Santerr
Veterán
Bylo téměř k půlnoci, když se výprava princezny Santerr konečně zastavila k odpočinku a ztěžklé mraky, které halily hvězdy šedým závojem, neslibovaly nic dobrého. Putovali již několik dní podél úbočí hor, ve kterých měla být ukrytá tajná stezka vedoucí k planinám opředených magií. Alespoň tak to bylo psáno ve starých svitcích. Když velitel stráží sesedl z unaveného koně, všiml si nedaleko stojícího podivného kamene. Přišel k němu blíž a prohlížel si runy, které na něm byly vytesány. Nechal si zavolat písaře Eruvëa, aby mu nápisy přečetl, protože tyto runy neovládal. Šedovlasý elf si runy chvíli prohlížel a pak pomalu četl:
„Baixo a protección de espíritos do bosque”
„Co to u lučních víl znamená?” zeptal se voják stojící opodál.
„Pod ochranou lesních duchů,” odpověděla Santerr, která se objevila za nimi.
„Jsme už blízko. Nyní si odpočiňte, vyrazíme hned ráno.”
Obrovský blesk rozčísl oblohu a následován burácivým řevem zase pohasl. Sloužící, kteří hlídali koně sebou polekaně trhli a podezřívavě začali sledovat západní kraj, kde se kupilo nevídané množství černých mraků a rychle se blížilo směrem k nim. Burácení sílilo a vítr nabíral na intenzitě. Druhý blesk prolétl oblohou a udeřil do nedaleké skály, odkud vylétla sprška kamení a něco tam zazářilo. Za nedlouho byla celá výprava opět na nohou a všichni sledovali místo, kam ukazovali sloužící. Třetí blesk udeřil na stejné místo a rozetl strom, který tam po věky stál, na dvě poloviny. Záblesk ozářil kamenný útvar připomínající oblouk. Santerr okamžitě vyslala průzkumníky, aby prohledali okolí místa, kam blesk udeřil. Vrátili se až nad ránem a běželi rovnou k princeznině stanu.
„Je tam! Stezka vedoucí horským masivem, našli jsme ji,“ křičeli jeden přes druhého.
Během chvilky byl celý tábor sbalen a výprava opět na cestě. Za nedlouho skutečně dorazili k místu, kde začínala stezka vysokým kamenným obloukem tvořícím bránu. Cesta byla úzká a povozy se zásobami postupovaly pomalu, přesto na druhý den ráno dorazili na sluncem ozářenou planinu přístupnou ze tří stran a na jihu ohraničenou močály. Nedaleko severní stezky stál malý domek, kterým už prorůstalo pár stromů. Všudypřítomnou magii cítili všichni. Santerr se pomalým krokem vydala směrem k domku a dotkla se kmene jednoho ze stromů. Zdálo se, jakoby k ní sklonil své větve.
„Stromy si šeptají. Vítají nás,“ řekla tichým hlasem a ostatní elfové se s úctou poklonili.
„Máme svolení lesních duchů postavit zde mocné město, které bude sloužit na ochranu jednorožců, co se sem chodívají pást.“
Ani nemusela vydávat rozkazy a stavitelé již začali s vybudováním první chatrče. Za nedlouho zde stály již první domky pro obyvatele města, dílny, ve kterých se vyráběly nápoje, chléb a nářadí potřebné na stavby a zářící směrníky osvětlovaly cesty. Průzkumníci velice brzy objevili bohatá naleziště mramoru, který se okamžitě začal těžit a následně byl použit na vylepšení domů. Obchodníci jej také využívali na výměnu za ocel potřebnou pro nářadí a na výrobu mečů a prkna, která byla využita na stavby a lešení. Nedaleké vesnice byly též vítaným zdrojem mincí a zásob potřebných pro chod města a silné vojsko získávalo od potulných obchodníků magické relikvie, které dokázaly zvýšit těžbu surovin. Občas byly tyto relikvie ukradeny loupeživými stvůrami, ale vojáci je vždy velice rychle rozprášili.
Město se začalo pomalu rozrůstat, získávalo slávu a stalo se hlavním sídlem Legie jednorožců vytvořené právě na ochranu těchto magických tvorů.
„Baixo a protección de espíritos do bosque”
„Co to u lučních víl znamená?” zeptal se voják stojící opodál.
„Pod ochranou lesních duchů,” odpověděla Santerr, která se objevila za nimi.
„Jsme už blízko. Nyní si odpočiňte, vyrazíme hned ráno.”
Obrovský blesk rozčísl oblohu a následován burácivým řevem zase pohasl. Sloužící, kteří hlídali koně sebou polekaně trhli a podezřívavě začali sledovat západní kraj, kde se kupilo nevídané množství černých mraků a rychle se blížilo směrem k nim. Burácení sílilo a vítr nabíral na intenzitě. Druhý blesk prolétl oblohou a udeřil do nedaleké skály, odkud vylétla sprška kamení a něco tam zazářilo. Za nedlouho byla celá výprava opět na nohou a všichni sledovali místo, kam ukazovali sloužící. Třetí blesk udeřil na stejné místo a rozetl strom, který tam po věky stál, na dvě poloviny. Záblesk ozářil kamenný útvar připomínající oblouk. Santerr okamžitě vyslala průzkumníky, aby prohledali okolí místa, kam blesk udeřil. Vrátili se až nad ránem a běželi rovnou k princeznině stanu.
„Je tam! Stezka vedoucí horským masivem, našli jsme ji,“ křičeli jeden přes druhého.
Během chvilky byl celý tábor sbalen a výprava opět na cestě. Za nedlouho skutečně dorazili k místu, kde začínala stezka vysokým kamenným obloukem tvořícím bránu. Cesta byla úzká a povozy se zásobami postupovaly pomalu, přesto na druhý den ráno dorazili na sluncem ozářenou planinu přístupnou ze tří stran a na jihu ohraničenou močály. Nedaleko severní stezky stál malý domek, kterým už prorůstalo pár stromů. Všudypřítomnou magii cítili všichni. Santerr se pomalým krokem vydala směrem k domku a dotkla se kmene jednoho ze stromů. Zdálo se, jakoby k ní sklonil své větve.
„Stromy si šeptají. Vítají nás,“ řekla tichým hlasem a ostatní elfové se s úctou poklonili.
„Máme svolení lesních duchů postavit zde mocné město, které bude sloužit na ochranu jednorožců, co se sem chodívají pást.“
Ani nemusela vydávat rozkazy a stavitelé již začali s vybudováním první chatrče. Za nedlouho zde stály již první domky pro obyvatele města, dílny, ve kterých se vyráběly nápoje, chléb a nářadí potřebné na stavby a zářící směrníky osvětlovaly cesty. Průzkumníci velice brzy objevili bohatá naleziště mramoru, který se okamžitě začal těžit a následně byl použit na vylepšení domů. Obchodníci jej také využívali na výměnu za ocel potřebnou pro nářadí a na výrobu mečů a prkna, která byla využita na stavby a lešení. Nedaleké vesnice byly též vítaným zdrojem mincí a zásob potřebných pro chod města a silné vojsko získávalo od potulných obchodníků magické relikvie, které dokázaly zvýšit těžbu surovin. Občas byly tyto relikvie ukradeny loupeživými stvůrami, ale vojáci je vždy velice rychle rozprášili.
Město se začalo pomalu rozrůstat, získávalo slávu a stalo se hlavním sídlem Legie jednorožců vytvořené právě na ochranu těchto magických tvorů.
Zápis knihy Lothlorien od mistra Eruvëa
