Můj mazlíček je jednoznačný, vlastně po něm bylo pojmenováno moje město. Jedná se o přízračného tančícího vipeta, který má zvláštní schopnost udržovat mé obyvatele v bezpečí a přinášet jim štěstí, vlastně tu celkově pozvedá naše hodnoty. Nikdo přesně neví odkud tento vipet přišel, a kdy byl poprvé spatřen, ale to se nebere jako podstatné, všichni dělají vše pro to, aby tu ještě dlouho ničím nerušeně zůstal. Ve městě se objevuje ve formě přízračné sochy, kterou ovšem nenajdem někde pevně na náměstí nebo významných místech, nýbrž se zjevuje nahodile, někdy se vznáší, jindy kráčí ulicemi, tvrdí se že i opravdu tančí. A hlavně ho vidí jen ten, kdo je tomu hodný, cizímu se zjeví jen málokdy. Pojem socha možná vyzní poněkud chladně, ale opak je pravdou, je známa spousta případů, že dochází k pravidelnému kontaktu s našimi obyvateli, a vipet je, ač připomíná přízrak, na dotek hřejivý, sametový a heboučký, je to skutečný mazlíček.