• Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
    Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!

Soutěž Vincenzion

Vincenzion

Kolemjdoucí
Bylo nebylo.
Jednooký Olaf a Greg zahlédli krásnou Eowyn, jak na elfím cvičišti trénuje, a pak se jde vykoupat do lesního jezírka. Chtěli se k ní přidat, ale nebyli schopni se rozhodnout, jestli je to správné. Odebrali se proto k radě starších, aby zjistili, jak se zachovat. Ráda zasedla kolem posvátného ohně a pro začátek dala kolovat dýmku s kvalitním tabákem. Zatímco kouřili, Olaf s Gregem seděli v altánku, ozdobeném květinami, a hovořili o Eowyn.
„Je moc pěkná, jen ta její barva mi leze trochu na nervy,“ nechal se slyšet Olaf. "Barva není vše příteli, hlavně aby se uměla ohánět mečem," mínil Greg.
"Ne, vždy chce muž, aby se žena oháněla mačem, Gregu, alespoň u nás u lidí..." a se slizkým úsměvem na orka mrkl. "My na rozdíl od vás nemyslíme jen na to jedno!" křik Greg. „Možná bys měl navštívit moji rodnou vesnici, abys viděl, co všechno mohou ženy dělat!"
Zrzavý Olaf zbrunátněl: „Co si to ke mně dovoluješ, skřete!" A sáhl po meči. Greg na nic nečekal a chopil se své sekery. Strhl se lítý boj. K Olafovi se přidali jeho věrní, stejně tak Greg nezůstal osamocen.
Tou dobou u posvátného ohně mnich Pacifista podával dýmku květinové čarodějce. Růža vdechla dým a rozkašlala se, z očí jí vytryskly slzy, jak jí tabák štípal v nose. Rukou však naznačovala, že hodlá mluvit: "Ech ech..." popotáhla nudli, "já bych mužský k Eowyn nepouštěla..., známe ji všichni, že jo..." Mnich Pacifista se pousmál a podal jí placatici s pálenou švestkou: "Neboj, nejsou tak nevinní, jeden jak druhý. Jo a kdybys to nedopila, pošli placatici víle smrti." Usmál se na ni a dodal: „Na zdraví holka, vypadáš sice sotva na dvacet let, leč svitky praví, že tolik století ti je."
Kósa, víla smrti, se uchechtla, mluvit s Růžou o věku je jako přilít olej do ohně. Růža se na Pacifistu obořila: „Za to ty vypadáš jako dědek a dvacet ji ještě nebylo!“ "No tak!" snažila se je umravnit Kósa. "Máme tu přece vážnou diskusi a jasnou otázku. Pojďme ji dořešit."
Napila se a dodala: "Hádat se můžete potom, děti."
"Se nezblázni," houkla Růža ke Kóse.
Poslední z rady, rohatá čarodějka Boja měla jasno: „Jak se k Eowyn dostanou, takoví se samci poperou, bude to masakr." A v očích jí svitlo tak, že bylo jasné, že by to ráda viděla. Pacifista se podrbal na pleši a souhlasně zamručel.
Tehdy na bojišti dodýchal poslední muž. Eowyn se vynořila z jezírka a vydala se domů. Cestou zahlédla padlé hrdiny. Nevěděla, co se tu dělo ani proč. Cítila jen ohromný smutek. Pomník, jejž dala na místě postavit, nazvala Slzy paní Eowyn, netušíc, že právě její krása byla příčinou toho zla.
 
Nahoru