DeletedUser4865
Guest
Obdobou vánoc v Elvenaru je Lepatha. Je to slavnostní období, časově se zhruba shodující s vánocemi, na které se všichni těší. Začátek Lepatha času je 16. prosince přesně ve 14 hodin 17 minut, protože podle staré legendy se tehdy před mnoha lety poprvé objevila šestnáctibarevná duha a potom napadl tříbarevný sníh. Od té doby mají všichni obyvatelé Elvenaru právo být šťastní. Proto se v tuto hodinu všichni obyvatelé shromáždí na velké pláni za městem a vzhlíží k obloze, neboť se čas od času duha objeví.
Potom jdou domů, zapálí oheň , dívají se do plamenů a vzpomínají na hrdinské činy předků. Na tom ohni pak opékají klimpry, což jsou dráčci ve velikosti holuba. Mohou si je nachytat nebo koupit. Nejlepší jsou obalené v tapišči, tedy něco jako paprice.
Po večeři jdou všichni společně k jámě, kterou vykopali den předtím za domem, jestli v ní najdou nějaké dárky. V Elvenaru se totiž obdarovávají sousedé navzájem. Podle toho, jak na sebe byli po celý rok hodní, takové ocenění mohou očekávat. Nejčastěji se dávají vlastnoručně vyrobené dárky, které se do sousedských jam umisťují během celého dopoledne.
Nad rozbalenými dárky pak zpívají Lepathasongy. Pokud je dárek potěšil, je Lepathasong veselý, jinak se občas ozývají i hodně teskné žalmy. Ale ty zpívají jen ti největší rošťáci. Nakonec ještě každá rodina vypustí posledního živého klimpra, kterému se předtím na záda a křídla podepíšou ekologicky nezávadnou fixou. Prastarý zvyk pro udržení stálého zdraví, i když ta fixa je záležitost až posledních let, dříve se používala barva z listů rostlin rodu chunghis.
Mimo jiné pouze v prosinci dozrávají glasklokve, které mají plody chuťově něco mezi rajčetem a banánem. Je to asi jeden metr vysoký keř s plody připomínajícími větší jahody, zelenomodře neonově zářícími. Součástí tradice je i odměna pro prvního nálezce těchto plodů. Od toho loňského nálezce dostane stříbrný, bohatě zdobený náhrdelník, který má právo nosit až do konce vánoc na krku. Je to proto, že nalézt první glasklokve není jen tak. Nikdy totiž nerostou na místech co loni, proto je docela těžké je objevit. Pak už je chodí sbírat všichni obyvatelé. Jí se syrové, to jsou nejlepší, ale výborné jsou i naložené s blantvemi, což je něco jako olivy a zalité šťávou z ropsonu - to je takový nepříliš sladký hustý sirup z plodů nízkého, červeně kvetoucího keře. Když už jsme u jídla, tak vyhledávanou pochoutkou jsou smažené loufny - houby rostoucí na vlhkých skalách v okolí města nebo sněhoví šneci takzvaní lemgani, kteří se během prosince vydávají na cestu z údolí do hor a obyvatelé Elvenaru je sbírají a jejich grilované maso namočené do hudsigu je prostě vyhlášenou pochoutkou.
Z Lepatha zvyků je nejoblíbenější lákání Mnemoňů. To jsou zvířátka žijící v norách v horách za městem. Celá hra spočívá v tom, že najdete dvě blízko sebe ústící nory, ke každé nastražíte dlobis, což jsou sladké plody okolo rostoucích keřů, které Mnemoni milují. Důležité je, aby oba Mnemoni vykoukli z obou nor zároveň. Protože jsou jen dvě barevné varianty zvířátek – černá a bílá, tak podle toho, jak zbarvení Mnemoni se objeví se určí, jaký bude pro dotyčného následující rok. Bílý je štěstí, černý smůla, stejní je double. Naštěstí je asi 80% zvířátek bílých.
Takové sněhotvarování, ledojízda, vodozmrz, loupohůl, tahotlak a spousta dalších volnočasových aktivit dokáže zabavit nejen malé obyvatele Elvenaru po celou dobu Lepatha.
K oblíbeným zvykům zamilovaných v tomto období patří házení sněhovou koulí přes hlavu. Dvojice si stoupne zády k sobě, pak každý popojde pět kroků vpřed, naráz hodí koulí nahoru za sebe a pokud se obě koule srazí nad jejich hlavami, mohou doufat, že se od sebe nejméně rok neodloučí. Ale záleží přece jen hlavně na nich. Když ale některá z koulí trefí toho druhého do hlavy, musí se domů vrátit po čtyřech a ještě celou cestu vydávat zvuky jako zraněný flonger (zvíře podobné malému muflonovi). A to je teprve zábava !
Lepatha doba v Elvenaru trvá dvanáct dní, během které mají všichni obyvatelé volno ve svých zaměstnáních a končí 28. prosince, kdy se nebe zbarví do zelena a k večeru přejde do růžové. Úderem sedmnácté hodiny uprostřed města zhasne duhová lampa a všichni ví, že zítra už bude zase normální den.
Potom jdou domů, zapálí oheň , dívají se do plamenů a vzpomínají na hrdinské činy předků. Na tom ohni pak opékají klimpry, což jsou dráčci ve velikosti holuba. Mohou si je nachytat nebo koupit. Nejlepší jsou obalené v tapišči, tedy něco jako paprice.
Po večeři jdou všichni společně k jámě, kterou vykopali den předtím za domem, jestli v ní najdou nějaké dárky. V Elvenaru se totiž obdarovávají sousedé navzájem. Podle toho, jak na sebe byli po celý rok hodní, takové ocenění mohou očekávat. Nejčastěji se dávají vlastnoručně vyrobené dárky, které se do sousedských jam umisťují během celého dopoledne.
Nad rozbalenými dárky pak zpívají Lepathasongy. Pokud je dárek potěšil, je Lepathasong veselý, jinak se občas ozývají i hodně teskné žalmy. Ale ty zpívají jen ti největší rošťáci. Nakonec ještě každá rodina vypustí posledního živého klimpra, kterému se předtím na záda a křídla podepíšou ekologicky nezávadnou fixou. Prastarý zvyk pro udržení stálého zdraví, i když ta fixa je záležitost až posledních let, dříve se používala barva z listů rostlin rodu chunghis.
Mimo jiné pouze v prosinci dozrávají glasklokve, které mají plody chuťově něco mezi rajčetem a banánem. Je to asi jeden metr vysoký keř s plody připomínajícími větší jahody, zelenomodře neonově zářícími. Součástí tradice je i odměna pro prvního nálezce těchto plodů. Od toho loňského nálezce dostane stříbrný, bohatě zdobený náhrdelník, který má právo nosit až do konce vánoc na krku. Je to proto, že nalézt první glasklokve není jen tak. Nikdy totiž nerostou na místech co loni, proto je docela těžké je objevit. Pak už je chodí sbírat všichni obyvatelé. Jí se syrové, to jsou nejlepší, ale výborné jsou i naložené s blantvemi, což je něco jako olivy a zalité šťávou z ropsonu - to je takový nepříliš sladký hustý sirup z plodů nízkého, červeně kvetoucího keře. Když už jsme u jídla, tak vyhledávanou pochoutkou jsou smažené loufny - houby rostoucí na vlhkých skalách v okolí města nebo sněhoví šneci takzvaní lemgani, kteří se během prosince vydávají na cestu z údolí do hor a obyvatelé Elvenaru je sbírají a jejich grilované maso namočené do hudsigu je prostě vyhlášenou pochoutkou.
Z Lepatha zvyků je nejoblíbenější lákání Mnemoňů. To jsou zvířátka žijící v norách v horách za městem. Celá hra spočívá v tom, že najdete dvě blízko sebe ústící nory, ke každé nastražíte dlobis, což jsou sladké plody okolo rostoucích keřů, které Mnemoni milují. Důležité je, aby oba Mnemoni vykoukli z obou nor zároveň. Protože jsou jen dvě barevné varianty zvířátek – černá a bílá, tak podle toho, jak zbarvení Mnemoni se objeví se určí, jaký bude pro dotyčného následující rok. Bílý je štěstí, černý smůla, stejní je double. Naštěstí je asi 80% zvířátek bílých.
Takové sněhotvarování, ledojízda, vodozmrz, loupohůl, tahotlak a spousta dalších volnočasových aktivit dokáže zabavit nejen malé obyvatele Elvenaru po celou dobu Lepatha.
K oblíbeným zvykům zamilovaných v tomto období patří házení sněhovou koulí přes hlavu. Dvojice si stoupne zády k sobě, pak každý popojde pět kroků vpřed, naráz hodí koulí nahoru za sebe a pokud se obě koule srazí nad jejich hlavami, mohou doufat, že se od sebe nejméně rok neodloučí. Ale záleží přece jen hlavně na nich. Když ale některá z koulí trefí toho druhého do hlavy, musí se domů vrátit po čtyřech a ještě celou cestu vydávat zvuky jako zraněný flonger (zvíře podobné malému muflonovi). A to je teprve zábava !
Lepatha doba v Elvenaru trvá dvanáct dní, během které mají všichni obyvatelé volno ve svých zaměstnáních a končí 28. prosince, kdy se nebe zbarví do zelena a k večeru přejde do růžové. Úderem sedmnácté hodiny uprostřed města zhasne duhová lampa a všichni ví, že zítra už bude zase normální den.
