• Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
    Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!
  • Nemáš rád sníh? Nevadí, vypnout si ho můžeš zde, stačí kliknout na ikonku křížku:

Příběh Sintarandir

  • Zakladatel vlákna DeletedUser2281
  • Vytvořeno

DeletedUser2281

Guest
Elf, ork a most ze slov.

Byl elf, co žil sám. Ten den, kdy zřel jak se dav těch zrůd hnal na les, měl elf hlad jak děs. U čtyř řek z těch vod chtěl hlad svůj hnát a jíst co dá lov ryb. No den byl zlý a lov jak by smet.

Ten dav však spíš než hlad měl vztek, že kol a kol hub jest míň, než nic. Však ork jenž byl mlád a hub sběr bral jak čas na hru, zřel, že u vod těch čtyř řek je elf. "Ďas ber sběr hub!" a srp na sběr hned ork v trs trav vťal, sekl.

Pes u vsi štěkl: "Haf!" a pak "Grrr!" Ork znal, že elf má hlad. Pes u vsi měl vztek, hlad i strach a sklon na skok a zub svůj skrz krk hnát. Tak ork vzal kyj, ťal do vod řek (né do psa) jak blesk a ryb pár jak trumf na stůl dal. I pro psa.

Jak vděk elf svůj um, jak zem na růst hub plít, dal znát. I ork plel, lil vod moc na zem ať čas dá růst, ať i hub jest jak těch vod. A most tak vznik. Slov těch pár pro sluch. Né meč, leč řeč tu zeď dá pryč. Teď elf a ork jsou dva.

Den co den, pot a krev a čas na růst hub. Na zem trus a hnůj, pro čich fakt smrad. Dost hub jen tak, na hlad. I duch má pár svých hub. Na sval jest jich míň. Pro um však jen pár. A pak sběr, žeň, lán hub. Moc a trůn. Ork už né hoch, ork už pán a král. Má svůj trůn a pro lid svůj je bůh.

A dům stín dá, ať je kde spát a snít.
 
Nahoru