DeletedUser2070
Guest
V místnosti nejvyššího parta věže Velké Rady, jejímuž středu dominoval obří stůl z trpasličí žuly zdobený runami, vedly debatu tři postavy oděné v hedvábných róbách.
„To snad nemyslíte vážně!“, rozčiloval se starší muž v černé róbě se zlatými ornamenty kostí a lebek. „Ještě nedávno jim tekla mana po bradě a vy už s nimi chcete navázat kontakt a dokonce je učit magii!?“, u posledního slova mu přeskočil hlas.
„Ale kolego, nenervuj se tolik, nebo ti praskne žilka jako při poslední poradě,“ odpoví mu se smíchem v hlase mladá žena ve fialové róbě se stříbrnými ornamenty flakónků a baněk. „Ty nevidíš jak rychle se někteří z nich rozvíjejí?“ Při těch slovech ukázala na desku stolu, na níž byla kouzlem vyobrazená část světa Elvenar, která byla pro lepší přehlednost rozdělená na sektory tvaru šestistěnu. „Třeba v tomhle městě nedávno vítali lesní elfy a ti už je nemají čemu novému naučit. Nemyslím si, že je správné komukoli z nich brzdit pokrok. I my by jsme dodnes dělali triky u Wonkyho Walterse, kdyby nám někdo schválně odepíral své vědomosti.“
„Kolegové, oba zapomínáte na to nejdůležitější,“ ozval se muž v modré róbě s bronzovými ornamenty svitků a knih. „Každým dnem k nám přibývá stále více učňů a pomalu nám pro ně začíná docházet místo. Využijme proto této příležitosti a za poskytnutí vědomostí je nechme na oplátku zaopatřit naše učně místem ke studiu a životu.“
„A zároveň by mohli i nakrmit ty věčně nenažrané draky,“ zabručel starší muž.
„Já tě slyšel,“ ozvalo se z okna hlubokým drsným hlasem následované mávnutím křídel a zašuměním vzduchu. Tento nápad se všem zalíbil natolik, že stačilo dořešit detaily a hned druhý den ráno vyletěly z kampusu do všech světových stran skupiny čarodějů na dracích.
„To snad nemyslíte vážně!“, rozčiloval se starší muž v černé róbě se zlatými ornamenty kostí a lebek. „Ještě nedávno jim tekla mana po bradě a vy už s nimi chcete navázat kontakt a dokonce je učit magii!?“, u posledního slova mu přeskočil hlas.
„Ale kolego, nenervuj se tolik, nebo ti praskne žilka jako při poslední poradě,“ odpoví mu se smíchem v hlase mladá žena ve fialové róbě se stříbrnými ornamenty flakónků a baněk. „Ty nevidíš jak rychle se někteří z nich rozvíjejí?“ Při těch slovech ukázala na desku stolu, na níž byla kouzlem vyobrazená část světa Elvenar, která byla pro lepší přehlednost rozdělená na sektory tvaru šestistěnu. „Třeba v tomhle městě nedávno vítali lesní elfy a ti už je nemají čemu novému naučit. Nemyslím si, že je správné komukoli z nich brzdit pokrok. I my by jsme dodnes dělali triky u Wonkyho Walterse, kdyby nám někdo schválně odepíral své vědomosti.“
„Kolegové, oba zapomínáte na to nejdůležitější,“ ozval se muž v modré róbě s bronzovými ornamenty svitků a knih. „Každým dnem k nám přibývá stále více učňů a pomalu nám pro ně začíná docházet místo. Využijme proto této příležitosti a za poskytnutí vědomostí je nechme na oplátku zaopatřit naše učně místem ke studiu a životu.“
„A zároveň by mohli i nakrmit ty věčně nenažrané draky,“ zabručel starší muž.
„Já tě slyšel,“ ozvalo se z okna hlubokým drsným hlasem následované mávnutím křídel a zašuměním vzduchu. Tento nápad se všem zalíbil natolik, že stačilo dořešit detaily a hned druhý den ráno vyletěly z kampusu do všech světových stran skupiny čarodějů na dracích.
Naposledy upraveno moderátorem:
