DeletedUser2281
Guest
Elf, ork a most ze slov.
Byl elf, co žil sám. Ten den, kdy zřel jak se dav těch zrůd hnal na les, měl elf hlad jak děs. U čtyř řek z těch vod chtěl hlad svůj hnát a jíst co dá lov ryb. No den byl zlý a lov jak by smet.
Ten dav však spíš než hlad měl vztek, že kol a kol hub jest míň, než nic. Však ork jenž byl mlád a hub sběr bral jak čas na hru, zřel, že u vod těch čtyř řek je elf. "Ďas ber sběr hub!" a srp na sběr hned ork v trs trav vťal, sekl.
Pes u vsi štěkl: "Haf!" a pak "Grrr!" Ork znal, že elf má hlad. Pes u vsi měl vztek, hlad i strach a sklon na skok a zub svůj skrz krk hnát. Tak ork vzal kyj, ťal do vod řek (né do psa) jak blesk a ryb pár jak trumf na stůl dal. I pro psa.
Jak vděk elf svůj um, jak zem na růst hub plít, dal znát. I ork plel, lil vod moc na zem ať čas dá růst, ať i hub jest jak těch vod. A most tak vznik. Slov těch pár pro sluch. Né meč, leč řeč tu zeď dá pryč. Teď elf a ork jsou dva.
Den co den, pot a krev a čas na růst hub. Na zem trus a hnůj, pro čich fakt smrad. Dost hub jen tak, na hlad. I duch má pár svých hub. Na sval jest jich míň. Pro um však jen pár. A pak sběr, žeň, lán hub. Moc a trůn. Ork už né hoch, ork už pán a král. Má svůj trůn a pro lid svůj je bůh.
A dům stín dá, ať je kde spát a snít.
Byl elf, co žil sám. Ten den, kdy zřel jak se dav těch zrůd hnal na les, měl elf hlad jak děs. U čtyř řek z těch vod chtěl hlad svůj hnát a jíst co dá lov ryb. No den byl zlý a lov jak by smet.
Ten dav však spíš než hlad měl vztek, že kol a kol hub jest míň, než nic. Však ork jenž byl mlád a hub sběr bral jak čas na hru, zřel, že u vod těch čtyř řek je elf. "Ďas ber sběr hub!" a srp na sběr hned ork v trs trav vťal, sekl.
Pes u vsi štěkl: "Haf!" a pak "Grrr!" Ork znal, že elf má hlad. Pes u vsi měl vztek, hlad i strach a sklon na skok a zub svůj skrz krk hnát. Tak ork vzal kyj, ťal do vod řek (né do psa) jak blesk a ryb pár jak trumf na stůl dal. I pro psa.
Jak vděk elf svůj um, jak zem na růst hub plít, dal znát. I ork plel, lil vod moc na zem ať čas dá růst, ať i hub jest jak těch vod. A most tak vznik. Slov těch pár pro sluch. Né meč, leč řeč tu zeď dá pryč. Teď elf a ork jsou dva.
Den co den, pot a krev a čas na růst hub. Na zem trus a hnůj, pro čich fakt smrad. Dost hub jen tak, na hlad. I duch má pár svých hub. Na sval jest jich míň. Pro um však jen pár. A pak sběr, žeň, lán hub. Moc a trůn. Ork už né hoch, ork už pán a král. Má svůj trůn a pro lid svůj je bůh.
A dům stín dá, ať je kde spát a snít.