Tak rozšíření je bezesporu dobré, o tom žádná diskuse. Ale předpokládám, má-li tohle být skutečně odpočinková hra, že otázku nutnosti jednotlivých ras autoři dodatečně vyřeší. V relax modu přece není povinností vyzkoumat každou rasu a postavit každou budovu. Určitě se to dá vyřešit nějakou vhodnou úpravou, aby ti, kteří zkoumat a stavět chtějí, tak učinili, zatímco druzí, bez ztráty kytičky (tj. bez toho, že by byli ve hře nějak omezeni, ať již plochou, dobýváním, či variabilitou) se mohli cele věnovat jiné rase, jestliže zrovna ta jim lépe vyhovuje. Samozřejmě si potom dovedu představit turnaje, které by byly jenom pro orky, víly, trpaslíky a kdo je vyzkoumané nemá, tak túdle.., zúčastnit se nemůže.
Nu, ale tím se dostávám k otázce, která mě v současné době trápí nejvíc. Vedení bojů. O něm jsem zrovna včera psala ve vlákně "Pár postřehů". Tento model bitev pochází z Heroes of Might and Magic a mnozí autoři se jím posléze nechali inspirovat (viz tato hra). Háček je v tom, že do relaxační hry se jaksi nehodí. Pochází z klasických tahových strategií, kde úspěšnost hráčova je dána se čtvercem vzdálenosti od začátku, tj. vstupu do hry. Tedy nebudete-li od prvého okamžiku vstoupení do hry zkoumat a posléze stavět nejvyšším možným tempem (co to jde) ve svých kasárnách vojsko, pak jste již své bitvy předem prohráli.
Tak a co je tohle za blbost? Jak to souvisí s odpočinkem a pohodou, která má zářit z této hry. Jistě, vy si své bitvy můžete klidně odložit, až vaše kasárna budou praskat ve švech pod množstvím vojáků, které jste tam již shromáždili. Nicméně až k boji dojde, budete mít strašné ztráty. Kdyby tohle byla bojová strategie a ne pohodová stavěčka, pak vaše aktivita náboru vojáků (při níž si ani na okamžik neodpočinete) by způsobila, že k takovým ztrátám nemohlo dojít. A to díky rychlosti, s kterou jste armádu vybudovali. Každý, kdo hraje tahovky anebo rts, ví přesně, co mám na mysli. Pokud se ale jedná o stavěčku (navíc to má být veskrze pohodová hra), potom model bojů nesmí pocházet ze strategií, ale rpg. Abyste si, kdykoli máte čas, mohli přijít, zabojovat pro radost (ne pro žal, kolik vám jich padlo) a zase na bojový režim třeba týden nesáhnout.
A každým takovým bojem vaše jednotky sílí. Neumírají.., nejsou devastovány po stovkách, ale jednotlivými útoky se vyvíjí. Devastace vašich jednotek (ať už si to budeme rozebírat jakkoli) je psychická újma, zatímco vývoj vašich jednotek, je radost. Jestli tedy tato hra má být vyjádřením pohody, pak by bylo vhodné zvolit přístup radosti, nikoli jakékoli újmy a to již v samotném principu hraní. To je důvod, proč tvrdím, že pro tuto hru byl zvolen nevhodný model bojů.
Pokud by boje probíhaly na principu rpg vývoje postavy, pak kdo může hraní věnovat více času, je v bitvách úspěšnější (vycizeluje své postavy na vyšší level). Zároveň také prozkoumá větší území, může lépe stavět atd. Není to tedy otázka: "Nemám místo, nemám vojsko na rozšíření, nemohu dál stavět, nemohu upgradovat důležité budovy, nemohu momentálně dělat vůbec nic!" A nezbývá nám než čekat. Třeba si povídat s lidmi z aliance, ale do ničeho vlastně nemůžem ani dloubnout. Kterýžto stav nás potom více či méně provází celou hrou.
Avšak jednoduchou úpravou bojů ze strategického modu na rpg se tím všechno řeší. Nemůžeš něco udělat? "Pak si své právo na místo, na stavbu, na vývoj i jakékoli další pokračování vybojuj!" A nechce-li se ti bojovat? "Ale vždyť vůbec nemusíš, zkrátka se poddej rytmu hry. Ona tě tam sama zavede."
Nu a ještě k těm turnajům: V rpg modu jsou turnaje nejvyšším darem, protože skrze ně můžeme velmi intensivně vyvíjet své postavy. Takže kdo kupříkladu nemá rozvětvenou trpasličí frakci, přichází o hodně, jelikož se jich nemůže zúčastnit. Tak je to i s vílami a nyní orky. Takže kupříkladu za čtrnáct dní - "První orkský turnaj". A to byste koukali, kolik lidí by je okamžitě začalo horečně vyvíjet.