jsem opět zatoužil po společnosti z virtuálního světa. Tehdy jsem už měl za sebou střední školu a pracoval v jednom řetězci supermarketů. Začal jsem hrát jedno malé, spíše lokální MMORPG. Vystřídalo se tam tak sto až dvě stě lidí denně, takže relativně semknutá komunita. Byl jsem jedním z lídrů té hry. Znal místa a příšerky o kterých se normálnímu hráči ani nezdálo. Takových nás bylo na serveru méně, než na prstech jedné ruky. A taky jsme si své tajemství chránili a bojovali mezi sebou o ně. Jednou, kde se vzal, tu se vzal, Objevil se v naší Top 4 nový zkušený hráč. Jelikož jsme už nejevili zájem o herní komunitu kolem nás, tak ho ani jeden neznal. Dokázal však skoro nemožné. Vyšplhal se na naši úroveň, podíval se na nás, odfrkl si, a překročil. Od té doby, kdykoliv jsem ho zahlédl, tak jsem se ho snažil porazit. A ani jednou se mi to nepodařilo. Jednou, počas dalšího pokusu, jsme si začali psát. Ne že bychom si předtím nepsali, ale naše konverzace byla plná urážek, narážek a vulgarismů. Teď jsme ale začali komunikovat, jako kdyby jsme se znali už roky. Dozvěděl jsem se jeho jméno a že se nedávno přestěhoval do města kde jsem bydlel a začal tam chodit na vysokou. Najednou z něj vypadlo, že bydlí ve stejné čtvrti jako já a nejen to, ale dokonce jen pár baráků ode mě. Od té doby jsme spolu chodili na pivko, s partou na párty a celkově si padli do noty. Doteď se spolu bavíme a čas od času, když se vrátím do toho města, tak si dáme nostalgického spicha nad půllitrem dobře vychlazeného
Je zvláštní co vám čas od času osud naservíruje.Pokračování příště ...
Deleted User - 42211
Guest
Toto povídání mi připomnělo, že veškeré mé seznámení s druhým pohlavím se konalo zásadně skrz internet Je pravda, že já jsem v psané formě sebejistější, zábavnější a víc sexy ( ) než naživo, to jsem nervozní, klepu se, zrudnu, nevím o čem mluvit a až moc přemýšlím Proto mě vždycky bavilo "hledat" kluky na internetu, bylo to příjemné povzbuzení a zlepšení sebevědomí. Ale jakmile jsem se s někým setkala naživo, většinou jsem utíkala pryč Doteď mi je líto mého úprku, chudák kluk čekal a čekal...
Je pravda, že já jsem v psané formě sebejistější, zábavnější a víc sexy ( ) než naživo, to jsem nervozní, klepu se, zrudnu, nevím o čem mluvit a až moc přemýšlím Proto mě vždycky bavilo "hledat" kluky na internetu, bylo to příjemné povzbuzení a zlepšení sebevědomí. Ale jakmile jsem se s někým setkala naživo, většinou jsem utíkala pryč Doteď mi je líto mého úprku, chudák kluk čekal a čekal...