Ve středu jdeme na Trubadúra od Verdiho, pustil jsem si ke hře Mahavishnu Orchestra a až zítra budu bourat starou zeď, tak si na plné pecky možná pustím Tři Sestry nebo Garáž. Po případě Plastiky střihnuté vzpomínkami Karla Gotta z archivu ČR.
A to myslím naprosto vážně. To všechno kontinuálně příležitostně poslouchám a vstřebávám celá léta (kromě jiného), páč je to pro mne prostě potřeba.
Pro každého je krásné to jeho, ale leckde jinde, jinak a od někoho jiného se může potkávat se zajímavými novými podněty, které by neměl hlavně předem odmítat.
Konec kázání. Howhgh (dle indiánů Lakotů).