DeletedUser4918
Guest
Slušně řečeno, nepřišli na nic. Marně stopaři s ohaři opakovaně procházeli celý hrad i okolí, marně královská stráž (a později celá armáda) projela všechna města i vesnice. Marně lovci prohledali každý les, marně poslové objížděli sousedy a průzkumníci pronikali do těch nejvzdálenějších oblastí. Ani mágové a čarodějky nedokázali záhadu princova zmizení objasnit. Král byl zoufalý a celý Elvenar posmutněl.
O to větší bylo překvapení, když osmačtyřicátý den ráno našla jedna služebná prince spícího na nádvoří, a navíc úplně nahého. Okamžitě prince umyli, oblékli a nasytili a poté ho zavedli k rozčilenému králi.
„Můžeš mi vysvětlit, co se stalo?“ zeptal se král, když s princem osaměl.
„Já... nevím to přesně, otče. Snad nějací goblini...“
„Goblini?!“ vykřikl král a vstal. „Okamžitě přikážu, aby...“
„Prosím, otče,“ přerušil krále princ, „to nebyli naši goblini. Možná jen jako goblini vypadali.“
„Dobrá,“ uklidnil se král a znovu si sedl. „Pokračuj.“
„Byli šedí, malí, měli velké oči a placaté uši, ale skoro žádné nosy,“ pokračoval princ. „A taky měli golemy, myslím, že ocelové. Vlastně všechno v tom jejich paláci bylo ocelové, stěny, podlahy i stropy.“
„Jak tě dokázali unést?“
„Netuším, otče. Večer jsem si lehl do své postele a probudil se... tam.“
„Proč to udělali?“
„Nic neřekli,“ pokrčil princ rameny. „Znali jen pár slov: jít, stát, sedět...“
„Ublížili ti?“
„Jen... jen když jsem neposlechl. Nebili mě ani nic takového, ale když jsem neudělal, co mi řekli... nebo když jsem se pokusil utéct... jen to zabzučelo, trochu jako čmelák, ale bolelo to jako... jako... Já nevím, tak hroznou bolest jsem nikdy nezažil. Pak už jsem raději poslechl.“
Ještě chvíli princ vyprávěl o kouzelném zrcadle, skleněné rakvi a mnoha dalších divech, pak ho král poslal odpočívat. A zamyslel se. Věřil svému synovi, ale uvěří mu také ostatní?
Druhý den ráno vydal oficiální prohlášení, že prince unesla mocná cizí čarodějka, která výměnou za jistý artefakt prince nejen vrátila, ale slíbila víckrát nerušit klid Elvenaru. Několik důvěryhodných stopařů pak na králův rozkaz po krčmách utrousilo, že v tom nebyl jen ten artefakt... A tak všechno dobře skončilo.
O to větší bylo překvapení, když osmačtyřicátý den ráno našla jedna služebná prince spícího na nádvoří, a navíc úplně nahého. Okamžitě prince umyli, oblékli a nasytili a poté ho zavedli k rozčilenému králi.
„Můžeš mi vysvětlit, co se stalo?“ zeptal se král, když s princem osaměl.
„Já... nevím to přesně, otče. Snad nějací goblini...“
„Goblini?!“ vykřikl král a vstal. „Okamžitě přikážu, aby...“
„Prosím, otče,“ přerušil krále princ, „to nebyli naši goblini. Možná jen jako goblini vypadali.“
„Dobrá,“ uklidnil se král a znovu si sedl. „Pokračuj.“
„Byli šedí, malí, měli velké oči a placaté uši, ale skoro žádné nosy,“ pokračoval princ. „A taky měli golemy, myslím, že ocelové. Vlastně všechno v tom jejich paláci bylo ocelové, stěny, podlahy i stropy.“
„Jak tě dokázali unést?“
„Netuším, otče. Večer jsem si lehl do své postele a probudil se... tam.“
„Proč to udělali?“
„Nic neřekli,“ pokrčil princ rameny. „Znali jen pár slov: jít, stát, sedět...“
„Ublížili ti?“
„Jen... jen když jsem neposlechl. Nebili mě ani nic takového, ale když jsem neudělal, co mi řekli... nebo když jsem se pokusil utéct... jen to zabzučelo, trochu jako čmelák, ale bolelo to jako... jako... Já nevím, tak hroznou bolest jsem nikdy nezažil. Pak už jsem raději poslechl.“
Ještě chvíli princ vyprávěl o kouzelném zrcadle, skleněné rakvi a mnoha dalších divech, pak ho král poslal odpočívat. A zamyslel se. Věřil svému synovi, ale uvěří mu také ostatní?
Druhý den ráno vydal oficiální prohlášení, že prince unesla mocná cizí čarodějka, která výměnou za jistý artefakt prince nejen vrátila, ale slíbila víckrát nerušit klid Elvenaru. Několik důvěryhodných stopařů pak na králův rozkaz po krčmách utrousilo, že v tom nebyl jen ten artefakt... A tak všechno dobře skončilo.