DeletedUser494
Guest
Hlad. Chladno. Ticho.
Bílá země studila do tlap a ostrý vítr ho nutil přivírat oči. Čumákem, stejně pokrytým sněhovým popraškem jako zbytek těla, zkoumal čerstvé stopy, třikrát větší než jeho vlastní. Plížil se podél brázdy, kterou zde zanechal medvěd, zjevně probuzený ze zimního spánku.
Brzy ho uslyšel. Dunivé mručení zpoza kopce. Opatrně vykoukl, díky sněhu v kožešině splýval sice s okolní krajinou, ale medvěd mohl zpozorovat pohyb. Huňáč se otíral bokem o vzrostlý strom, ze kterého kvůli otřesům padal další sníh.
Hlad byl silnější než rozumné uvažování. Schovaný za horizontem medvěda obešel, aby se mu dostal do zad a začal se plížit vpřed, doufajíc, že si ho hnědé monstrum nevšimne do poslední chvíle. Náhle však medvěd strnul. Začichal v zimním vzduchu a začal se otáčet. Šedý samotář už se připravoval k zoufalému pokusu o přímý útok, když medvěd zařval. Ne však na něj.
Na vrchu kopce, ve směru, odkud přišel on, se objevil druhý vlk. Vlastně spíš vlčice, uvědomil si ve sněhu schovaný samotář. Narozdíl od něj se neschovávala, stála vzpřímeně a pozorovala scenérii pod sebou. Medvěd znovu vyzývavě zařval. Vlčice se ani nepohla.
Zato šedák využil medvědovy odvedené pozornosti a vyrazil znovu vpřed. V napadaném sněhu ho nebylo téměř slyšet a když medvědovi konečně došlo, že tu vlčice není sama, bylo již pozdě. Silné čelisti se zakously do krku a i přes hustou kožešinu poranily tepnu. Medvěd řval bolestí a vztekem, sevření však nepovolilo. Několik medvědích ran našlo svůj cíl, jak se snažil ze sebe vlka shodit, ale to už se přidaly druhé čelisti - vlčice se zapojila do útoku. Sníh zrudl krví.
Brzy bylo po všem. Když si vlčice ověřila, že se medvěd už nehýbe, dvakrát štěkla a na kopci se objevily dvě šedé hlavy malých vlčat, doteď schované v očekávání, jak lov dopadne.
Nad padlým medvědem se střetly pohledy dvou šelem. Ticho narušovalo jen kňučení obou vlčat brodících se sněhem. Když mláďata došla k oběma vlkům, šedák se zakousl do medvěda a odtrhnul kus masa i s kožešinou. Krátce štěkl a vyrazil na vrchol kopce, aby odtamtud hlídal okolí, než se mláďata nají. Když tam dorazil, pohledy obou dospělých vlků se opět krátce střetly.
Bylo jasno. Vznikla nová smečka.
Jsme relativně nové společenství, přijímající víceméně kohokoliv, kdo je alespoň trochu aktivní. Časem hodláme sledovat postup a kdo se týden dva vůbec neposune, s tím se rozloučíme. Momentálně ale stále máme několik volných míst a rádi doplníme stavy.
Co o nás ještě říct? Je u nás překvapivě dost slečen, které živě brebentí (i za podpory mužské části) v chatu. Obchod čile jede, pomáháme si, jak to jen jde. Bonusování sousedskou výpomocí je také docela slušné, i když žádné kvóty nemáme. Pokud bys rád(a) takové to pohodové společenství, kde máš šanci na domluvení obchodu a zvýšení kulturního bonusu, neváhej a piš
Bílá země studila do tlap a ostrý vítr ho nutil přivírat oči. Čumákem, stejně pokrytým sněhovým popraškem jako zbytek těla, zkoumal čerstvé stopy, třikrát větší než jeho vlastní. Plížil se podél brázdy, kterou zde zanechal medvěd, zjevně probuzený ze zimního spánku.
Brzy ho uslyšel. Dunivé mručení zpoza kopce. Opatrně vykoukl, díky sněhu v kožešině splýval sice s okolní krajinou, ale medvěd mohl zpozorovat pohyb. Huňáč se otíral bokem o vzrostlý strom, ze kterého kvůli otřesům padal další sníh.
Hlad byl silnější než rozumné uvažování. Schovaný za horizontem medvěda obešel, aby se mu dostal do zad a začal se plížit vpřed, doufajíc, že si ho hnědé monstrum nevšimne do poslední chvíle. Náhle však medvěd strnul. Začichal v zimním vzduchu a začal se otáčet. Šedý samotář už se připravoval k zoufalému pokusu o přímý útok, když medvěd zařval. Ne však na něj.
Na vrchu kopce, ve směru, odkud přišel on, se objevil druhý vlk. Vlastně spíš vlčice, uvědomil si ve sněhu schovaný samotář. Narozdíl od něj se neschovávala, stála vzpřímeně a pozorovala scenérii pod sebou. Medvěd znovu vyzývavě zařval. Vlčice se ani nepohla.
Zato šedák využil medvědovy odvedené pozornosti a vyrazil znovu vpřed. V napadaném sněhu ho nebylo téměř slyšet a když medvědovi konečně došlo, že tu vlčice není sama, bylo již pozdě. Silné čelisti se zakously do krku a i přes hustou kožešinu poranily tepnu. Medvěd řval bolestí a vztekem, sevření však nepovolilo. Několik medvědích ran našlo svůj cíl, jak se snažil ze sebe vlka shodit, ale to už se přidaly druhé čelisti - vlčice se zapojila do útoku. Sníh zrudl krví.
Brzy bylo po všem. Když si vlčice ověřila, že se medvěd už nehýbe, dvakrát štěkla a na kopci se objevily dvě šedé hlavy malých vlčat, doteď schované v očekávání, jak lov dopadne.
Nad padlým medvědem se střetly pohledy dvou šelem. Ticho narušovalo jen kňučení obou vlčat brodících se sněhem. Když mláďata došla k oběma vlkům, šedák se zakousl do medvěda a odtrhnul kus masa i s kožešinou. Krátce štěkl a vyrazil na vrchol kopce, aby odtamtud hlídal okolí, než se mláďata nají. Když tam dorazil, pohledy obou dospělých vlků se opět krátce střetly.
Bylo jasno. Vznikla nová smečka.
Jsme relativně nové společenství, přijímající víceméně kohokoliv, kdo je alespoň trochu aktivní. Časem hodláme sledovat postup a kdo se týden dva vůbec neposune, s tím se rozloučíme. Momentálně ale stále máme několik volných míst a rádi doplníme stavy.
Co o nás ještě říct? Je u nás překvapivě dost slečen, které živě brebentí (i za podpory mužské části) v chatu. Obchod čile jede, pomáháme si, jak to jen jde. Bonusování sousedskou výpomocí je také docela slušné, i když žádné kvóty nemáme. Pokud bys rád(a) takové to pohodové společenství, kde máš šanci na domluvení obchodu a zvýšení kulturního bonusu, neváhej a piš