Nazdar čtenáři a čtenářky.
Patřím téže do rodiny vášnivých čtenářů. Momentálně mám rozečtenou knihu
Perunova krev od
Franty Kotlety. Jde o zajímavou směsku akce, sci-fi a fantasy, přičemž akce převládá. Kdo zná tenhle podivný žánr, vybaví se mu
Jiří Kulhánek, jehož díla jsou kultovní. Od něho je vynikající kniha
Vládci strachu (románový debut) o posledním upírovi v Čechách a následně
Noční klub, který dokonce vydal za "velkou louží."
Co se týče dalších oblíbenců, vlastním skoro kompletní sbírku knih od
R.A.Heinleina, kterého jsem hltal coby náctiletý a který píše čisté sci-fi ze "staré školy". Nejoblíbenější
Cizinec v cizí zemi, který tu už byl zmiňovaný ve spojitosti s
Marťanem.
Tolkien je povinnost každého milovníka fantasy.... takže no comment...
Z fantasy jsem si ještě oblíbil
Tada Williamse, který napsal užasnou rozsáhlou ságu (knihy
Trůn z dračích kostí,
Kámen rozluky a
Věž Zeleného anděla - dohromady 7 knih) o zemi Východní Ard, kde se schyluje k válce mezi tamními obyvateli a temnými silami (zachrání to pomocník v kuchyni Simon, který je v (ne)správnou chvíli na (ne)správném místě). Od stejného autora mě ohromila jeho další sága
Jinozemě (8 knih), která balancuje na hranici mezi fantasy a sci-fi, nicméně je to velice poutavá četba o virtuálním světě vytvořeném pro mocné osobnosti, kteří se skrze ni chtějí stát nesmrtelnými. A i přes svou rozsáhlost (dohromady cca 3200 stran
) se čte "jedním dechem".
Z fantasy nesmím zapomenout na
G.R.R.Martina a jeho
Píseň ledu a ohně, která se asi už bohužel dopíše později, než nám HBO stihne naservírovat poslední sérii Her o trůny, což je škoda, protože knihy jsou mnohem výživnější a mě osobně se líbí více než seriál.
Od fantasy a sci-fi je jen krůček k hororové scéně, kde pro mě osobně kraluje
Clive Barker. Mám rád ten mix s fantasy... Oblíbené knihy
Utkaný svět a pak
Imajika - složitá kniha o 900 stranách, kterou když přelouskáte, máte pocit, že už vás nic nepřekvapí.
Z humorné fantasy je jasně na vrcholu
Zeměplocha od
Pratchetta, ikdyž jsem nečetl všechny, nejvíc jsem se pobavil u
Smrťe.
Dále zbožňuju knihy
Dana Browna, kromě těch filmově provařených (zatím) jsem jedním dechem zhltnul
Pavučinu lží (v novém vydání
Anatomie lži) a
Digitální pevnost.
Pro ty, co mají rádi historii a neznají tuto knihu, vřele doporučuju
Paměti katovské rodiny Mydlářů od
Josefa Svátka.
A nebyl bych to čtenář, kdybych se občas neponořil do
Bible svaté. S přestávkami už ji čtu téměř 10 let...
(na tuhle knihu prostě musí mít člověk náladu a dost odvahy
).
A úplně nejoblíbenější kniha?
Antoin de Saint-Exupéry -
Malý princ.
Tahle kniha se mi v dětství vryla do paměti a je to nejvícekrát přečtená kniha v mé knihovně. (slovo "mé" je doslova, protože zatím čtu pouze já.) Jen doufám, že dcera bude v tomhle po mně. Malého prince ji cpu do kebulky už teď v předškolkovém věku. Zatím ale mám z té knihy při předčítání před spaním větší potěchu já...
Snad něco z toho bude pro vás inspirací...