• Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
    Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!

mnou napsaný příběh: Příběh Yoku

  • Zakladatel vlákna DeletedUser5861
  • Vytvořeno

DeletedUser5861

Guest
Doufám, že se to tu může a vkládám tu mnou napsaný příběh o jedné vlčici. Přeji krásné počteníčko :)
------------------------------------------------------------------------------------------------
Příběh Yoku

„Promiň, Alfo. Nevím, co to do mě vjelo.“ Řekla mi nová členka mé smečky, která se předtím vztekala kvůli tomu, že měla hlad, jako všichni ostatní. „Vím, jak se cítíš, Laro. Odpuštěno.“ Řekla jsem jí a přitulila se k ní na znamení odpuštění a lásky. A začala jsem jí vyprávět můj příběh…

Narodila jsem se, když byla ještě zima. Měla jsem dva bratříčky. Máma mě měla nejraději z vrhu, ale tatínka jsem nepoznala. Už odmalička neslyším na pravé ucho, a tak mi maminka říkala „Hluchý kvítek“. Byla jsem nejmenší z vrhu. K maminčiným cecíkům se dostali jen moji bráškové a já byla natolik slabá na to, abych se vůbec snažila se tam dostat. Bratříčci si spolu hráli a já jsem v tu dobu našla trošku síly, abych zkusila jít k maminčiným cecíkům. Párkrát se mi to podařilo, a proto jsem neumřela. Ve třech měsících se mi to podařilo víckrát a já pomalu, ale jistě přibývala na váze a sílila. V šesti měsících jsem si už hrála s brášky v lese a poznávala věci, do té doby neznámé. Skotačili jsme, přetahovali jsme se o klacek, honili se za motýly, olizovali se, pozorovali ptáky…

Pak přišel ten osudný den. Bylo mi tehdy osm měsíců. Už se pomaličku stmívalo a maminka nás učila lovit. „Takže, pližte se, aby se vás budoucí večeře nelekla… Schovávejte se za keř, nebo za něco podobného… Až budete u ní, dokonale si načasujte útok… a rychle a se sílou ji praštěte packou a kousněte… pak ji buďto sníte hned, nebo si ji schováte na lepší časy…“ Bráškům to nešlo, tak jim to ještě ukazovala. Mě si zatím nikdo nevšímal. Já jsem zkusila ulovit vránu. Vrána si mě vůbec nevšímala a šla dál, než jsem čekala. Pozorovala jsem ji, hodně daleko. Do hustého lesa, kde jsem nevěděla, kudy zpět.

Bloudila jsem lesem. Ztracená. Vrána mi utekla a já byla hladová. Uviděla jsem vrabce, který byl jen pár metrů ode mě. Když jsem se ho chystala ulovit, slyšela jsem vytí. Blížilo se a postupně byla vidět smečka vlků, která šla na lov. Za pár vteřin byli u mě a vrčeli. Lehla jsem si na záda, aby mě bylo vidět bříško – na znamení míru. Měla jsem štěstí. Ze skupinky vrčejících vlků bylo slyšet: „Nechte ji!“ a uviděla jsem Alfu té smečky. Ostatní vlci přestali vrčet a pozorovali mě a alfu. „Tohle je naše území.“ Řekla Alfa „Ztratila ses?“ „Ano.“ odpověděla jsem „A chceš do naší smečky?“ znovu se mě zeptala Alfa. Pár vteřin jsem přemýšlela a následně odpověděla: „Ano, prosím.“ „Nu dobrá, budeš hlídkařka.“ Odpověděla mi Alfa. V té době jsem nevěděla, co to je. Nevyrůstala jsem ve smečce. Ale byli na mě velmi hodní, a tak mi to všechno vysvětlili. Každou noc jsem myslela na maminku. Každou noc jsem v noře kňučela. Každou noc jsem si vyčítala, že jsem pronásledovala tu vránu takhle daleko. I když se mi v této smečce hodně líbilo, chtěla jsem najít svou mámu, a tak jsem odešla ze smečky s cílem ji najít.

Šla jsem dnem i nocí. Šla jsem přes hory i lesy. A pak jsem ji našla… Ale… mrtvou…zastřelenou myslivcem…

O kousek dál jsem narazila na velmi nepřátelskou smečku. Hned jak mě uviděli, zaútočili na mě, od té doby mám tu jizvu. Byla to bitva jedné smutné vlčice proti desítkám silným vlkům. Ale pak jsem si všimla, že v té smečce jsou i mí dva bratři.

Vyvázla jsem tak tak. Myslela jsem, že umřu. Ale Nebeští Vlci nade mnou drželi ochranou packu. Neměla jsem pro co žít. Bratři mě zradili. Matku zabil myslivec. Byla jsem sama. Na jedno ucho neslyšící s jizvou u oka. Ale nesebrala jsem si život, protože jsem si říkala: Co když se mi někdy stane něco hezkého? Když umřu, tak se toho nedožiji.

Šla jsem zase dál, čekající na něco hezkého. Narazila jsem na další smečku, kde mě tentokrát vzali do party. Měli tam hodně přísný režim. Ale Alfa nadržoval svým dvěma synům, kteří uráželi ostatní členy smečky. Kamarádila jsem se s Omegou. Ti zlí synové Alfy jí ubližovali. Kdysi jsem je nachytala, jak jí zlomili tlapku a ocásek. Zavyla jsem na ně: „Nechte ji být vy zlí, nevychovaní vlci!“ Přispěchala jsem k Omeze a olízala jí tlapku. A pak jsem zjistila, že mám léčivé schopnosti. Její tlapka byla okamžitě v pořádku. Ale ti nevychovaní synové to řekli Alfě, který mě vyhodil ze smečky.

A tak jsem zase šla dál. Smutná, ale zároveň šťastná, že mám magické schopnosti. Šla jsem přes hory, lesy. Šla jsem kolem potoku. Šla jsem dnem i nocí. A pak jsem našla krásné místo, kde bych mohla přebývat. Bylo tam hodně kořisti na lovení, byl tam potůček s čistou vodou, a bylo tam i hodně stínu, aby mi nepálilo slunce na kožíšek.

A to hezkého se mi přece jen nakonec stalo. Vedle mého nového území sídlila jiná smečka. Takový zrzavý vlk se žlutýma očima z té smečky tam chodil na hlídku. I když mě viděl, nic mi neudělal. Něco mezi námi problesklo. Byla to láska. Na hlídku tam chodíval častěji a pak jsme si i povídali. Jmenoval se Loxas. Jeho Alfa zjistil, že si během hlídky povídal se mnou. Vyhodil ho ze smečky. Ale Loxovi to nevadilo. Měli jsme se rádi a na svět přišla má dceruška Kaila. Takže pamatujte, jindy může být lepší!
 

DeletedUser4918

Guest
No tedy, zírám... Hraješ, píšeš, kreslíš, kolik asi talentů ještě skrýváš?;):) Ten příběh je fakt dobrý...:)
 

DeletedUser5861

Guest
Díky, jsem ráda, že to někdo čte. Tak dobrý ohlas jsem nečekala :)
 

DeletedUser5665

Guest
Moc pekny, pribeh me bavila je i hezky napsany...
Jen... si nemuzu odpustit, pri cteni o zrzavym vlkovi, me okamzite na prvni dobrou napadl Crash :)
 
Nahoru