Modyara
Pokročilý žák
Na to, že byl princ unesen. Jenže kým a kam, na to už bohužel nedokázali najít odpověď. Při západu slunce dorazil posel ze sousedního království s nemilou zprávou. Princ byl zajat z moci jejich krále a za jeho vrácení král požaduje jako výkupné celou truhlu zlatých mincí a část Elvenarského království, kde se těží drahokamy. Král Elvenaru rozhořčen touto zprávou okamžitě zburcoval své vojsko s rozhodnutím, že pokud jim okamžitě nevydají prince, vyhlásí jim válku.
Mezitím byl však princ vysvobozen mladu a krásnou princeznou, tak půvabnou a hodnou, že se mu ani nechtělo věřit, že může být dcerou krále, který ho nechal zajmout. Schovala ho u kovářské rodiny na nějakou chvíli, než pátrání po princi trochu poleví. Během těchto dní princ poznal náročný ale dobrotivý život obyčejných lidí. Pověděli mu o krutovládě jejich krále a princ byl rozhodnut, že to musí změnit. Poté, co se král vydal s vojskem ke hranici království, aby odpověděl na reakci elvenarského krále, se konečně mohl princ dostat z města, jelikož už po něm dávno nikdo nepátral. Kovář mu půjčil svého koně, aby se mohl princ co nejrychleji dostat ke svému otci.
Naštěstí to princ stihl ještě před tím, než došlo ke střetu. Vše převyprávěl svému otci a požádal ho: „Prosím nezačínej s ním válku otče, ten kdo to nejvíce odnese je prostý lid, který s touto válkou nemá nic společného. Místo toho se utkej se samotným králem. Pokud vyhraje on, dáme mu to, co původně požadoval, tedy peníze a doly. Pokud prohraje, vezmu si za ženu jeho dceru a ukončíme tento konflikt jednou pro vždy.“ Král svého syna poslechl a opravdu tento duel navrhl druhému králi a ten jej s vidinou území s drahokamy okamžitě přijal.
Síly byly vyrovnané, avšak elvenarský král měl něco, co druhý král postrádal – trpělivost. Král z Elvenaru vyčkával, pouze útoky odrážel ale neprováděl výpady, šetřil si energii. Protivníkovi rychle došly síly a byl nakonec poražen.
Princ si vzal dívku, jenž ho vysvobodila a spojili svá království. V obou zemích zavládl mír a lid se těšil ze svého nového a spravedlivého vládce.
Mezitím byl však princ vysvobozen mladu a krásnou princeznou, tak půvabnou a hodnou, že se mu ani nechtělo věřit, že může být dcerou krále, který ho nechal zajmout. Schovala ho u kovářské rodiny na nějakou chvíli, než pátrání po princi trochu poleví. Během těchto dní princ poznal náročný ale dobrotivý život obyčejných lidí. Pověděli mu o krutovládě jejich krále a princ byl rozhodnut, že to musí změnit. Poté, co se král vydal s vojskem ke hranici království, aby odpověděl na reakci elvenarského krále, se konečně mohl princ dostat z města, jelikož už po něm dávno nikdo nepátral. Kovář mu půjčil svého koně, aby se mohl princ co nejrychleji dostat ke svému otci.
Naštěstí to princ stihl ještě před tím, než došlo ke střetu. Vše převyprávěl svému otci a požádal ho: „Prosím nezačínej s ním válku otče, ten kdo to nejvíce odnese je prostý lid, který s touto válkou nemá nic společného. Místo toho se utkej se samotným králem. Pokud vyhraje on, dáme mu to, co původně požadoval, tedy peníze a doly. Pokud prohraje, vezmu si za ženu jeho dceru a ukončíme tento konflikt jednou pro vždy.“ Král svého syna poslechl a opravdu tento duel navrhl druhému králi a ten jej s vidinou území s drahokamy okamžitě přijal.
Síly byly vyrovnané, avšak elvenarský král měl něco, co druhý král postrádal – trpělivost. Král z Elvenaru vyčkával, pouze útoky odrážel ale neprováděl výpady, šetřil si energii. Protivníkovi rychle došly síly a byl nakonec poražen.
Princ si vzal dívku, jenž ho vysvobodila a spojili svá království. V obou zemích zavládl mír a lid se těšil ze svého nového a spravedlivého vládce.