Rozbřesk ranní střechy odkrývá,
elfové vycházejí před domy a práce začíná,
i pro mne coby hráče,
vždyť říct jim musím co postavit má se.
Železo se leskne ve výhni ohně,
a kouzelný prášek ve výrobě,
drahé kameny tu nejsou cizí,
vyrábíme i luk a šípy.
Vyrábíme a stavíme,
radost z práce a většího města tak máme,
navštívil jsem vůdce lukostřelců a šermíře,
a ti mne překvapili, prý dobývají další relikvie.
Nyní řeším místo malé,
rozšířit jej mohu až výzkum mi jej nabídne,
zatím se kochám stromy a keři,
těšit se mohu na další kulturní odměny.
Když obyvatelstvo spokojeno je,
přemýšlím jaké vylepšení následuje,
výzkum trvá a výsledek stojí za to,
nové sousedy teď potkávám často.
Jednou motivuji já a podruhé oni,
vždyť krásné město mám a postavené na koleni,
volám do boje o další území,
k tomu mi pomůžou golemové a lučišníci.
Chodníky se tetelí pod dalším zlepšením,
chodci si jej cení, a tak podrážky vyrábět nemusím,
jednou noc a pak den,
jako v životě chci si splnit Elvenarský sen.
Před koncem své básně musím říci,
stavět krásu dle svého mi stačí dobrá animace,
herní styl je volný a čas mne tak nebolí,
vždyť pyšný budu na to, jak jsem šikovný.