Frantulinek
Učedník
Vyběhl jsem na kraj města, tak jako každý den, abych se zde ukryl se svým sněním o dávných časech. Posadil jsem se za skalku, která mě kryla před zraky zvědavců, ale umožňovala mi výhled až k šedomodrým horám na obzoru. Tiše jsem hleděl do krajiny a přemýšlel o své budoucnosti. Z čista jasna upoutala moji pozornost postava starce, která se blížila po cestě k městu. I když stařec vyhlížel věkovitě, jeho krok byl rychlý a křepký. Měl dlouhou hůl a přes rameno přehozený cestovní vak. Rychle se blížil a já se schoulil do pukliny ve skále, aby mě neviděl. Když mě míjel, otočil se k mému úkrytu a prohodil: „Nemusíš se schovávat. Jdu za tebou.“ Opatrně jsem vykoukl a podivil se těm slovům. „Ano, jsem tu kvůli tobě. Hvězdy mi vyjevily, že ty jsi ten, který toto město povede k moudrosti a učenosti“. „Myslím, že mě znáš. Jsem Fandorin Moudrý“, řekl čaroděj.
Ano, znal jsem to jméno z legend, které si vypráví můj lid. Byl to ten Fandorin, který oplýval velikou moudrostí. S jeho jménem byly spojovány i historky o dracích, které dokázal zkrotit tak, aby byli ku prospěchu všech bytostí. Přesto jej draci milovali a vždy ho chránili.
„Přišel jsem, abych ti předal znalosti dávných časů. Provedu tě stezkou poznání. Nebude lehká, ale na konci tě čeká Moudrost spolu s Učeností“.
Ano, znal jsem to jméno z legend, které si vypráví můj lid. Byl to ten Fandorin, který oplýval velikou moudrostí. S jeho jménem byly spojovány i historky o dracích, které dokázal zkrotit tak, aby byli ku prospěchu všech bytostí. Přesto jej draci milovali a vždy ho chránili.
„Přišel jsem, abych ti předal znalosti dávných časů. Provedu tě stezkou poznání. Nebude lehká, ale na konci tě čeká Moudrost spolu s Učeností“.