Maatina
Znalec fóra
Jdu. Jdu sám. Tu je strom, strom, les. Tu je tůj, háj, mák, vřes. Jdu v dál, i poušť tu je, vše tu je. To pouť je má. Ta Zem.. ach, tu ork, tu trol, skřet, svět víl.. prásk! Co? Bum! Co to? Déšť. Oj. Vod proud. Tma, déšť a pak blesk a hrom. A zas a zas. A tam z hor, tam zní zvon. To ves! To lid! To kryt! Tam jdu já rád. Zvlášť teď. Hned!
Ves, to je dům. A dům, to je dvůr. A chlív. A spíž a stůl, kde jíš a kout, kde spíš. A tam, co dvůr, tam kur. A snad i pes a kot. A tam, co chlív, tam tur, či vepř či skot. A hnůj. Co dům, to dvůr a chlív a zvěř. Tu a tam i stáj a kůň.
A ten lid, to je dar. Muž mi džbán dá. To mok! A pec a v ní chléb. To choť mi dá. A snad i sýr a špek! Mňam.
Pak, když ta smršť je pryč, jdu dál. Tam, kde ten zvon, tam věž, tam klid a mír, tam Bůh má chrám. A to je div, ten chrám. Ten tvar a zář. Pak živ jsem víc a živ jsem rád. A rád jdu zas v dál. To pouť je má.
Ves, to je dům. A dům, to je dvůr. A chlív. A spíž a stůl, kde jíš a kout, kde spíš. A tam, co dvůr, tam kur. A snad i pes a kot. A tam, co chlív, tam tur, či vepř či skot. A hnůj. Co dům, to dvůr a chlív a zvěř. Tu a tam i stáj a kůň.
A ten lid, to je dar. Muž mi džbán dá. To mok! A pec a v ní chléb. To choť mi dá. A snad i sýr a špek! Mňam.
Pak, když ta smršť je pryč, jdu dál. Tam, kde ten zvon, tam věž, tam klid a mír, tam Bůh má chrám. A to je div, ten chrám. Ten tvar a zář. Pak živ jsem víc a živ jsem rád. A rád jdu zas v dál. To pouť je má.