luterina
Veterán
Blíží se úplněk a stále nemáme to zaříkávadlo, povzdychla si Velká Matka Elvenarů, nevím co mám dělat Elišare, není tu nikdo, kdo by se ho vydal hledat, všichni jsou zaměstnaní očekávaným příchodem svátku Měsíčního kamene, budeš muset někoho vyslat Ty sám, jinak nebudeme moci o svátku zářit. Slyšela jsem, že ten kouzelník není tak zlý a nebezpečný, jen ta cesta k němu není snadná, žádá si někoho čistého srdce a s duší velkého bojovníka, vyber ho a na cestu vyšli, dej mu ten amulet co máme od Fortiny ať ho na té cestě provází jen štěstí. Elišar se v zamyšlení zasmušil, koho bych měl vyslat, kdo je tak čistého a udatného srdce? Zarin! to je ten pravý, věkem tak akorát a udatný a čestný je dost! Tak Zarin na cestu vyšel, v měšci amulet od Fortiny a u pasu meč ukovaný samotnými Orky! Šel dlouho snad tři dny a tři noci, tu hlavu složil pod starými duby tu pod jasnou oblohou jen hvězdami posetými, až došel plný sil a odhodlání k Hoře posvátné. V tom zdáli slyší jemný hlas, možná zimní víly či nějaké divoženky, jak volá "Zarine! Přijď mezi nás! Jsme tu tak osamocené a noc s námi plná krás!" Zarin se pousmál, na mě si nepřijdete divoženky prostopášné, mé srdce patří jen té jediné! A pokračoval v cestě dál. Náhle z křovin řev a kouř a před ním hlava Ohnivého draka! Zarin však hbitě jal se meče a již se hlava Draka kutálela z kopce dlů! Bylo to jak nic! Jak by ne! Vždyť Zarin těch dračích hlav již nespočet setnul, když jako jeden z nejudatnějších ochraňoval a strážil celý Elvenar! Teď už jen najít Kouzelníka! A než stačil udělat pár kroků, stál přímo před ním jen on sám! Vím proč tu jsi! Mám ten svitek co vám dává o úplňku zář! Dám ti ho však, až uhodneš mou hádanku! A Zarin zvolal LÁSKA! On totiž byl i nevídaně velký čtenář myšlenek! Tak Kouzelník co v tu chvíli za břicho se smíchy popadal, mu se slzami v očích i s radostí, ten kouzelný svitek dal.
Naposledy upraveno: