DeletedUser4797
Guest
Úvod:
Blíží se Vánoce, a stejně jako u nás v České republice, i elfové a lidi ve světě Elvenaru oslavují. A jak to tak bývá, vánoční tradice, oslavy a příběhy jsou všude jiné. Také v Elvenaru jsou Vánoce originální. U nás se slaví krásným, ozdobeným vánočním stromečkem, kaprem či řízkem s bramborovým salátem, dárečky, cukrovím a dalšími věcmi, které u Vánoc nesmí nikdy chybět. Vánoce nejsou ale jenom o dárcích, ale hlavně o rodině a o společně stráveném času. Tak se podíváme, jak slaví bytosti Elvenaru.
Vánoce v Elvenaru
Bylo brzké, chladné, bílé ráno a já měl co dělat, abych se z té teploučké postele vyhrabal a začal svůj nový den. Zatímco jsem se pomalu probouzel, při ranních činnostech jsem si začal uvědomovat, že jsou tu Vánoce! Úplně jsem na to zapomněl, jak se to mohlo stát?! Rychle jsem se oblékl a seběhl po schodech našeho obytného domu dolů do kuchyně. Dole už na mě čekala celá rodina – táta, máma, i moje sestra Arnarmo. Jelikož tu jsou Vánoce, snídali jsme samozřejmě v duchu Vánoc. Tousty z pšenice, která roste na kraji potoků, se barvily do modra, když jsem ho pomazával tmavě modrým sýrem z našich skvělých kolimb. Kolimby jsou takové čtyřnohé, veliké samice ještě většího kolimba. Jejich zbarvení je skoro až strašidelné, mají červené fleky po celé černé srsti, ale jsou neškodné a velmi přátelské.
Po snídani jsme se já a Arnarmo vrhli do světa Elvenaru a spěchali spolu na trhy, ještě před štědrovečerním obědem a večeří. Nejsme už malé děti, takže jsme spolu nešli na chytání víl. Chytání víl je pro malé děti. Spočívá to v tom, že na hodně zasněženém poli poletují zimní víly, to jsou takové do běla zbarvené, lítající potvůrky, které škádlí děti a hrají si s nimi a při tom se snaží, aby je děti nechytily. Když je nějaká víla chycena, za odměnu dítěti splní jedno jakékoliv přání. Většina dětí si přeje nové hračky se kterými by si mohly hrát, jejich dětské duše jsou moc čisté na to, aby si přály něco jiné. My jsme se ale rozhodli, že navštívíme trhy.
Na elvenarských trzích je spousta zajímavých věcí, některé jsou děsivé, některé nádherné. S Arnarmou jsme hledali něco, co by se hodilo do našeho malého, skromného, obytného domečku. Nakonec jsme koupili kouzelný pařez. Kouzelný pařez je z malého stromku, které mají tendenci růst kolem stromu lásky. Vnitřek je dutý a strany pařezu srší barvami a krásnými světly. Taky jsme se rozhodli koupit větvičky lásky. Jsou to takové do modra zbarvené větvičky s růžovými listy, které ve tmě nádherně světélkují. Zavěšují se na strop, a kdokoliv pod nimi stojí, musí se políbit. Většinou tam nenápadně tlačíme naše rodiče.
Mamka nás ještě zaúkolovala, abychom sehnali kaqrpa k večeři. Kaqrpi jsou plachá zvířátka, připomínající rybu. Jsou také velmi chutná. Kaqrpi mají nepatrné dírky po celých zádech, zřejmě jimi dýchají. Nejsou to kdoví jak velká zvířata, ale jsou pozoruhodná. Jejich těla jsou malá, ale jejich ploutve jsou dvakrát takové. Z boků těla jim vycházejí chapadýlka. Tahle prudká chapadýlka jim umožňují běhat po zemi a plavat. Říká se, že kdo chytí kaqrpa, tak mu kaqrp nosí štěstí po celý rok. Před tím, než jsme kaqrpa šli koupit, jsme se tedy rozhodli, že zkusíme ulovit svého vlastního, aby nám nosil štěstí po celý rok až do dalších Vánoc. Chytání této příšerky není ale lehká věc. Jsou rychlé, mrštné, a když jde do tuhého, vyskočí z vody a utíkají do lesa. Šance, že se někomu podaří chytnout tuhle příšerku, je velmi malá. My jsme ale měli ten pocit, že se nám to tenhle rok určitě povede. A měl jsem pravdu, povedlo se nám tu potvůrku chytit a těšili jsme se, až přijdeme domů s touto úžasnou zprávou.
Když jsme se vrátili domů s úlovkem, maminka měla obrovskou radost, že se nám to povedlo, a za odměnu se nás rozhodla vzít na kouzelná představení.
U nás elfů to vždy bylo všechno jen o kouzlech matky přírody, a proto se na její počest hrají divadelní hry. Stařešinové, druidové a měšťané se každé svátky sejdou a zahrají svoji hru matce přírodě i lidem a elfům. Předešlé tradice se vyvíjely po stovky let, ale tato tu byla od začátku věků. Uctívání matky přírody probíhalo každé Vánoce už po několik tisíc let. Je to pro nás velmi důležité, protože elfové byli, jsou a vždycky budou velmi závislí na darech přírody. Elementálové, kteří poskytují základní suroviny, jsou velkou a důležitou součástí přírody. Dřevění enti, kamenní golemové, elementy ohně a vzduchu. Všechny tyto elementy poskytují elfům jejich útočiště a chrání je v dobách zlých i dobrých.
Moc jsme se těšili, až kouzla uvidíme. Miluji kouzla! Čarodějové, mágové, i prostí amatéři se postupně sjížděli a každý předvedl svoje představení. Dračí ohně, velké příšery, iluze, vyvolávání, zkrátka všechno, co si dokážete představit. Je to určitě nezapomenutelný zážitek, když vám velký ohnivý drak zapálí červenou čepičku. Tento rok jsem to byl právě já, komu tenhle drak zapálil čepičku, a zrovna to byla moje oblíbená.
Až zapadlo slunce, zamířili jsme si to zpátky domů. Před večeří jsme se museli pořádně umýt, abychom u stolu neseděli špinaví po celém dni lovení kaqrpa. Oblékl jsem se do slušného oblečení a čekal, až nás rodiče zavolají ke stolu. „Večeře!”, zavolala mamka a rychle jsme běželi ke stolu. Na stole ležel kaqrp a maminčin bramborový salát. Její je ten nejlepší ve vesnici. Popřáli jsme si dobrou chuť a hodovali. U stolu nám rodiče vyprávěli příběhy a povídačky, které se v našem světě staly, nebo stále dějí. Legendy, ať pravdivé nebo ne, jsou v podání našich rodičů velmi zajímavé. Po večeři jsme čekali, až víly nanosí dárky pod náš vánoční stromeček a zazvoní zvoneček.
Náš vánoční stromeček se dělá z přímo vypěstovaného vánočního stromu, který se pěstuje měsíc před Vánocemi. Tato odrůda stromu je velmi rychle rostoucí a i přesto, že rychle roste, je to velmi nádherný strom. Není nějak zvlášť vysoký, ale barvy tohoto stromu hrají Vánocemi. Červený kmen a krásné, tmavě zelené jehličky dodávají nádhernou vánoční atmosféru. Stromeček si každý rok ozdobíme ozdobami, která jsou ve znamení přírody, vesmíru a světa. Každý rok je to ta nejkrásnější věc v našem domečku.
Až zazvonil zvoneček, přispěchali jsme ke stromečku. U stromečku jsme rozdělali krb a rozbalovali si dárky. Miluji koukat se do ohně, jak praská, syčí a voní. Většinou u krbu usnu, stejně tak i dnes. Maminka mě pak vzbudila, abych zalezl do své postele.
Dalšího dne nastávají svátky klidu a pohody a už se jen odpočítávají dny do Nového roku. Na konci posledního dne roku se vždycky všichni sejdeme na náměstí a odpočítáváme vteřiny. Po odbití nového roku se otevře nebe! Obloha se pokaždé krásně rozsvítí, otevře se, máte pocit, že padají mraky. Z nebe padají světélkující vločky sněhu, krásné pruhy a tvary. Skrze otvor na nebi je vidět celý vesmír a připomíná vám to krásu života, světa, lásky a všeho hezkého. Každý rok se všichni společně nehybně a s úžasem díváme do nebe a kocháme se touto neskutečnou nádherou. Popřejeme si hodně štěstí a lásky do nového roku a žijeme dál svoje životy.
Blíží se Vánoce, a stejně jako u nás v České republice, i elfové a lidi ve světě Elvenaru oslavují. A jak to tak bývá, vánoční tradice, oslavy a příběhy jsou všude jiné. Také v Elvenaru jsou Vánoce originální. U nás se slaví krásným, ozdobeným vánočním stromečkem, kaprem či řízkem s bramborovým salátem, dárečky, cukrovím a dalšími věcmi, které u Vánoc nesmí nikdy chybět. Vánoce nejsou ale jenom o dárcích, ale hlavně o rodině a o společně stráveném času. Tak se podíváme, jak slaví bytosti Elvenaru.
Vánoce v Elvenaru
Bylo brzké, chladné, bílé ráno a já měl co dělat, abych se z té teploučké postele vyhrabal a začal svůj nový den. Zatímco jsem se pomalu probouzel, při ranních činnostech jsem si začal uvědomovat, že jsou tu Vánoce! Úplně jsem na to zapomněl, jak se to mohlo stát?! Rychle jsem se oblékl a seběhl po schodech našeho obytného domu dolů do kuchyně. Dole už na mě čekala celá rodina – táta, máma, i moje sestra Arnarmo. Jelikož tu jsou Vánoce, snídali jsme samozřejmě v duchu Vánoc. Tousty z pšenice, která roste na kraji potoků, se barvily do modra, když jsem ho pomazával tmavě modrým sýrem z našich skvělých kolimb. Kolimby jsou takové čtyřnohé, veliké samice ještě většího kolimba. Jejich zbarvení je skoro až strašidelné, mají červené fleky po celé černé srsti, ale jsou neškodné a velmi přátelské.
Po snídani jsme se já a Arnarmo vrhli do světa Elvenaru a spěchali spolu na trhy, ještě před štědrovečerním obědem a večeří. Nejsme už malé děti, takže jsme spolu nešli na chytání víl. Chytání víl je pro malé děti. Spočívá to v tom, že na hodně zasněženém poli poletují zimní víly, to jsou takové do běla zbarvené, lítající potvůrky, které škádlí děti a hrají si s nimi a při tom se snaží, aby je děti nechytily. Když je nějaká víla chycena, za odměnu dítěti splní jedno jakékoliv přání. Většina dětí si přeje nové hračky se kterými by si mohly hrát, jejich dětské duše jsou moc čisté na to, aby si přály něco jiné. My jsme se ale rozhodli, že navštívíme trhy.
Na elvenarských trzích je spousta zajímavých věcí, některé jsou děsivé, některé nádherné. S Arnarmou jsme hledali něco, co by se hodilo do našeho malého, skromného, obytného domečku. Nakonec jsme koupili kouzelný pařez. Kouzelný pařez je z malého stromku, které mají tendenci růst kolem stromu lásky. Vnitřek je dutý a strany pařezu srší barvami a krásnými světly. Taky jsme se rozhodli koupit větvičky lásky. Jsou to takové do modra zbarvené větvičky s růžovými listy, které ve tmě nádherně světélkují. Zavěšují se na strop, a kdokoliv pod nimi stojí, musí se políbit. Většinou tam nenápadně tlačíme naše rodiče.
Mamka nás ještě zaúkolovala, abychom sehnali kaqrpa k večeři. Kaqrpi jsou plachá zvířátka, připomínající rybu. Jsou také velmi chutná. Kaqrpi mají nepatrné dírky po celých zádech, zřejmě jimi dýchají. Nejsou to kdoví jak velká zvířata, ale jsou pozoruhodná. Jejich těla jsou malá, ale jejich ploutve jsou dvakrát takové. Z boků těla jim vycházejí chapadýlka. Tahle prudká chapadýlka jim umožňují běhat po zemi a plavat. Říká se, že kdo chytí kaqrpa, tak mu kaqrp nosí štěstí po celý rok. Před tím, než jsme kaqrpa šli koupit, jsme se tedy rozhodli, že zkusíme ulovit svého vlastního, aby nám nosil štěstí po celý rok až do dalších Vánoc. Chytání této příšerky není ale lehká věc. Jsou rychlé, mrštné, a když jde do tuhého, vyskočí z vody a utíkají do lesa. Šance, že se někomu podaří chytnout tuhle příšerku, je velmi malá. My jsme ale měli ten pocit, že se nám to tenhle rok určitě povede. A měl jsem pravdu, povedlo se nám tu potvůrku chytit a těšili jsme se, až přijdeme domů s touto úžasnou zprávou.
Když jsme se vrátili domů s úlovkem, maminka měla obrovskou radost, že se nám to povedlo, a za odměnu se nás rozhodla vzít na kouzelná představení.
U nás elfů to vždy bylo všechno jen o kouzlech matky přírody, a proto se na její počest hrají divadelní hry. Stařešinové, druidové a měšťané se každé svátky sejdou a zahrají svoji hru matce přírodě i lidem a elfům. Předešlé tradice se vyvíjely po stovky let, ale tato tu byla od začátku věků. Uctívání matky přírody probíhalo každé Vánoce už po několik tisíc let. Je to pro nás velmi důležité, protože elfové byli, jsou a vždycky budou velmi závislí na darech přírody. Elementálové, kteří poskytují základní suroviny, jsou velkou a důležitou součástí přírody. Dřevění enti, kamenní golemové, elementy ohně a vzduchu. Všechny tyto elementy poskytují elfům jejich útočiště a chrání je v dobách zlých i dobrých.
Moc jsme se těšili, až kouzla uvidíme. Miluji kouzla! Čarodějové, mágové, i prostí amatéři se postupně sjížděli a každý předvedl svoje představení. Dračí ohně, velké příšery, iluze, vyvolávání, zkrátka všechno, co si dokážete představit. Je to určitě nezapomenutelný zážitek, když vám velký ohnivý drak zapálí červenou čepičku. Tento rok jsem to byl právě já, komu tenhle drak zapálil čepičku, a zrovna to byla moje oblíbená.
Až zapadlo slunce, zamířili jsme si to zpátky domů. Před večeří jsme se museli pořádně umýt, abychom u stolu neseděli špinaví po celém dni lovení kaqrpa. Oblékl jsem se do slušného oblečení a čekal, až nás rodiče zavolají ke stolu. „Večeře!”, zavolala mamka a rychle jsme běželi ke stolu. Na stole ležel kaqrp a maminčin bramborový salát. Její je ten nejlepší ve vesnici. Popřáli jsme si dobrou chuť a hodovali. U stolu nám rodiče vyprávěli příběhy a povídačky, které se v našem světě staly, nebo stále dějí. Legendy, ať pravdivé nebo ne, jsou v podání našich rodičů velmi zajímavé. Po večeři jsme čekali, až víly nanosí dárky pod náš vánoční stromeček a zazvoní zvoneček.
Náš vánoční stromeček se dělá z přímo vypěstovaného vánočního stromu, který se pěstuje měsíc před Vánocemi. Tato odrůda stromu je velmi rychle rostoucí a i přesto, že rychle roste, je to velmi nádherný strom. Není nějak zvlášť vysoký, ale barvy tohoto stromu hrají Vánocemi. Červený kmen a krásné, tmavě zelené jehličky dodávají nádhernou vánoční atmosféru. Stromeček si každý rok ozdobíme ozdobami, která jsou ve znamení přírody, vesmíru a světa. Každý rok je to ta nejkrásnější věc v našem domečku.
Až zazvonil zvoneček, přispěchali jsme ke stromečku. U stromečku jsme rozdělali krb a rozbalovali si dárky. Miluji koukat se do ohně, jak praská, syčí a voní. Většinou u krbu usnu, stejně tak i dnes. Maminka mě pak vzbudila, abych zalezl do své postele.
Dalšího dne nastávají svátky klidu a pohody a už se jen odpočítávají dny do Nového roku. Na konci posledního dne roku se vždycky všichni sejdeme na náměstí a odpočítáváme vteřiny. Po odbití nového roku se otevře nebe! Obloha se pokaždé krásně rozsvítí, otevře se, máte pocit, že padají mraky. Z nebe padají světélkující vločky sněhu, krásné pruhy a tvary. Skrze otvor na nebi je vidět celý vesmír a připomíná vám to krásu života, světa, lásky a všeho hezkého. Každý rok se všichni společně nehybně a s úžasem díváme do nebe a kocháme se touto neskutečnou nádherou. Popřejeme si hodně štěstí a lásky do nového roku a žijeme dál svoje životy.