DeletedUser254
Guest
Stál na vrcholu převisu a díval se dolů do údolí. Pohledem přehlédl celou šíři a potom se podíval stranou dolů na klidnou hladinu vody. I když foukal vítr, na hladině se tvořily jen malé vlnky. Obhlédl celý půlkruh skal chránící zátoku a na malé kousky kamení tvořící přírodní vlnolam. Znovu se zahleděl do údolí. Osada vypadala i na tu dálku zanedbaně. Viděl že několika domům chybí střechy a že na ulicích roste tráva a malé keříky.
"Tak co Gresi, myslíš že to je ono ?"
Malý vlk sedící opodál zvedl hlavu a zastříhal ušima. "Bhhhh" vydal ze sebe měkkce.
Luskl prsty a vlče se k němu rozběhlo. Jemně ho hladil po hustém kožichu a na chvilku zavzpomínal jak k němu přišel.
Bylo to před pár týdny když jej našel ve velké jámě napůl mrtvého hlady. Vychován víceméně přírodou věděl že získat si důvěru může chvíly trvat a tak trpělivě na vlče mluvil. Je jedno o čem mluvil, věděl že důležitý je tón hlasu a ne obsah slov. Vlče zpočátku kvílelo strachy ale po čase už si vzalo i kousek hozeného masa. Hned ze začátku si pomyslel že by jej zabil a kůži prodal někde ve vsi ale nakonec se rozhodl že si jej nechá.
Pomalu vstal a kráčel směrem ke koni který se pásl opodál. Zkontroloval postroj a vyšvihl se na kozlík malého vozíku. Pomalu objel skálu a vydal se směrem k prázdné osadě. Projel zanedbanými uličkami a zastavil před větší budovou. Klidným krokem vešel dovnitř a začal budovu prohlížet. Na stole ve druhém patře našel tlustou knihu a list papíru.
"Touha po domově je silnější než jsem si myslel. Každý kdož najde tento ráj ať jej užívá v míru a pohodě"
Tlustá kniha, kronika, obsahovala spoustu zápiskú z cesty a několik osobních myšlenek velkého cestovatele.
Poslední stránky se věnovaly osadě a jejímu chodu.
"Savarik"
Jedno slovo. Věděl že je to jeho kronika i když nebyla podepsaná.
Až se trochu porozhlédne a zajistí zásoby na několik dní, pojede naproti ostatním, kteří se rozhodly zkusit štěstí v novém domově. Savarik se neozval už řadu měsíců a tak mnozí věřily že zemřel cestou. Že by došel až tak daleko věřil jen málokdo a proto se na dobrodružnou cestu vydala jen malá skupinka elfích odvážlivců, kteří stejně nezapadaly do běžného chodu jejich domovské vesnice.
Cestou potkaly mnoho lidí i elfů kteří o Savarikovi slyšely a tak pokračovaly dál.
Zavřel knihu a uložil ji do police u dveří. Vytáhl svůj malý zápisník a začal psát.
"Toto je první den v osadě velkého Savarika .......... "
Po chvíly psaní zavřel zápisník, vyšel na verandu a sedl si na schodek. Později všechno přepíše do nové knihy. Do nové kroniky.
Zapálil si fajfku a hladil malého vlka který mu mezitím usnul u nohou.
Pokýval hlavou.
"Jsem doma"
**********************************
"Tak co Gresi, myslíš že to je ono ?"
Malý vlk sedící opodál zvedl hlavu a zastříhal ušima. "Bhhhh" vydal ze sebe měkkce.
Luskl prsty a vlče se k němu rozběhlo. Jemně ho hladil po hustém kožichu a na chvilku zavzpomínal jak k němu přišel.
Bylo to před pár týdny když jej našel ve velké jámě napůl mrtvého hlady. Vychován víceméně přírodou věděl že získat si důvěru může chvíly trvat a tak trpělivě na vlče mluvil. Je jedno o čem mluvil, věděl že důležitý je tón hlasu a ne obsah slov. Vlče zpočátku kvílelo strachy ale po čase už si vzalo i kousek hozeného masa. Hned ze začátku si pomyslel že by jej zabil a kůži prodal někde ve vsi ale nakonec se rozhodl že si jej nechá.
Pomalu vstal a kráčel směrem ke koni který se pásl opodál. Zkontroloval postroj a vyšvihl se na kozlík malého vozíku. Pomalu objel skálu a vydal se směrem k prázdné osadě. Projel zanedbanými uličkami a zastavil před větší budovou. Klidným krokem vešel dovnitř a začal budovu prohlížet. Na stole ve druhém patře našel tlustou knihu a list papíru.
"Touha po domově je silnější než jsem si myslel. Každý kdož najde tento ráj ať jej užívá v míru a pohodě"
Tlustá kniha, kronika, obsahovala spoustu zápiskú z cesty a několik osobních myšlenek velkého cestovatele.
Poslední stránky se věnovaly osadě a jejímu chodu.
"Savarik"
Jedno slovo. Věděl že je to jeho kronika i když nebyla podepsaná.
Až se trochu porozhlédne a zajistí zásoby na několik dní, pojede naproti ostatním, kteří se rozhodly zkusit štěstí v novém domově. Savarik se neozval už řadu měsíců a tak mnozí věřily že zemřel cestou. Že by došel až tak daleko věřil jen málokdo a proto se na dobrodružnou cestu vydala jen malá skupinka elfích odvážlivců, kteří stejně nezapadaly do běžného chodu jejich domovské vesnice.
Cestou potkaly mnoho lidí i elfů kteří o Savarikovi slyšely a tak pokračovaly dál.
Zavřel knihu a uložil ji do police u dveří. Vytáhl svůj malý zápisník a začal psát.
"Toto je první den v osadě velkého Savarika .......... "
Po chvíly psaní zavřel zápisník, vyšel na verandu a sedl si na schodek. Později všechno přepíše do nové knihy. Do nové kroniky.
Zapálil si fajfku a hladil malého vlka který mu mezitím usnul u nohou.
Pokýval hlavou.
"Jsem doma"
**********************************
klobouk dolu Channas159