DeletedUser5796
Guest
Chlapec šel stále hlouběji a hlouběji do lesa. Sešel ze stezky a ocitl se v houští, které bylo stále víc a víc neprostupné. Najednou zjistil, že už nemůže dál. Snášela se noc a on nevěděl kudy zpátky domů. Nakonec únavou usnul. Ráno ho probudil dech nějakého tvora. Byl to jelen. Skláněl se nad jeho hlavou a mluvil k němu lidským hlasem: „Co pohledáváš v těchto končinách?“ Chlapec vylekaně odpověděl: „Ztratil jsem se a nemohu najít cestu domů.“
„Pojď, nasedni na mne, odvezu tě ven z lesa,“ pravil jelen. Chlapec se tedy vyhoupl jelenovi na hřbet, pevně se chytil kolem jeho krku a vyrazili. Chlapec s nadějí v srdci, jelen se zlým úmyslem.
Jelen totiž, milé děti, nebyl obyčejné zvíře. Byl to zlý lesní duch, který nechtěl, aby mu do lesa chodili lidé a káceli tam stromy. Nechtěl, aby si chlapec zapamatoval cestu a proto ho nesl opačným směrem, dál od vesnice. Co zamýšlel, se už nedozvíme. Jelen běžel s chlapcem na hřbetě jako o závod. Cestou necestou, těmi nejhustšími porosty. A v tom se to stalo! Silná větev prastarého dubu visela příliš nízko. Jelen se hnal okolo, sklopil hlavu, ale chlapec to nestihl. Narazil prudce do dubu a hlava mu ulétla, jakoby sťata mečem. Ve smrtelné křeči se chlapcovy ruce zaťaly do jelenovy šíje a tam strnuly. Podivný pár - jelen a bezhlavý hoch se hnal lesem dál. Jelen nedokázal chlapce setřást, zůstali navždy spojeni. Tak lesní královna, která všechno viděla, potrestala zlého ducha.
Když se chlapec za týden nevrátil domů, šli jej vesničané hledat. Našli však jen useknutou hlavu. Zbudovali na tom místě mohylu, později zde vyrostl náš kostelík a kolem něj naše město. Starý les už tu není, jeho stromy tvoří krovy našich domů. Na chlapce už všichni zapomněli. Jen jednou za čas, v temné noci, za silného větru, se po okolí prohání podivný tvor. Připomíná jelena, na kterém sedí chlapec bez hlavy.
„Pojď, nasedni na mne, odvezu tě ven z lesa,“ pravil jelen. Chlapec se tedy vyhoupl jelenovi na hřbet, pevně se chytil kolem jeho krku a vyrazili. Chlapec s nadějí v srdci, jelen se zlým úmyslem.
Jelen totiž, milé děti, nebyl obyčejné zvíře. Byl to zlý lesní duch, který nechtěl, aby mu do lesa chodili lidé a káceli tam stromy. Nechtěl, aby si chlapec zapamatoval cestu a proto ho nesl opačným směrem, dál od vesnice. Co zamýšlel, se už nedozvíme. Jelen běžel s chlapcem na hřbetě jako o závod. Cestou necestou, těmi nejhustšími porosty. A v tom se to stalo! Silná větev prastarého dubu visela příliš nízko. Jelen se hnal okolo, sklopil hlavu, ale chlapec to nestihl. Narazil prudce do dubu a hlava mu ulétla, jakoby sťata mečem. Ve smrtelné křeči se chlapcovy ruce zaťaly do jelenovy šíje a tam strnuly. Podivný pár - jelen a bezhlavý hoch se hnal lesem dál. Jelen nedokázal chlapce setřást, zůstali navždy spojeni. Tak lesní královna, která všechno viděla, potrestala zlého ducha.
Když se chlapec za týden nevrátil domů, šli jej vesničané hledat. Našli však jen useknutou hlavu. Zbudovali na tom místě mohylu, později zde vyrostl náš kostelík a kolem něj naše město. Starý les už tu není, jeho stromy tvoří krovy našich domů. Na chlapce už všichni zapomněli. Jen jednou za čas, v temné noci, za silného větru, se po okolí prohání podivný tvor. Připomíná jelena, na kterém sedí chlapec bez hlavy.
