DeletedUser1198
Guest
Jak děsivé, zvláštní a zároveň nepochopitelné. Jakýmsi záhadným a pro nás zcela nepochopitelným způsobem začaly mizet části trpasličího divu z našeho města. Obavy o město rostly tak rychle, že rozhodnuto bylo, vykonat výpravu za mistrem snů a magie Sindrim a požádat jej o pomoc.
Co jevilo se zpočátku jako chaotické a nahodilé, začalo nabývat jakési, i když prapodivné zákonitosti.
Neztrácely se totiž předměty nebo materiály obyčejné, ale materiály a předměty, jejichž získání či výroba nejsou ani pro nás zrovna jednoduché. Drahé kovy, trpasličí měď, ale také vzácné kameny obsahující prvky pro nás dosud neznámé, které obdivujeme pro jejich lesk, a také vzácná okenní skla, která svou tvrdostí železu se vyrovnají. Sindri si jistě poradí a pomůže Elvenar ochránit.
Naše záchranná mise začala na jižní hranici naší provincie u Jezera osudu. Neustále jsme přetřásali uplynulé události a ani jsme si nevšimli, že se blíží soumrak a s ním i temná noc. Naštěstí jsme dosáhli hranice temného hvozdu, což nám umožnilo oheň rozdělat a alespoň malinko rozptýlit naši obavu z neznámých pobertů. Noční hlídky jsme drželi po dvou, abychom sobě odvahy dodali a větší pocit bezpečí měli.
Ještě před rozbřeskem jsme se chystali vydat na další pouť. Nemaje mnoho potravin, pokusili jsme se najít něco k snědku. Potmě se ovšem potrava těžko hledá, ale přece jen se na nás štěstí usmálo, objevili jsme několik tuctů podivně blýskajících se vajec, která se zdála býti jedlá a tak po jejich uvaření a našem zasycení jsme se vydali na cestu, jejíž cílem bylo dorazit k hoře zvané Mobilion.
V ranním šeru jsme pojednou spatřili postavu, která zpočátku jako poutník vypadala, ale pozorujíc jí k shodnému názoru jsme dospěli, že by se o jednoho z těch ničemů co město rozkrádají jednat mohlo. Neváhaje ani vteřinu strhli jsme jej k zemi a svázat jsme jej chtěli, když tu kápě přes jeho hlavu stažená se svezla stranou - ach. toť přece mistr Sindri. Ach mistře omluv naše chování, my, my...
"Ach, ou, ano, ano, tak už mě přeci pusťte" zvolal mistr Sindri.
"Pane, my, my, prosíme..."
"Nu ano, omluva by byla na místě", zabručel mistr, "Ale vím, co vás trápí a když mě konečně pustíte, všechno vám vypovím".
Slunce vykouklo nad horu Mobilion a mistr Sindri usednuvše na velký balvan počal vyprávět. "Všichni víte, že se pomocí "kouzelného prachu" vydávám na cesty, které vy nemůžete pochopit a že vám z těchto cest mnoho užitečného vědění přináším".
Nedočkavě jsme viseli očima na mistrovi a hltali každé jeho slůvko.
Mistr pokračoval: "tentokráte jsem se objevil ve velmi podivném světě. Byli tam obrovské domy, široké ulice plné pohybujících se prapodivných povozů, mnoho rámusu, zápachu, a lidí. Ale jakých lidí. Většina z nich, jako by byla postižena nějakou nemocí nebo pod vlivem nějaké divné síly, skoro všichni se neustále zhlíželi v jakýchsi podivných krabičkách s okénky, které obraz i zvuky vydávaly, některým se z uší vinuly kroucené provázky rovnou do těch krabiček, více snad ani nechtějte vědět". Unaveně se vsedě opřel o svou poutnicko-magickou hůl a pokračoval. "Jazykem nám podobni jsou, ale ze všech míst se stále ozývala slova: technologie, materiály, výroba, suroviny, zisk, peníze, peníze..." "A protože jsem o problémech Elvenaru ze svých toulek vesmírem věděl, pochopil jsem, že jsem narazil na zcizovatele našich materálů. Dokonce bránu k našemu světu jsem objevil a považte, ovládala se stejnou krabičkou, kterou mobilem nazývají a jíž jsou již roky otroky. Tu krabičku jsem musel získat a za trochu "kouzelného prachu" se to skutečně podařilo a já se vrátil sem, kde jsem krabičku utopil v bezedném močále, čímž jsem bránu zničil a tím i náš svět zachránil".
"A nyní jděte domů", zabručel mistr Sindri a než jsme mu stačili poděkovat, byl pryč, jen záblesk z jeho magické hole nás na chvíli oslepil.
Co jevilo se zpočátku jako chaotické a nahodilé, začalo nabývat jakési, i když prapodivné zákonitosti.
Neztrácely se totiž předměty nebo materiály obyčejné, ale materiály a předměty, jejichž získání či výroba nejsou ani pro nás zrovna jednoduché. Drahé kovy, trpasličí měď, ale také vzácné kameny obsahující prvky pro nás dosud neznámé, které obdivujeme pro jejich lesk, a také vzácná okenní skla, která svou tvrdostí železu se vyrovnají. Sindri si jistě poradí a pomůže Elvenar ochránit.
Naše záchranná mise začala na jižní hranici naší provincie u Jezera osudu. Neustále jsme přetřásali uplynulé události a ani jsme si nevšimli, že se blíží soumrak a s ním i temná noc. Naštěstí jsme dosáhli hranice temného hvozdu, což nám umožnilo oheň rozdělat a alespoň malinko rozptýlit naši obavu z neznámých pobertů. Noční hlídky jsme drželi po dvou, abychom sobě odvahy dodali a větší pocit bezpečí měli.
Ještě před rozbřeskem jsme se chystali vydat na další pouť. Nemaje mnoho potravin, pokusili jsme se najít něco k snědku. Potmě se ovšem potrava těžko hledá, ale přece jen se na nás štěstí usmálo, objevili jsme několik tuctů podivně blýskajících se vajec, která se zdála býti jedlá a tak po jejich uvaření a našem zasycení jsme se vydali na cestu, jejíž cílem bylo dorazit k hoře zvané Mobilion.
V ranním šeru jsme pojednou spatřili postavu, která zpočátku jako poutník vypadala, ale pozorujíc jí k shodnému názoru jsme dospěli, že by se o jednoho z těch ničemů co město rozkrádají jednat mohlo. Neváhaje ani vteřinu strhli jsme jej k zemi a svázat jsme jej chtěli, když tu kápě přes jeho hlavu stažená se svezla stranou - ach. toť přece mistr Sindri. Ach mistře omluv naše chování, my, my...
"Ach, ou, ano, ano, tak už mě přeci pusťte" zvolal mistr Sindri.
"Pane, my, my, prosíme..."
"Nu ano, omluva by byla na místě", zabručel mistr, "Ale vím, co vás trápí a když mě konečně pustíte, všechno vám vypovím".
Slunce vykouklo nad horu Mobilion a mistr Sindri usednuvše na velký balvan počal vyprávět. "Všichni víte, že se pomocí "kouzelného prachu" vydávám na cesty, které vy nemůžete pochopit a že vám z těchto cest mnoho užitečného vědění přináším".
Nedočkavě jsme viseli očima na mistrovi a hltali každé jeho slůvko.
Mistr pokračoval: "tentokráte jsem se objevil ve velmi podivném světě. Byli tam obrovské domy, široké ulice plné pohybujících se prapodivných povozů, mnoho rámusu, zápachu, a lidí. Ale jakých lidí. Většina z nich, jako by byla postižena nějakou nemocí nebo pod vlivem nějaké divné síly, skoro všichni se neustále zhlíželi v jakýchsi podivných krabičkách s okénky, které obraz i zvuky vydávaly, některým se z uší vinuly kroucené provázky rovnou do těch krabiček, více snad ani nechtějte vědět". Unaveně se vsedě opřel o svou poutnicko-magickou hůl a pokračoval. "Jazykem nám podobni jsou, ale ze všech míst se stále ozývala slova: technologie, materiály, výroba, suroviny, zisk, peníze, peníze..." "A protože jsem o problémech Elvenaru ze svých toulek vesmírem věděl, pochopil jsem, že jsem narazil na zcizovatele našich materálů. Dokonce bránu k našemu světu jsem objevil a považte, ovládala se stejnou krabičkou, kterou mobilem nazývají a jíž jsou již roky otroky. Tu krabičku jsem musel získat a za trochu "kouzelného prachu" se to skutečně podařilo a já se vrátil sem, kde jsem krabičku utopil v bezedném močále, čímž jsem bránu zničil a tím i náš svět zachránil".
"A nyní jděte domů", zabručel mistr Sindri a než jsme mu stačili poděkovat, byl pryč, jen záblesk z jeho magické hole nás na chvíli oslepil.