DeletedUser61
Guest
Mé nové město elfů.
Jednoho rána jsem konečně dostala příležitost vystavět své vlastní město. Hlavou mi vířily nekonečné možnosti, jak dosáhnout velkolepé metropole. Ve svých představách jsem si malovala zdobné a útulné domy, majestátní katedrály, ale i tichá a soukromá zákoutí. Ve vší té nádheře se procházely zástupy elfů, spokojeně debatujíc o nejrůznějších věcech. Tolik bych si přála jednoho dne zaslechnout chválu na své město. Je to můj největší sen.
Nyní tu stojím, nohy zabořené v trávě a rozhlížím se po krajině, která mi poskytne vše, co potřebuji. V dáli se tyčí majestátní hory a uším mi lahodí nedaleký vodopád. Opravdu úžasné místo na splnění těch nejtajnějších přání. Cítím, jak mi matka příroda šeptá, ať se pustím do svého díla.
Pokleknu tedy na jedno koleno a požádám ji o výstavbu svého sídla. Odtud budu vše řídit a spravovat. Pokud mi zůstane matka země nakloněna, tak jej budu i dále zvelebovat pro slávu svého nového domova.
Země se zachvěla a na místě mého paláce se začala odhalovat prostá zem. Z blízkého lesa se vynořily postavy entů. Vykročily vrávoravým krokem směrem ke mně. Jedni ve svých větvovitých rukou svírali nástroje a druzí na zádech táhli stavební materiál. Pozorovat jejich dílo v souladu s kouzly matky přírody je pastva pro oči. Přímo před mými zraky se vynořila překrásná budova. Můj nový domov!
„Ó, díky matko přírodo! Díky i vám moudří entové. Ve svém srdci cítím neskonalý vděk a jsem okouzlena vaším uměním.“ Uklonila jsem se přítomným entům a v duši pocítila úctu a vděk věnovaný matce přírodě.
„Neděkuj Soneo. Jsi Elfka a těch mi si vážíme. Jste součástí přírody jako my. Náš kmen entů je ti k dispozici vždy, když nás budeš potřebovat. Pokud budeš mít dostatek surovin pro stavbu, stačí zavolat. V našem kmeni je i dost válečníků. Pokud uznají za vhodné, připojí se k tobě, aby pomohli v zemi Elvenar nastolit pořádek.“ Mocný ent se rozpřáhl svými pažemi a ukázal směrem do údolí.
V tu chvíli jsem zahlédla, jak se k nám blíží skupina elfů. Vypadali unaveně a zanedbaně. Co se jim tak mohlo stát?
„Přeji krásného dne.“ Uklonil se jeden z nich. „V dáli jsme zahlédli váš palác a doufali jsme, že bychom zde našli nový elfí domov. Ten náš byl vypleněn nájezdníky. Dovol nám vzácná paní zde zůstat. Postavíme domy, dílny a manufaktury. Věř, že jsme velice zruční. Na tvém panství jsme minuli vzácná naleziště mramoru a drahokamů a ženy si povšimly i Bource Morušového. Utkají z jeho nití překrásné látky.“
Žádost neznámého Elfa mě dojala. Jak bych mohla odmítnout. Mé město potřebuje takových elfů mnoho.
„Buďte vřele vítáni. Pojďte se nejdříve posilnit do mého paláce. Společně naplánujeme vaše domy a dílny. Nechť je mé město i vaším domovem.“ Přivítala jsem se všemi dělníky a pohostila je ve svém paláci.
Než začala hostina, oslovil mě jeden ent. „Vidím, že příchozích je hodně. Tvůj palác ještě není tak veliký, aby se sem všichni vešli. Proto ti nyní postavíme dům pro dělníky, aby měli večer kam hlavu složit.“
„Ach, výborně. To je jistě potěší. Už je potkalo dost zlého. Nyní musí začít nový a šťastnější život. Děkuji ti, za ten to dar moudrý ente.
Jak ent řekl, tak se i stalo. Do večera se vedle mého sídla objevila další významná budova, která i oku lahodila. Na tvářích mých nových dělníků se objevil úsměv a úleva. Konečně našli svůj nový domov.
Hned na druhý den jsme naplánovali průzkum mramorového dolu a začali s výstavbou domů a dílen. Pár příchozích se vyznalo v boji a začali trénovat v provizorních kasárnách. V zemi Elvenar bude i dobrých bojovníků potřeba. Brzy se rozkřiklo o našem novém městě a přicházeli další a další. Počali jsme i se sousedními městy obchodovat. Máme toho ještě mnoho před sebou, ale už nyní jsem na naše skromné město pyšná. Je plné zdatných elfů, kteří jej učiní tím nejkrásnějším místem v této zemi. Je to náš nový elfí domov!
Jednoho rána jsem konečně dostala příležitost vystavět své vlastní město. Hlavou mi vířily nekonečné možnosti, jak dosáhnout velkolepé metropole. Ve svých představách jsem si malovala zdobné a útulné domy, majestátní katedrály, ale i tichá a soukromá zákoutí. Ve vší té nádheře se procházely zástupy elfů, spokojeně debatujíc o nejrůznějších věcech. Tolik bych si přála jednoho dne zaslechnout chválu na své město. Je to můj největší sen.
Nyní tu stojím, nohy zabořené v trávě a rozhlížím se po krajině, která mi poskytne vše, co potřebuji. V dáli se tyčí majestátní hory a uším mi lahodí nedaleký vodopád. Opravdu úžasné místo na splnění těch nejtajnějších přání. Cítím, jak mi matka příroda šeptá, ať se pustím do svého díla.
Pokleknu tedy na jedno koleno a požádám ji o výstavbu svého sídla. Odtud budu vše řídit a spravovat. Pokud mi zůstane matka země nakloněna, tak jej budu i dále zvelebovat pro slávu svého nového domova.
Země se zachvěla a na místě mého paláce se začala odhalovat prostá zem. Z blízkého lesa se vynořily postavy entů. Vykročily vrávoravým krokem směrem ke mně. Jedni ve svých větvovitých rukou svírali nástroje a druzí na zádech táhli stavební materiál. Pozorovat jejich dílo v souladu s kouzly matky přírody je pastva pro oči. Přímo před mými zraky se vynořila překrásná budova. Můj nový domov!
„Ó, díky matko přírodo! Díky i vám moudří entové. Ve svém srdci cítím neskonalý vděk a jsem okouzlena vaším uměním.“ Uklonila jsem se přítomným entům a v duši pocítila úctu a vděk věnovaný matce přírodě.
„Neděkuj Soneo. Jsi Elfka a těch mi si vážíme. Jste součástí přírody jako my. Náš kmen entů je ti k dispozici vždy, když nás budeš potřebovat. Pokud budeš mít dostatek surovin pro stavbu, stačí zavolat. V našem kmeni je i dost válečníků. Pokud uznají za vhodné, připojí se k tobě, aby pomohli v zemi Elvenar nastolit pořádek.“ Mocný ent se rozpřáhl svými pažemi a ukázal směrem do údolí.
V tu chvíli jsem zahlédla, jak se k nám blíží skupina elfů. Vypadali unaveně a zanedbaně. Co se jim tak mohlo stát?
„Přeji krásného dne.“ Uklonil se jeden z nich. „V dáli jsme zahlédli váš palác a doufali jsme, že bychom zde našli nový elfí domov. Ten náš byl vypleněn nájezdníky. Dovol nám vzácná paní zde zůstat. Postavíme domy, dílny a manufaktury. Věř, že jsme velice zruční. Na tvém panství jsme minuli vzácná naleziště mramoru a drahokamů a ženy si povšimly i Bource Morušového. Utkají z jeho nití překrásné látky.“
Žádost neznámého Elfa mě dojala. Jak bych mohla odmítnout. Mé město potřebuje takových elfů mnoho.
„Buďte vřele vítáni. Pojďte se nejdříve posilnit do mého paláce. Společně naplánujeme vaše domy a dílny. Nechť je mé město i vaším domovem.“ Přivítala jsem se všemi dělníky a pohostila je ve svém paláci.
Než začala hostina, oslovil mě jeden ent. „Vidím, že příchozích je hodně. Tvůj palác ještě není tak veliký, aby se sem všichni vešli. Proto ti nyní postavíme dům pro dělníky, aby měli večer kam hlavu složit.“
„Ach, výborně. To je jistě potěší. Už je potkalo dost zlého. Nyní musí začít nový a šťastnější život. Děkuji ti, za ten to dar moudrý ente.
Jak ent řekl, tak se i stalo. Do večera se vedle mého sídla objevila další významná budova, která i oku lahodila. Na tvářích mých nových dělníků se objevil úsměv a úleva. Konečně našli svůj nový domov.
Hned na druhý den jsme naplánovali průzkum mramorového dolu a začali s výstavbou domů a dílen. Pár příchozích se vyznalo v boji a začali trénovat v provizorních kasárnách. V zemi Elvenar bude i dobrých bojovníků potřeba. Brzy se rozkřiklo o našem novém městě a přicházeli další a další. Počali jsme i se sousedními městy obchodovat. Máme toho ještě mnoho před sebou, ale už nyní jsem na naše skromné město pyšná. Je plné zdatných elfů, kteří jej učiní tím nejkrásnějším místem v této zemi. Je to náš nový elfí domov!