Green Jane
Šéfkuchař
Po otázce dítěte zavládlo na chvíli rozpačité ticho . A tu se ozval zezadu dívčí hlas : "Když dovolíte , ujmu se toho
úkolu já ." "Předstup, " řekl jeden z přítomných , starý elf Wandor , "pojď blíž k oknu , lépe na tebe uvidíme .Při-
pozdilo se a vychází měsíc ." Dívka se zvedla z poslední řady a usedla vedle něj . Mihotavá záře ohně z krbu osvítila
půvabnou tvář , ve které zářily zelené oči . Zvedla hlavu a zahleděla se do svitu měsíce .
"Poslyšte tedy závěr legendy , která se v našem rodě udržuje odpradávna... Onen mladík tedy putoval stále hlouběji
do nepřístupných hvozdů .Dlouho bloudil skalami a roklinami až najednou se před ním otevřelo čarokrásné údolí .
Ještě nikdy nic podobného neviděl: z mohutného útesu spadala v kaskádách třpytivá voda , v korunách stromů se
proháněli duhoví ptáci a celým údolím se nesla vůně roztodivných květů .Ale nejkrásnější ze všeho bylo malé jezírko
uprostřed tohoto ráje .Voda v něm se třpytila jako diamanty .A u něj stála dívka .Nebyla lidského rodu a mladík v
úžase hleděl na spanilou vílu : oči měla zelené jako jezero a vlasy jako no c.. " Dívka se odmlčela . "A co bylo dál ?
Tak povídej !" dožadovalo se netrpělivě dítě ."Dál ? Konec příběhu je přece známý . Vzali se spolu a na tom místě
vystavěli nádherné město , které se stalo hlavním sídlem naší říše ." "A jak to všecko víš?"chtěl ještě vědět chlapec .
"Jak ?No, víš , je to vlastně legenda o vzniku mého rodu ,podle nějž naše země dostala své jméno ." "Jakto ?"
"Jmenuji se Ranevle , stejně jako ta víla , která je mojí praprapra -babičkou ,"odvětila vypravěčka . "Už je mi to jasné ,"
zajásal chlapec " RANEVLE je pozpátku ELVENAR ! " A Elvenar je naše země kouzel .
úkolu já ." "Předstup, " řekl jeden z přítomných , starý elf Wandor , "pojď blíž k oknu , lépe na tebe uvidíme .Při-
pozdilo se a vychází měsíc ." Dívka se zvedla z poslední řady a usedla vedle něj . Mihotavá záře ohně z krbu osvítila
půvabnou tvář , ve které zářily zelené oči . Zvedla hlavu a zahleděla se do svitu měsíce .
"Poslyšte tedy závěr legendy , která se v našem rodě udržuje odpradávna... Onen mladík tedy putoval stále hlouběji
do nepřístupných hvozdů .Dlouho bloudil skalami a roklinami až najednou se před ním otevřelo čarokrásné údolí .
Ještě nikdy nic podobného neviděl: z mohutného útesu spadala v kaskádách třpytivá voda , v korunách stromů se
proháněli duhoví ptáci a celým údolím se nesla vůně roztodivných květů .Ale nejkrásnější ze všeho bylo malé jezírko
uprostřed tohoto ráje .Voda v něm se třpytila jako diamanty .A u něj stála dívka .Nebyla lidského rodu a mladík v
úžase hleděl na spanilou vílu : oči měla zelené jako jezero a vlasy jako no c.. " Dívka se odmlčela . "A co bylo dál ?
Tak povídej !" dožadovalo se netrpělivě dítě ."Dál ? Konec příběhu je přece známý . Vzali se spolu a na tom místě
vystavěli nádherné město , které se stalo hlavním sídlem naší říše ." "A jak to všecko víš?"chtěl ještě vědět chlapec .
"Jak ?No, víš , je to vlastně legenda o vzniku mého rodu ,podle nějž naše země dostala své jméno ." "Jakto ?"
"Jmenuji se Ranevle , stejně jako ta víla , která je mojí praprapra -babičkou ,"odvětila vypravěčka . "Už je mi to jasné ,"
zajásal chlapec " RANEVLE je pozpátku ELVENAR ! " A Elvenar je naše země kouzel .