Upřímně
, velice jednoduchá odpověď, hrála jsem pomalu čtyry roky FoE a hned jsem skočila sem, (FoE mne přestalo bavit).
Elvenar je moje druhá hra, žádné hry nehraji jiné ani na pc a ani na konzoli, nebaví mne to. I když si říkáš , že ne tak pomalu a jistě pokud jsi aktivní se stáváš otrokem hry, hlídání výroby, motivace všech, ve FoE cechovní války, soutěže u všeho jsem byla, nedá mi to když vím, že čím víc budu motivovat,zadávat výrobu atd, budu mít víc. Neumím rekreačně hrát. A když se ráno probudíš a první co je , tak zapneš počítač a vrhneš se na hru, v noci když jdeš na záchod a řekneš si ejhle výroba hotová a zadáš novou, za nějaký čas si řekneš ,že to není normální. A ten čas přišel a jediná pomoc aby mne to nelákalo je smazat město, rozloučit se a šmytec.
Jak jsem do hraní naplno skočila, tak ho dokáži ihned utnout. Již jsem psala, že jsem se vrátila skrze hráče, protože mi stále psali a myslela jsem, že to zkusím rekreačně hrát, ale nejde to, opět tomu věnuji až příliš času a je to i zajímavá výzva ,teď si říkám zda-li pak získám po druhé své místo v popředí žebříčku
.
Ale až opět pocítím,že mi hrabe ,utnu to a nepřijdu se podívat co píší hráči, je to nebezpečné a já jsem velice obětavá a nechám se vždy ukecat
.
Dodatek: já mám občas v reálu takové zkraty když přemýšlím a hraní her či sezení u počítače( pokud to není pracovní záležitost) je u mne na posledním místě v žebříčku priorit . Když vezmu pak ten čas, že jsem ho mohla strávit třeba čtením knih nebo poznáním něčeho nového užitečnějšího , oduševnělejšího začnou mne hlodat výčitky svědomí
... asi tak .
Jednoduše řečeno : Zkrat
