• Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
    Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!

Lesní duch NImendil

  • Zakladatel vlákna DeletedUser6178
  • Vytvořeno

DeletedUser6178

Guest
.........

Šel nebojácně temným lesem, i když slunce již pod korunami stromů nebylo vidět, a obklopilo ho přítmí. Stíny se prohlubovaly a mladíkovi došlo, že slunce zapadá. Jeho smysly zbystřily. Začal vnímat ševelení stromů, které mu připadalo jako šepot. Ve tmě tu a tam zahlédl záblesk žlutých očí. Aniž by si to uvědomil, zul si boty a užíval si dotyk čerstvého mechu. S nově nabytou úctou kráčel lesem a vnímal, jak kolem něj tepe život.
Stromy kolem něj dále ševelily a on měl pocit, že říkají: „Stůj, nechoď dál.“
On však jen potřásl hlavou a pokračoval. Mezi stromy se objevilo křoví. Na chvilku se zarazil, ale v srdci věděl, že musí pokračovat. Měl pocit, že kdyby se teď zastavil, přišel by o něco důležitého. Vrhl se tedy vpřed a začal se prodírat křovím. Měl pocit, že už se takto prodírá hodiny, košili měl roztrhanou na cáry, když tu ho oslnilo měsíční světlo. Když se vzpamatoval, uvědomil si, že stojí na malém paloučku se studánkou, jejíž hladina je klidná jak zrcadlo a odráží se v ní měsíc. V tu chvíli si všiml, že zde není sám.

S úžasem pozoroval, jak trávou ladně kráčí krásná žena se špičatýma ušima. „Elfka,“ vydechl šeptem užasle, „já jsem vždycky věděl, že jsou skuteční.“
V tu chvíli však elfka strnula uprostřed kroku a obrátila na něj své oči. Zároveň náhle před něj skočil obrovský bílý vlk. Jeho ruka sjela k jílci dýky, avšak uvědomil si, že by neměl žádnou šanci vlka porazit. Poklekl tedy před vlkem, rozpřáhl ruce, zavřel oči a čekal na nevyhnutelné.
„Atra,“ ozval se náhle melodický hlas.
Jinoch otevřel oči a díval se přímo na elfku, která stála vedle vlka a měla ruku položenou na jeho hlavě.
„Kdo jsi a jak si prošel až do srdce tohoto lesa?“
„Já…“ začal nervózně, pak se nadechl a řekl: „Jmenuji se Nurmen a přivedlo mne sem volání, kterému jsem nerozuměl. Teď už rozumím. Ty jsi mne sem přivedla, krásná elfko.“
Elfce se zablesklo v očích, zvedla ho za ruku a pravila: „Já jsem Unriel, pojď se mnou.“
To je příběh o prvním setkání elfa a člověka.

.......................

P.S.: upraveno na 350 slov, původní verzi ev. dodám po soutěži
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Nahoru