Zdravím, dnes jsme otevřeli 3. mapu květnového Dobrodružství a když jsem si prošel jednotlivé trasy, tak jsem chvíli nevěděl jestli se mám smát, nebo třeba špatně vidím. (Já opravdu špatně vidím
.
Nakonec jsem usoudil že to autoři opět myslí vážně a legraci si nedělají. Alespoň doufám. Protože to není poprvé a ten systém úkolů mne irituje dlouhodobě, zkusím popsat proč.
Tahle hra se dá hrát různě, ale v zásadě pořád platí několik jednoduchých pravidel. "Využij každé pole ve městě na maximum, vyráběj jen to co ti podporují relikvie, udržuj svůj svět v rovnováze". Není toho moc a vlastně je to nakonec jen pravidlo o maximálním využití pole ve městě a jeho různých aplikacích.
Jenže Dobrodružství jde úplně proti této logice. Nutí mne k tomu, abych měl výroby, které pro mne jinak nedávají smysl, vyráběl v časech a v množství které mi nedává smysl a ještě to celé klikal způsobem, který je uživatelsky vyloženě nepřátelský.
Pro mne osobně každé dobrodružství vlastně znamená nějakou ztrátu. Plochy, výroby zboží, rychlosti postupu. A v každém případě enormní množství času a soustředění, této hře zcela neůměrné. Prostě něco musím obětovat, abych přispěl Společenstvu a nekazil ostatním hru. To není zrovna radostný a jásavý přístup, ale mám takové tušení, že v tom nejsem sám. Proto taky ty nářky, že cílové odměny za to nestojí. No, ruku na srdce, a jaké odměny by za to vlastně stály, pokud mi ten systém nesedí jako takový?
Vlastně tady tak dumám nad tím, pro jaké hráče je ta akce určena. Co se tak koukám po spoluhráčích v obou světech, výše popsaný optimalizační přístup vcelku převládá. Tak mi nejde do hlavy, proč jde celé Dobrodružství s takovou důsledností proti a nabádá mne k tomu, abych dočasně hrál jako, no, jako nepříliš moudrý hráč?