DeletedUser3221
Guest
Každé malé elfátko ví, že by se nemělo bez doprovodu vydávat za hranice města. Mimo bezpečí vysokého skalního útesu číhají mnohá nebezpečí, zejména provincie plné zuřivých a krvelačných nepřátel, dychtivých smlsnout si na měkkoučkém modroučkém masíčku. Naštěstí jsou elfské děti moudré a drží se v hranicích města. I přes tuto opatrnost však jednou nebezpečí dosáhlo do samého středu města.
Legenda praví, že to bylo zrovna v čase slunovratu, kdy byly stráže, ale i veškeré ostatní obyvatelstvo, plně zaměstnáni oslavami a zejména sbíráním slunečních paprsků na okraji města. Pro tuto vytíženost polevili v obezřetnosti, a tak se stalo, že hrozivý bezhlavý jezdec pronikl do samotného srdce města, a unesl několik dětí.
Když se na to přišlo, byly vyslány mnohé hlídky a pátrací skupiny, ale Jezdec děti odvezl do hlubin Temnolesa, kterým ani bystré elfské oči nepronikly. I pozvali nešťastní elfové spřátelené rasy k poradě. Zuřiví orkové navrhli les vypálit, ale to by uhořely i děti. Lesní elfové navrhli povolat duchy lesa k pátrání, ale Temnoles byl zamořen zlou mocí, která duchy vypudila. Čarodějové chtěli les odčarovat, ale ostatní národy se obávaly, že by tuto zlou moc poté čarodějové chtěli pro sebe. Víly a hobiti chtěli zlou moc zapudit silou květin, ale i s pomocí božských semínek by to trvalo příliš dlouho. Elementálové chtěli vypustit síly živlů, ale to by opět zahubilo i nebohé elfí děti. Amuni a konstrukti tehdy ještě nebyli ve městě známi, nemohli proto přispět svojí radou. Ostatní se tedy radili a radili, ale shody dosáhnout nemohli. Až nakonec trpaslíky napadlo: "Uvařme mu pivo! Spojme své síly a znalosti a uvařme pivo tak lahodné, že mu ani bezhlavý jezdec neodolá! Vytáhne z lesa, prolije si zlatý mok hrdlem a plamen jeho života vyhasne!"
Ostatním národům se toto řešení zdálo příliš trpasličí, tvrdili, že všechno se přece nedá vyřešit pivem, ale nic lepšího je nenapadlo, a tak se rozhodli to zkusit. Hobiti dodali to nejlepší obilí a chmel ze svých polí, víly přidaly kapku ambrozie a dvě kapky lektvaru noci, orkové výtažek z houbiček, lesní elfové tu nejčistší vodu přímo od pramene, čarodějové kouzla na vylepšení chuti, elementálové lahodné a výživné minerály a trpaslíci to vše vařili několik dní a nocí nad svou trpasličí výhní.
Když bylo pivo hotovo, rozlila se po okolí tak nádherná vůně, že všichni přispěchali, neodolali, a začali nezřízeně popíjet. Naštěstí královna víl Sidhe měla tak silný odpor vůči trpaslíkům a všemu trpasličímu, že se nedala omámit a dokázala ostatním zabránit, aby vypili vše. Donesli tedy džbánek piva na kraj Temnolesa, ukryli se, a čekali. Netrvalo dlouho, a z lesa se vyřítil bezhlavý jezdec na svém oři. Spěšně uchopil džbánek a už jej lil do své hořící hlavy, kterou přivezl s sebou. Plamen jeho života však nedokázal odolat síle trpasličího moku a uhasl. Bezhlavý rytíř se v tu ránu svalil k zemi a bylo po něm. Spojenci pak prohledali Temnoles a našli elfské děti, vystrašené, ale nezraněné. Dovedli je tedy zpátky do města, a na oslavu záchrany pak všichni společně vypili zbytek piva.
Nikdy poté už se nedokázaly všechny rasy spojit ke společnému úsilí, ale na tu neodolatelnou chuť a vůni vzpomínají dodnes.
Legenda praví, že to bylo zrovna v čase slunovratu, kdy byly stráže, ale i veškeré ostatní obyvatelstvo, plně zaměstnáni oslavami a zejména sbíráním slunečních paprsků na okraji města. Pro tuto vytíženost polevili v obezřetnosti, a tak se stalo, že hrozivý bezhlavý jezdec pronikl do samotného srdce města, a unesl několik dětí.
Když se na to přišlo, byly vyslány mnohé hlídky a pátrací skupiny, ale Jezdec děti odvezl do hlubin Temnolesa, kterým ani bystré elfské oči nepronikly. I pozvali nešťastní elfové spřátelené rasy k poradě. Zuřiví orkové navrhli les vypálit, ale to by uhořely i děti. Lesní elfové navrhli povolat duchy lesa k pátrání, ale Temnoles byl zamořen zlou mocí, která duchy vypudila. Čarodějové chtěli les odčarovat, ale ostatní národy se obávaly, že by tuto zlou moc poté čarodějové chtěli pro sebe. Víly a hobiti chtěli zlou moc zapudit silou květin, ale i s pomocí božských semínek by to trvalo příliš dlouho. Elementálové chtěli vypustit síly živlů, ale to by opět zahubilo i nebohé elfí děti. Amuni a konstrukti tehdy ještě nebyli ve městě známi, nemohli proto přispět svojí radou. Ostatní se tedy radili a radili, ale shody dosáhnout nemohli. Až nakonec trpaslíky napadlo: "Uvařme mu pivo! Spojme své síly a znalosti a uvařme pivo tak lahodné, že mu ani bezhlavý jezdec neodolá! Vytáhne z lesa, prolije si zlatý mok hrdlem a plamen jeho života vyhasne!"
Ostatním národům se toto řešení zdálo příliš trpasličí, tvrdili, že všechno se přece nedá vyřešit pivem, ale nic lepšího je nenapadlo, a tak se rozhodli to zkusit. Hobiti dodali to nejlepší obilí a chmel ze svých polí, víly přidaly kapku ambrozie a dvě kapky lektvaru noci, orkové výtažek z houbiček, lesní elfové tu nejčistší vodu přímo od pramene, čarodějové kouzla na vylepšení chuti, elementálové lahodné a výživné minerály a trpaslíci to vše vařili několik dní a nocí nad svou trpasličí výhní.
Když bylo pivo hotovo, rozlila se po okolí tak nádherná vůně, že všichni přispěchali, neodolali, a začali nezřízeně popíjet. Naštěstí královna víl Sidhe měla tak silný odpor vůči trpaslíkům a všemu trpasličímu, že se nedala omámit a dokázala ostatním zabránit, aby vypili vše. Donesli tedy džbánek piva na kraj Temnolesa, ukryli se, a čekali. Netrvalo dlouho, a z lesa se vyřítil bezhlavý jezdec na svém oři. Spěšně uchopil džbánek a už jej lil do své hořící hlavy, kterou přivezl s sebou. Plamen jeho života však nedokázal odolat síle trpasličího moku a uhasl. Bezhlavý rytíř se v tu ránu svalil k zemi a bylo po něm. Spojenci pak prohledali Temnoles a našli elfské děti, vystrašené, ale nezraněné. Dovedli je tedy zpátky do města, a na oslavu záchrany pak všichni společně vypili zbytek piva.
Nikdy poté už se nedokázaly všechny rasy spojit ke společnému úsilí, ale na tu neodolatelnou chuť a vůni vzpomínají dodnes.
takové pivo bych si dala