• Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
    Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!

Soutěž O nejlepší dovolenou

Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.

Embla

Hlavní moderátor fóra
Elvenar tým

O nejlepší dovolenou



Drazí elfové a lidé,

jak jistě víte, jsou tu prázdniny. A proto jsme se rozhodli vymyslet soutěž, která se bude týkat odpočinku a dovolených. I elfové si pomalu balí batůžky a mají na výběr, buď pojedou sami nebo s vámi. Na vás je napsat příběh o tom kde a jak elfové tráví dovolenou.


333a.png

  • Zadání je velmi jednoduché: Napište příběh o tom, jak vyrazili elfové na dovolenou.
  • Délka příběhu tentokrát není limitovaná počtem slov!
  • Váš popis vkládejte do této sekce pod zadání.
  • Každý soutěžící odesláním díla potvrzuje, že jej nezískal od jiných autorů nebo odkudkoliv z internetu, neboť tento způsob je přísně zakázán.
  • Každý se soutěže smí zúčastnit pouze jedním dílem, které se bude nacházet v úvodním příspěvku tématu.
  • Soutěž potrvá od 17. 7. do 31. 7. 2022 do 20:00, po tomto datu již nebude žádná odpověď hodnocena.
  • Při nedodržení pravidel bude soutěžní příspěvek vyloučen ze soutěže!
  • Elvenar tým si vyhrazuje právo kdykoliv pozměnit pravidla soutěže nebo celou soutěž zrušit.

Odměny:
  • 1. místo - 1200
    Diamant.png
  • 2. místo - 1000
    Diamant.png
  • 3. místo - 700
    Diamant.png

Pokud máte jakékoliv dotazy ohledně soutěže, napište nám do naší diskuze. Těšíme se na vaše příběhy.

S přátelským pozdravem
Elvenar tým
 

gigigigi

Pozorovatel
Elfi mesto navázalo přátelství s městem lidi a to přátelství znamenalo i pobyty v dobe dovolenych a prázdnin. Královská elfi rodina se proto rozhodla k cestě, na které chtěla poznat kulturní stavby města lidi. Výprava vyrazila na cestu s dary pro vládce lidského města. Když projížděli elfim územím, potkali carodejku, která královně dala kouzelný prsten, s mocí plnit přání osobě, pokud stojí pod obloukem duhy. V lidském lese čekali bojovníci orku, kteří prsten chtěli získat. Lidské mesto ale poslalo elfi výpravě vstříc vojsko a v souboji orky porazili. Vládce porazenych orku vyvolal bouří, která mela zmást cestující, ale ti nakonec vyšli z lesa, kde se rozvinul oblouk duhy. Tam královna vyslovila své přání a hodila prsten do studánky. Od těch dob studánka plní přání elfů nebo lidí kteří u ní po bouří přání vysloví. Pak teprve mohla dovolená začít.
 
Naposledy upraveno:

korinai

Kolemjdoucí
Elfí čarodějka se rozhodla, že odjede na měsíc odpočívat do lesniho elfiho paláce. Spolu s ní vyrazili na cestu i její elfí přátelé, kteří chtěli cestou navštívit město lesních elfů. Když přijeli k řece, ukázalo se že vládce vodního živlů onemocněl a s ním i řeka, jejiz tok byl nezvladatelny. Bylo třeba najít kouzelnou bylinu tišivku , ktera by, řeku zachránila . Elfové se proto vydali hledat bylinu a propatrali okolí. Na druhé straně řeky čekali lesní elfové, kteří poslali vzkaz, že bylina roste v jejich zahradě. Čarodějnice tedy kouzlem přiletěla řeku, donesla bylinu a nemocného vládce vyléčila. Získala od něj kouzelnou vodní kapku, která způsobovala prosperitu země, kam ukapla. Tu darovala zahradě vodních elfů a konečně mohla odpočívat.
 
Naposledy upraveno:

Ereandil

Kolemjdoucí
Bylo nebylo, nad krásným městem Lakansyel převzalo vládu léto. Obyvatelé byli zpočátku nadšení. Sluneční paprsky rozehřívaly ulice, na nichž se labužnicky rozvalovali kočky, psi i ochočení démoni, vlahý větřík si pohrával s vlasy rozesmátých elfů a v sadech dozrávalo ovoce všech tvarů a velikostí.

S přibývajícími dny si však obyvatelé začali dělat starosti. Ulice již nebyly příjemně teplé, ale doslova žhnuly, že ani pekelní raraši na nich nechtěli odpočívat a místo toho se stáhli do chládku kováren, zahradníci nestíhali zalévat a všichni svorně očekávali jen o něco chladnější noci.

„Takhle to už dál nejde,“ prohlásila královna Ereandil, když se jí na třetí pokus podařilo odlepit své královské pozadí od trůnu. „Ještě chvíli tu zůstaneme, a začnu poslouchat trollí hudbu,“ zašklebila se znechuceně.

„Pravdu díš, má milovaná,“ odpověděl král a pokynul několika sluhům, aby začali s přípravami na cestu.

Netrvalo dlouho a ulicemi města se chladnou nocí kodrcala královská výprava. V několika vozech byly uložené nezbytnosti jako medovina, výběr nejlepších elvenarských vín, šachovnice s figurami, meče na hraní pro všechny tři královské ratolesti, králova sbírka figurek vládců z vymyšleného světa jménem Evropa, kterou pro svá díla vymyslel slovutný elfí spisovatel R. J. J. Koltien, královniny štětce, akvarelové barvy a papíry a pytlík kouzelných žaludů, kdyby náhodou bylo potřeba někde rychle vysadit magický dub, a vytvořit tak stín, a ještě pár dalších drobností.

Uprostřed karavany se nacházel kočár s královskou rodinou. Zpočátku vládla veselá nálada, protože tři malí elfové tiše oddychovali, připomínajíce klubko koťat, a královský pár mohl ve svém oddíle vozu degustovat elvenarské ledové víno z minulého roku. Loňský ročník byl tak dobrý, že vinař měl zakázáno jej prodávat, a byl vyhrazen pouze pro královskou rodinu.

Nahá královna, opřená o rameno svého chotě, se zadívala na sklenku zlatavého moku a oblečení poházené na podlaze vozu a pomyslela si, že svět je dokonalý a její nápad odjet se zchladit pod nairadské vodopády je geniální. Netušila však, že o několik hodin později bude svého rozhodnutí litovat.

„Mamí, kdy už tam budeme?“ zaryl se jim do uší pronikavý hlásek princezny Korantiny.

„Tatí, mně se rozbil meč,“ zaúpěla princezna Talorie, aby vzápětí naplnila celý kočár zoufalým jekotem, za který by se nemusela stydět ani vládkyně všech bánší.

„Haf,“ ozval se princ Siriel, nahý, na všech čtyřech, s puntíkatými ponožkami na svých dlouhých uších.

Král Felix zalapal po dechu a krátce pohlédl na svou manželku, která mu povzbudivě stiskla ruku a vyslala k němu telepatickou zprávu: „Už jen dvanáct hodin a usnou. A pak ochutnáme ten předloňský ročník,“ mrkla na něj.

Vladaře představa večerních radovánek v jejich soukromém oddíle neuklidnila zcela, alespoň se mu však myslí přestaly honit výjevy z krvavé revoluce před sto třiceti šesti lety. Nakonec královnu napadlo, že v rámci zachování královského majestátu si děti budou několik mil hrát na koně a poběží vedle karavany, a tak všechna princátka usnula dokonce o dvě celé hodiny dříve.

Niadarské vodopády však nebyly nikde v dohledu, stejně jako nebylo ani vidu po Zlatých horách.

„Hej, kočí, nezabloudili jsme?“ houkl král Felix na muže na kozlíku.

„Jistěže ne,“ odvětil elf se stříbrnými vlasy už po šedesáté čtvrté.

Putovali takhle měsíc, dva, pět. Už nebylo víno, které by královna se zavázanýma očima nepoznala, a nebyl nemravný nápad, o kterém by král nevěděl, jaký je ve skutečnosti. Nebyla ani lumpárna, kterou by dvě princezny a malý princ nevyzkoušeli. Co ale bylo horší, už nebyla ani kapka vína, kterou by si urození rodičové mohli zpříjemnit večer, a to jinak klidnou královnu vyvádělo z rovnováhy. Věděla, že království je v rukou těch nejlepších a nejvěrnějších rádců, takhle si ale svou první dovolenou za dobu kralování rozhodně nepředstavovala.

„Tak, a dost,“ zahřímala směrem ke kozlíku, „kde jsou ty zatrolené naidarské vodopády? Ale rychle, můj milý Lunieli, nebo je vymáčknu z tebe!“

Kočí se polekal a lehce mu zvlhly oči i kalhoty. Věděl, že když královně dojde víno, je lepší splnit své povinnosti a rychle se odebrat do nejbližšího dobrého vinařství.

„Já… já… to,“ drkotal zuby a v rukou nervózně drtil bičík, když vtom nadskočil podruhé a jeho oči se rozšířily v němém údivu. „La… la… la…?“

„Chceš mi snad zazpívat?“ zavrčela královna a výhružně pozvedla prázdnou sklenku.

„Lakansyel,“ vydechl elf a ztěžka dopadl na stoličku.

Opravdu. Před královskou karavanou se rozkládalo krásné město Lakansyel, překryté sněhovou peřinou, s dvěma sokoly městské brány, kteří jej chránili. Vznešené ratolesti zavýskly, vyskočily z kočáru a rozeběhly se pryč, aby mohly ve sněhu dělat andělíčky a stavět ledová iglú. Královna se usmála na krále a ten jí do ucha rychle pošeptal další ze svých nemravných nápadů, který ho při pohledu na sněhové nadělení napadl, vzal ji za ruku a nenápadně se vytratili pryč. Vládnutí bude muset ještě chvíli počkat.

„Ale byla to hezká dovolená,“ usmál se na ni o půl hodiny později, když oddechovali v zasněžených královských zahradách, „pojedeme příští rok zase?“

Královna se na něj zamračila, ale pak neudržela smích a zasypala ho sprškou sněhu z nejbližší větve. Byla to opravdu hezká dovolená.
 

Sid82

Kolemjdoucí
Elf nevystrčí paty…



Všechny malé děti světa lidí vědí

a ví to i jejich rodiče,

že rajzování elfí nebetyčná hloupost jest!

Vždyť elfové jsou povaleči neschopní delších cest,

ti nejraději na zadku za pecí doma sedí.

Vždyť aktivní jsou na minimum!



Ten kdo někdy četl elfí slovník,

třeba ve frontě u holiče

nebo ve slabší chvilce hledal v Elfipedii,

ví že Elf zbytečně neplýtvá svou energii!

Elf není žádnej světoběžník.

To „lenoch“ je Elfa synonymum!





Takže si dobře zapamatuj

a dám na to všechny svoje zlatý!

Elfa na dovolenou jet neuvidíš,

Elf ten nevystrčí paty…
 

Mariela

Kolemjdoucí
Bylo nebylo, do elfí říše přišel déšť větší než kdy kdo pamatoval. A zvedla se velká voda. Zalila města i vesnice a hodně elfů musel opustit své domovy. Byl mezi nimi i rod Mariely Violaceum. Když voda po mnoha dnech opadla a její rod se mohl vrátit do svého domu, s potěšením zjistili, že jim voda nic nevzala, zastavila se totiž na posledním schodu před vstupem.
A co teď? Malá elfata by měla jít za pár dní do školy, ale nebylo kam. "Tak co budeme dělat?" zeptal se její choť Don Carlos. "No co by, děti do školy nejdou, bydlet kde máme, tak jedeme na dovolenou." odvětila Mariela. "To jo, ale máme problém" "A jaký problém, můj drahý?" Don Carlos zaváhal: "Moje matka" . Mariele ztuhly rysy: "Co je s ní?". "No, ona chtěla jet na letní sídlo, ale jede tam sestra a nechce ji tam mít". Mariela chvíli přemýšlela a pak řekla: "No, nedá se nic dělat, první dovolená po mnoha letech a holt tam pojede s námi tchyně."

A jelo se. Elfí rodinka se nacpala do vozu i s bagáží na dva týdny u moře a vyjeli. Po několika hodinách jízdy vůz divně poskočil a když zastavili, zjistili, že zadní kolo je nalomené. Ale záchrana přišla rychle, dobrý přítel jim přivezl náhradní auto a jelo se dál. A jeli a jeli mnoho hodin, až přijeli do cíle své cesty. Majitel penzionu, kde se ubytovali sice s tchyní nepočítal, takže všech pět elfů bylo ubytováno v pokoji pro čtyři, ale museli se nějak srovnat. Jejich pan domácí je pak pozval na ochutnávku místního vína. A tak ochutnávali a ochutnávali a ochutnávali.... A protože po cestě byli unavení, tak víno udělalo své. A Matka rodu, když se vrátili do svého pokoje šla na toaletu a tam si sedla a usnula jako špalek.

Jen v takové sestavě nějak nebylo ani pomyšlení na romantiku. Se dvěma elfíky a tchyní na krku si zdravý a vitální elf v nejlepším věku může nechat rovnou zajít chuť na nějaké tvoření dalších malých elfíků. Prostě vysněná dovolená.

Aby to nebylo málo, po dvou dnech si tchyně vyšla zaplavat, jen tak trochu nevychytala, co je to moře. Plácla vlnka, trochu s ní zatočila a bylo zle. Naštěstí kolem pluli místní elfí rybáři, vylovili ji z vody a dovezli ke břehu.

Během prvního týdne dovolené i sem, do ráje vyhřátého od slunce ale přišel déšť a bouře, jakou místní lidé padesát let nepamatovali. Mariela hleděla na provazy vody, bičující zem a na řeky ve které se proměnily cesty v okolí a pomyslela si "Že jsme radši nezůstali doma, tam už voda odtekla".

A šla spát.

Ráno se probudila doma ve své posteli. Pohlédla z okna do vlastní rozkvetlé zahrady a roztančila se radostí.

To vše byl jen hloupý sen.
 

Planeta1215

Kolemjdoucí
Čau lidi!

Jmenuji se Nemakala, jsem elfí princezna a budu Vám vyprávět svůj příběh.

Chci Vám ho sdělit hlavně proto, abych Vám ukázala, že my elfové jsme velice zvídavé, akční a dobrodružné bytosti, které velice rády podnikají zahraniční dovolené do cizích krajů a světů, a že vůbec nejsme lenoši, jak některé pochybné zdroje uvádějí.

Můj příběh začal dnes ráno, když mě o půl jedenácté z nádherného snu vzbudil svým neúnavným drnčením budík. Zrovna se mi zdálo, jak jsem se svou mladší sestrou Siestou vybírala nové povlečení. Ach! To Vám bylo tak krásně sametové, tak příjemné na omak… No prostě blbej budík! Chytit tak pod krkem toho blba, co tenhle pitomej lidskej vynález přitáhl do našeho světa! No nic, trochu jsem odbočila, vraťme se raději k věci. Zkrátka jsem se vzbudila, protáhla ruce a nohy, a ještě než stihly na kostele odbíjet poledne, už jsem seděla na kraji své vodní postele… Chachá! Vidíte?! Na žádných pecích se neválíme, spíme normálně na postelích. No, ale to jsem zase odbočila. Takže… No… Kde jsem to jen… chtěla pokračovat. Uff… Pro dnešek už jsem z toho psaní nějaká unavená. Raději se na to vyspím a pokračovat budeme zase zítra.

Hezké sny, Vaše princezna Nemakala.​
 

FLYGHT

Šéfkuchař
Arwen koukla do kalendáře a zjistila,že se blíží čas dovolené...konečně opustí věčný shon se starostmi o přírodu a přijde jistě na jiné myšlenky a týden bude jen relaxovat a nabíjet sil do další práce.
Vykoukla z okénka a viděla jak její muž Aldon rozmlouvá se stromy a děti vesele pobíhají po louce honíce se s motýly,nu což pomyslela,nechám je v jejich činnosti a zbalím věci na cestu sama.
Vytáhla truhlici pro Aldona,ten nerad cestuje a vždy jí připraví nějaké překvapení...otevřela víko a ze dna na ní líně pohlédl had Smack,opatrně jej vyndala a začala připravovat Aldonovi věci.
Čtrnáctery ponožky,dost mu smrdí nohy...ajejda patery mají díru na patách a palcích,to stihnu opravit řekla si a šla do skříně pro slavnostní oděv.
V duchu se viděla jak tančí na plese..."při bozích Aldone,jak jsi toto dokázal?" vykřikla...slavnostní gatě prasklé v rozkroku,vesta bez knoflíků a frak politý nějakou břečkou.
Odložila oděv k hromádce ponožek a šla ke skříním dětí nadepsané jejími jmény.Nejstarší Nessa měla celkem ve skříni pořádek,ale malá Adrie s bratrem Perenem no hrůza,věci jednoho ve věcích druhého,všude možně větvičky,trsy květin,pavouci,ještěrky a jiná jí jindy milá havěť.
Přibouchla dveře skříní a jala se látat ponožky a v hlavě se jí rodil plán...hledíc z okna jak je její rodina spokojena se rozhodla,přistoupila k oltáři,pohladila sošku bohyně Frey a šepotem vyslovila prosbu o pomoc.
Freya se po chvíli zjevila a odpověděla jí na její otázky..."Arwen ty chceš dovolenou,ale sama vidíš jak si ostatní členové užívají a věř,že byť ještě nevíš tak Nessa chce na Elfí rock festival a nikam jí jen tak nedonutíš jeti.Aldon je spokojený mezi svými stromy a Adrie s Perenem si raději každé ráno boty urousí na louce před domem,než by se někde snažili slušně chovat by tak radost matce dělali."
Arwen nech vše býti,o nic se nestarej a nasedni do mého kočáru a já tě odvezu za tím po čem jen ty toužíš,za jeden den budeš jako po 14 ti denní dovolené.
Arwen nemusela dlouho přemýšlet,naskočila do vozu a ocitla se v ráji...čas jako by se zastavil a rovněž běžel úprkem.
Ples,pláž,výstavy,divadlo...vše si užívala v jednom,pak k večeru jí Freya dovezla domů..."jé ono je i navařeno,mockráte děkuji Freyo"
Freya na ní láskyplně pohlédla a zmizela
Zaskřípali veřeje a ta její milovaná banda se vřítila ke stolu..."mami" oslovila jí Nessa..."ano Nesso vím o festivalu a nebudu ti bránit" mrkla na ni.
Aldon spokojeně okusoval kukuřici,mladší děti se pošťuchovali a smáli se s plnými ústy a koutkem oka koukla pod stůl kde viděla jak si Aldon sundal škrpály a z ponožky se mu klube palec...začala se smát až se všichni zarazili co se děje...podívala se na ně a řekla "mí drazí letos se nikam nejede" Všichni výskali radostí a s díky ukončili spokojeně zbylý den ;)
 
Naposledy upraveno:

Afarie

Kolemjdoucí
Léto nás hladí slunečními paprsky po tvářích , občas nás svlaží letní deštík . My lesní elfové si užíváme vlahé noci a orosená rána. V lůně lesa nacházíme každé roční období něco nového a krásného . Možná se o elfech říká , že jsou lenivý, ale není tomu tak. Vždyť v našich lesích je tak krásně , naše země skýtá tolik nádherných zákoutí . Vyprávíme si o exotických zemích , kde rostou vysoké palmy. O písečných plážích které omývá tyrkysové moře a o pláních po kterých se pohybují stáda zeber,slonů, antilop a lvů. O divoké a překrásné džungli, plné pestrých ptáků a motýlů. Jak krásné by bylo zažít polární záři . Jsou to naše přání a sny . Takže si sednem, probereme naši finanční situaci a dovolenou budeme trávit v našich lesích, sbírat borůvky , v brzkém ránu vyrazíme na houby a odpoledne na šišky . Nakrmíme pár komárů , opečeme buřty , zajdeme se vykoupat do lomu ( kde mimochodem je písečná pláž ) . Když se nad tím zamyslím, naše sny se plní . Písečná pláž, vysoké stromy a když dokážeme být v lese potichu i nějakou tu vysokou zahlédneme . Na louce motýli a koníci . Zpěv skřivana nad dozrávajím obilím . Vlastně je zbytečné se pachtit někam daleko, důležité je, že jsme dovolenou strávili spolu;)
 

Mpug Mxingu

Kolemjdoucí
„Tak jakou pohádku si řekneme dnes?“ zeptala se Lilian své malé neteře, když ji po večerním zpívání ukládala do obláčkové postýlky.

„O babičce!“ vykřikla malá Helian.

Lilian se zasmála, „Ty chceš slyšet pohádku o babičce? Tak tu ti neřeknu, protože žádnou neznám. Téměř všechno co se vykládá o tvé babičce je pravda. Jistě víš Heli, že tvoje babička byla královna elfů v celém Winyandoru. Uměla kouzlit, střílet, šermovat, šplhat a skákat po stromech, létat na Fénixovi, krotit medvědy i draky, uměla být hodná a milá, ale zároveň uměla být přísná. Velmi přísná. A uměla se i rozzlobit. Jen co uviděla nějakého orka lenošit, už ho hnala. Když se rozzlobila ještě víc, honila všechny orky najednou.“

„Chichichi,“ smála se malá Helian.

„Slyšela jsi o kouzlu rýžového kartáče?“ pokračovala ve vyprávění Lilian, „Vypadá jako malý křišťálový váleček, protkaný modrými žilkami. Kdo ho vidí poprvé, ten neuvěří, jak silné to kouzlo je. Byla to právě tvoje babička kdo ho vymyslel. Naši stavebníci ho dodnes používají na čištění kamenů od hlíny, prachu a mechu. Čistit kameny je totiž těžká práce, ale s jejím kouzlem stačí malá chvíle a každý kámen úplně svítí.“

„Jé,“ radovala se malá Helian.

„A teď ti povím, jak to jednou dopadlo, když babička odjela na dovolenou.“

„Anóóó! Tetičko povídej!“ dychtivě nastražila malá elfka svá špičatá ouška.

„To bylo tak. Bylo léto a horko, babička se cítila unavená, zavolala si kočár, rozloučila se s námi, nechala nám celý palác a odjela do hor ke stříbrnému jezeru. Celou cestu se těšila, jak si v krčmě U tří pocestných dá studenou elvenádu. Jenže to nešlo, protože kousek za jezerem máme naše zbrojnice a množírny a krčma byla do posledního místa obsazená orky. Ti co se do krčmy nevešli, polehávali a povykovali venku. Kočár zpomaloval, až se zastavil, orkové zmlkli a zírali, jak babička vystupuje.

„A hele. Čučivá sova nesedí na věži,“ řekl jeden ork a ostatní se rozesmáli.

„Cože?“ vydechla tiše babička, „To platilo mě? Čučivá sova? Jak o mě ten zaplesnivělý zmetek mluví!“ Ruka jí sama sjela ke kouzelnému pytlíku a první co v něm nahmátla, byl malý křišťálový váleček, protkaný modrými žilkami. „Výborně. To se povedlo,“ pomyslela si babička, „Teď ty zmetku vystřízlivíš hned. No pojď sem. Pojď sem. Ano ty,“ kývla babička na orka, namířila kouzlo a stiskla. Z ruky jí vytryskl proud vody, dopadl přímo na orka a roztočil se tak rychle, že ork se okamžitě ocitl uprostřed divokého víru vodní pěny.

„Co to je! Nech toho! Prosííím! Ne! Pomóc! Pusť mě! Fuj! Voda! Vždyť mi šplíchne do huby a já umřu!“ kvílel ork.

„Já ti dám fuj voda a čučivá sova! Nepustím tě, dokud nebudeš svítit!“ křičela babička a sevřela kouzlo ještě pevněji. „A co vy?“ obrátila se k ostatním orkům ledové klidným hlasem, „Taky mi řeknete fuj voda a čučivá sova?“

Nečekala na odpověď a spustila takové hromobití, že se roztřásl i komín krčmy. „Tak vy si myslíte, že se budete válet a smrdět a místo práce vysedávat po krčmách! Tak s tím je konec! Ode dneška se všichni budete umývat a to nejméně dvakrát denně! Řekla jsem všichni! A hned! A teď! A nástup! A sem! A marš do vody! Kdo bude smrdět ještě za čtvrt hodiny, toho vlastnoručně utopím!“ Tvoje babička uměla vzbudit respekt. Říká se, že prý kouzlem rýžového kartáče tehdy protáhla úplně všechny, i s krčmou. Víš Heli, my jsme si mysleli, že se babička vrátí jako obyčejně, až za dlouho, až první ráno po prvním podzimním úplňku a ona se vrátila hned první večer a byla tak rozzlobená, že se před ní rozprchly i naše sochy. Dodnes jsou někde v lese.“

„Chichichí,“ smála se malá Helian.

„Tak princezničko a teď půjdeme spát, protože zítra vstáváme se sluníčkem a jen co se ráno vrátí tvoje máma, necháme jí celý palác, otočíme kočár a ke stříbrnému jezeru pojedeme my.“

„A budeme kouzlit!“ zajásala malá Helian.

„Správně,“ usmála se její teta, „Už je skoro čas, aby ses také začala učit kouzlit. Honit orky je velká legrace a začneme hned, ať si naši dovolenou užijeme. Podívej co máme.“ Lilian sáhla do zdobeného opasku, vytáhla složený a stužkou převázaný pytlík, povolila stužku a pytlík vysypala na obláčkovou přikrývku. Mezi bílými krajkami zasvítila spousta malých, křišťálově průzračných válečků, protkaných modrými žilkami.
 

Sjöfn

Moderátor fóra
Elvenar tým

Vyhlášení vítězů


Milí elfové a lidé,
skončila soutěž o nejlepší dovolenou a my pro vás máme vítěze, kteří od nás dostanou elvenarskou diamantonou odměnu!

Tak tedy... tamtadadááá....

1. místo FLYGHT - 1200
Diamant.png

2. místo Mpug Mxingu - 1000
Diamant.png

3. místo Afarie - 700
Diamant.png


Blahopřejeme vítězům, děkujeme všem, kteří jste se zúčastnili, a doufáme, že se potkáme při příští soutěži.

Vítězům budou
Diamant.png
připsány do 14ti dnů.
Chcete-li se k soutěži a jejím příspěvkům vyjádřit, využijte příslušnou diskuzi.

Srdečně zdraví
Elvenar tým
 

Sjöfn

Moderátor fóra
Elvenar tým

Hodnocení vašich soutěžních prací


Je za námi literární soutěž i vyhlášení výsledků. Každý takový počin si zaslouží, abychom vám dali zpětnou vazbu.

Celkově jsme byli výsledky této soutěže zaskočeni. To ale neznamená, že se určité kreativní a pěkné prvky neobjevily i u prací, které nemohly být oceněny.

gigigigi
Ačkoliv myšlenka o studánce přání není špatná, čas dovolených a výprava za kulturně historickým poznáním nepůsobí zcela přirozeně, spíš jako nutné zlo. Navíc celý příspěvek vyznívá jako anotace, nikoliv příběh.

korinai
Tento příspěvek vypadá, jako by se formou a pojetím inspiroval u příspěvku gigigigi. Též působí jako anotace.

Ereandil
Srdce zaplesalo při pohledu na přímou řeč a délku, která by příběh naznačovala. I začátek byl vtipný a slibný. Žel příběhová linie se poněkud zvrtla a zvrhla. Opilství, nahota, sex… jakkoliv v literatuře frčí, nejsou zárukou kvality a tady příběhu vyloženě uškodily.

Sid82
Pustit se do básničky byl skvělý nápad. Žel zadání znělo, jak elfové na dovolenou vyrazili. Což tento příspěvek nesplnil.

Mariela
Jediný příspěvek s hororovými prvky. Velká úleva, že šlo jen o sen. Tento příběh by měl při větším rozpracování a zpomalení rytmu vět potenciál přejít od hororu ke grotesce, jejíž komiku by si mnozí užili, ani opíjet by se tam nemuseli. ;-)

Planeta1215
Tento příspěvek nerespektoval zadání soutěže.

FLYGHT
Velmi se nám líbila myšlenka příběhu, která vychází z reality, již zažívají mnohé z nás, kdy volno a dovolené jsou jen změnou kulis, nikoliv odpočinek. Motiv, kdy se zjeví bohyně, aby vytvořila elfí matce a manželce na chvíli ráj, je něčím, co pohladí. Tento příspěvek jako jediný líčil opravdu nejlepší dovolenou! Blahopřejeme.

Afarie
V tomto kraťoučkém zamyšlení se nám velmi líbila myšlenka sounáležitosti, pospolitosti, spojení s přírodou. Pozitivní nálada, která z příspěvku dýchá, a poselství, že drobnosti dokáží vytvořit velké věci, nás oslovily. Děkujeme!

Mpug Mxingu
V tomto příběhu nás oslovil hravý tón přímých řečí. Zvolit „rodinné vyprávění“ s komickými prvky, kdy babička špatně duplikovala výraz „čučivá sova“, čímž si orkové vysloužili mučení formou koupele, byla trefa. Příběh měl navíc pointu. Děkujeme, příběh se nám líbil!
 
Stav
Uzavřeno pro další odpovědi.
Nahoru