DeletedUser4703
Guest
… žádnou stopu neobjevili. Jen na keři pod balkonem princova pokoje nelezli pero neznámého ptáka. Zasedli učenci, ale ani oni neslavili úspěch. Jen v jedné z dávných kronik nalezli zmínku o bájných horských orlech, ale ti už po staletí nebyli nespatřeni, takže jí nevěnovali pozornost. Dny plynuly, ale všechna snaha nalézt prince byla marná. Král propadal zoufalství.
Jednou se ozval zděšený křik z nádvoří. Král vyběhl ven a viděl, jak na nádvoří dosedá obrovský pták. Orel z legend, větší jak dospělý elf. Dosedl, otočil hlavu na krále a uklonil se. Král vykřikl „Ty jsi únosce mého syna?“
„Nikoli vznešený králi. Tvůj syn se mnou odešel dobrovolně a dnes je i mým přítelem,“ odpověděl orel a pokračoval „Jen on, princ z rodu Elfů a následník trůnu, mohl zbavit náš národ dávné klatby temného Dračího kněze. Ta klatba způsobovala postupnou ztrátu schopnosti létat, což bylo pro náš rod smrtelné. Ale Tvůj statečný syn s nasazením života získal mocný safír, s jehož pomocí sňal z našich křídel temné prokletí a zachránil náš lid.“
„Proč tedy není s tebou, když říkáš, že je Tvým přítelem?“ nevěřícně odvětil král. Orel mu pohlédl do očí „Při naší záchraně bohužel utrpěl mnohá zranění a přestože se již zotavuje, stále nebyl schopen cesty. Proto mě požádal, abych Ti předal zprávu od něj. Zároveň můj otec, král Orlů, posílá polovinu safíru puklého při porážce Dračího kněze. Přijmi jej jako naši omluvu a důkaz věčného přátelství našich národů. Nechť je navěky ozdobou koruny krále Elfů podobně, jako druhá polovina byla zasazena do koruny krále našeho.“ Orel se znovu uklonil a podal králi svitek společně s velkým drahokamem.
Král je převzal a chvatně prohlédl pečeť na svitku. Patřila skutečně jeho synovi. Rozlomil ji, četl a tvář měl stále jasnější. Když dočetl, pohlédl na orla a řekl „Vše je jak říkáš. Dar Tvého otce ze srdce rád přijímám. A věřím, že jak to bude možné, přiletíte s mým synem všichni společně a oslavíme naše nové přátelství“. A jak pravil, tak se i stalo …
Jednou se ozval zděšený křik z nádvoří. Král vyběhl ven a viděl, jak na nádvoří dosedá obrovský pták. Orel z legend, větší jak dospělý elf. Dosedl, otočil hlavu na krále a uklonil se. Král vykřikl „Ty jsi únosce mého syna?“
„Nikoli vznešený králi. Tvůj syn se mnou odešel dobrovolně a dnes je i mým přítelem,“ odpověděl orel a pokračoval „Jen on, princ z rodu Elfů a následník trůnu, mohl zbavit náš národ dávné klatby temného Dračího kněze. Ta klatba způsobovala postupnou ztrátu schopnosti létat, což bylo pro náš rod smrtelné. Ale Tvůj statečný syn s nasazením života získal mocný safír, s jehož pomocí sňal z našich křídel temné prokletí a zachránil náš lid.“
„Proč tedy není s tebou, když říkáš, že je Tvým přítelem?“ nevěřícně odvětil král. Orel mu pohlédl do očí „Při naší záchraně bohužel utrpěl mnohá zranění a přestože se již zotavuje, stále nebyl schopen cesty. Proto mě požádal, abych Ti předal zprávu od něj. Zároveň můj otec, král Orlů, posílá polovinu safíru puklého při porážce Dračího kněze. Přijmi jej jako naši omluvu a důkaz věčného přátelství našich národů. Nechť je navěky ozdobou koruny krále Elfů podobně, jako druhá polovina byla zasazena do koruny krále našeho.“ Orel se znovu uklonil a podal králi svitek společně s velkým drahokamem.
Král je převzal a chvatně prohlédl pečeť na svitku. Patřila skutečně jeho synovi. Rozlomil ji, četl a tvář měl stále jasnější. Když dočetl, pohlédl na orla a řekl „Vše je jak říkáš. Dar Tvého otce ze srdce rád přijímám. A věřím, že jak to bude možné, přiletíte s mým synem všichni společně a oslavíme naše nové přátelství“. A jak pravil, tak se i stalo …