DeletedUser1711
Guest
Kapitola první: Vesnice
Nedávno k nám přišel poutník, který se moc zajímal o bránu, která se nacházela na okraji naší vesnice. Byl to jen pozůstatek nějaké velmi staré budovy, která tu kdysi stála. Překvapilo mě, že ho tak zajímá, ale nevěnoval jsem tomu zvláštní pozornost.
Samozřejmě, že jsem se optal, proč ho tak zajímá, ale byl dost tajemný. Spíše jsem byl zvědav kdo to je a odkud přišel. Za celou dobu, co byl v hostinci si nesundal kápi. Bylo na něm něco divného a měl jsem dost zvláštní pocit, že se dříve či později něco stane.
"Matyassi!!" slyšel jsem jak má sestra křičí. Zrovna se vracela do vesnice s vodou od řeky. Vyběhl jsem z krčmy a překvapeně koukal na konec vesnice, kde se objevovali plameny.
Muži běželi hasit oheň a ženy s dětmi běžely co nejdál od plamenů. Křičeli a ukazovali za vesnici směrem ke staré bráně. Místo pomoci hasit ohně, jsem běžel na konec vesnice, abych zjistil, kdo ten požár založil. To, co vidím jsem rozhodně nečekal. Draky, skřety nebo snad nájezdníky, kteří oberou vesnici, ale že z té brány, která je na kraji vesnice, uvidím vynořovat temné postavy, co zapalují domy a pustoší vesnici, bych nečekal. Stál jsem tam jak solný sloup a nevěřil tomu co vidím. Jako starosta vesnice, jsem nedokázal tomuhle zabránit. Tomuto ne.
"Matyassi, pomoc!!"
Otočil jsem se za hlasem. Sestru držela pod krkem jedna z těch černých bytostí. Běžel jsem ji na pomoc, když v tom přišla rána zezadu do hlavy, jedna z těch bytostí mě srazila na zem a já ztratil vědomí.
Probudil mě déšť, který mi smáčel obličej. Zdálo se, že když jsem byl v bezvědomí přišla bouřka.
Pomalu jsem vstal. Motala se mi hlava a hvězdičky mi létaly před obličejem, ale musel jsem se vrátit do vesnice a zjistit kde je moje sestra. Měli jsme štěstí. Voda uhasila oheň, který ničil mou vesnici, ale nevrátila ji do původního stavu. Většina domů byla napůl spálená a trosky ohořelých trámů čnících k nebi, byla připomínkou hrůzy, která se zde stala. Moje vesnice je v troskách...
"Matyassi!" vykřikl na mě kovář, který mi běžel naproti.
"Olivere, kde je Laira?"
Zarazil se v pohybu. "Pryč."
"J-jak pryč?"
"Unesly ji ty bytosti."
Podlomila se mi kolena a klesl jsem na zem. Zhluboka jsem se nadechl. "Jak dlouho jsem byl mimo?"
"Chvíli. Odešli tou branou, unesli jí a spolu sní i děti." Kovář měl v očích slzy . "Potřebujeme něčí pomoc, aby se nám děti vrátili."
Zvedl jsem hlavu. Myšlenka, která se mi vloudila do hlavy, mě naplnila velkou nadějí. "Sindri," řekl jsem si pro sebe.
"Kdo?"
"Bastard vládce podsvětí. Jednou jsem ho zachránil před jeho vlastním otcem, který se ho snažil zabít. Místo toho se stal jen smrtelným démonem."
"Dé...démon? A ten nám má pomoct?" V očích měl zmatek.
Přikývl jsem. "Jistě. Nikdo jiný nemůže proti temné moci nic dělat. Jen démon proti démonovi nebo si snad někdy slyšel, že by víly vyhrály boj nad temnotou? Vždyť jen díky tomu ony ztratily svůj hvozd a teď se mu už říká Temný hvozd."
Oliver si povzdechl a rezignoval. "A můžu hádat? Ten tvůj Sindri se nachází v Temným hvozdě, co?"
Pomalu jsem vstal a oprášil si kalhoty. "Ne tak docela. Žije na okraji Temného hvozdu, mezi rozcestím k Šibenické hoře a Jezerem mrtvých."
Oliver zvedl ruce. "Ne nechci vědět, jak to víš. To co bylo před tím, než jsi sem přišel a starý pán ti dal svou vesnici, mě vážně nezajímá a nechci o tom nic vědět. "
Ušklíbl jsem se. "Vyrazím hned. Vezmu jen pár věcí." Odcházel jsem od něj, když jsem si na něco vzpomněl. "Olivere?"
"Hmm?"
"Budu potřebovat svůj meč, než se vydám na cestu."
Několikrát překvapeně zamrkal, pak přikývl.
Kapitola druhá: Sindri
Stál jsem před Temným hvozdem. Za opaskem připevněn meč, který byl zvláštní a jediný svého druhu. Zíral jsem na cestu před sebou. Moc se mi do Temného hvozdu nechtělo. Měl jsem obavy z toho co mně čeká, ale pro záchranu své sestry Lairi a dětí z vesnice udělám vše co budu moct.
Ještě chvíli jsem otálel na kraji hvozdu, než jsem do něj s povzdechem vkročil. Očima jsem pročesával temnou krajinu. Bál jsem se toho, co bych zde mohl potkat. Měl jsem prozatím štěstí, tedy než najdu Sindriho. To už takové štěstí mít nemusím. Buď mě bude chtít zabít, nebo mě pošle do háje.
"Matyassi?" ozvalo se za mnou.
Dnes na mě nějak často lidé volají, ale zde jsem to nečekal.
Rychle jsem se otočil a byl připraven tasit meč. Uviděl jsem Sindriho, kterak vystupuje z křovin. Démona tak nezvykle podobného člověku, že by nikdo nevěřil, že jím není.
Tak malá ochutnávka.... nyní střih a reklamní blok. Po reklamě budeme pokračovat
Nedávno k nám přišel poutník, který se moc zajímal o bránu, která se nacházela na okraji naší vesnice. Byl to jen pozůstatek nějaké velmi staré budovy, která tu kdysi stála. Překvapilo mě, že ho tak zajímá, ale nevěnoval jsem tomu zvláštní pozornost.
Samozřejmě, že jsem se optal, proč ho tak zajímá, ale byl dost tajemný. Spíše jsem byl zvědav kdo to je a odkud přišel. Za celou dobu, co byl v hostinci si nesundal kápi. Bylo na něm něco divného a měl jsem dost zvláštní pocit, že se dříve či později něco stane.
"Matyassi!!" slyšel jsem jak má sestra křičí. Zrovna se vracela do vesnice s vodou od řeky. Vyběhl jsem z krčmy a překvapeně koukal na konec vesnice, kde se objevovali plameny.
Muži běželi hasit oheň a ženy s dětmi běžely co nejdál od plamenů. Křičeli a ukazovali za vesnici směrem ke staré bráně. Místo pomoci hasit ohně, jsem běžel na konec vesnice, abych zjistil, kdo ten požár založil. To, co vidím jsem rozhodně nečekal. Draky, skřety nebo snad nájezdníky, kteří oberou vesnici, ale že z té brány, která je na kraji vesnice, uvidím vynořovat temné postavy, co zapalují domy a pustoší vesnici, bych nečekal. Stál jsem tam jak solný sloup a nevěřil tomu co vidím. Jako starosta vesnice, jsem nedokázal tomuhle zabránit. Tomuto ne.
"Matyassi, pomoc!!"
Otočil jsem se za hlasem. Sestru držela pod krkem jedna z těch černých bytostí. Běžel jsem ji na pomoc, když v tom přišla rána zezadu do hlavy, jedna z těch bytostí mě srazila na zem a já ztratil vědomí.
Probudil mě déšť, který mi smáčel obličej. Zdálo se, že když jsem byl v bezvědomí přišla bouřka.
Pomalu jsem vstal. Motala se mi hlava a hvězdičky mi létaly před obličejem, ale musel jsem se vrátit do vesnice a zjistit kde je moje sestra. Měli jsme štěstí. Voda uhasila oheň, který ničil mou vesnici, ale nevrátila ji do původního stavu. Většina domů byla napůl spálená a trosky ohořelých trámů čnících k nebi, byla připomínkou hrůzy, která se zde stala. Moje vesnice je v troskách...
"Matyassi!" vykřikl na mě kovář, který mi běžel naproti.
"Olivere, kde je Laira?"
Zarazil se v pohybu. "Pryč."
"J-jak pryč?"
"Unesly ji ty bytosti."
Podlomila se mi kolena a klesl jsem na zem. Zhluboka jsem se nadechl. "Jak dlouho jsem byl mimo?"
"Chvíli. Odešli tou branou, unesli jí a spolu sní i děti." Kovář měl v očích slzy . "Potřebujeme něčí pomoc, aby se nám děti vrátili."
Zvedl jsem hlavu. Myšlenka, která se mi vloudila do hlavy, mě naplnila velkou nadějí. "Sindri," řekl jsem si pro sebe.
"Kdo?"
"Bastard vládce podsvětí. Jednou jsem ho zachránil před jeho vlastním otcem, který se ho snažil zabít. Místo toho se stal jen smrtelným démonem."
"Dé...démon? A ten nám má pomoct?" V očích měl zmatek.
Přikývl jsem. "Jistě. Nikdo jiný nemůže proti temné moci nic dělat. Jen démon proti démonovi nebo si snad někdy slyšel, že by víly vyhrály boj nad temnotou? Vždyť jen díky tomu ony ztratily svůj hvozd a teď se mu už říká Temný hvozd."
Oliver si povzdechl a rezignoval. "A můžu hádat? Ten tvůj Sindri se nachází v Temným hvozdě, co?"
Pomalu jsem vstal a oprášil si kalhoty. "Ne tak docela. Žije na okraji Temného hvozdu, mezi rozcestím k Šibenické hoře a Jezerem mrtvých."
Oliver zvedl ruce. "Ne nechci vědět, jak to víš. To co bylo před tím, než jsi sem přišel a starý pán ti dal svou vesnici, mě vážně nezajímá a nechci o tom nic vědět. "
Ušklíbl jsem se. "Vyrazím hned. Vezmu jen pár věcí." Odcházel jsem od něj, když jsem si na něco vzpomněl. "Olivere?"
"Hmm?"
"Budu potřebovat svůj meč, než se vydám na cestu."
Několikrát překvapeně zamrkal, pak přikývl.
Kapitola druhá: Sindri
Stál jsem před Temným hvozdem. Za opaskem připevněn meč, který byl zvláštní a jediný svého druhu. Zíral jsem na cestu před sebou. Moc se mi do Temného hvozdu nechtělo. Měl jsem obavy z toho co mně čeká, ale pro záchranu své sestry Lairi a dětí z vesnice udělám vše co budu moct.
Ještě chvíli jsem otálel na kraji hvozdu, než jsem do něj s povzdechem vkročil. Očima jsem pročesával temnou krajinu. Bál jsem se toho, co bych zde mohl potkat. Měl jsem prozatím štěstí, tedy než najdu Sindriho. To už takové štěstí mít nemusím. Buď mě bude chtít zabít, nebo mě pošle do háje.
"Matyassi?" ozvalo se za mnou.
Dnes na mě nějak často lidé volají, ale zde jsem to nečekal.
Rychle jsem se otočil a byl připraven tasit meč. Uviděl jsem Sindriho, kterak vystupuje z křovin. Démona tak nezvykle podobného člověku, že by nikdo nevěřil, že jím není.
Tak malá ochutnávka.... nyní střih a reklamní blok. Po reklamě budeme pokračovat
Naposledy upraveno moderátorem:
Já chci pokračování!