Lukula
Velmistr písma
"Tatí!!! Tatí!!!"
Mathion běžel jako o život a v patách ho stíhala Lótiel.
"Tatí, koukej, co jsme našli!" vběhl Mathion s křikem do nevelkého dřevěného přístřešku z jedné strany zcela otevřeného do světla jarního slunce. Uvnitř se u něčeho krčil štíhlý muž, přesto s výrazně vykreslenými svaly a širšími rameny.
"Tatí, koukni se...", ale nedořekl.
"Tiše Mathione, ať ho nevylekáš", sykl na něj otec.
Mathion se přiblížil k otci a přes jeho rameno zahlédl, co ukrýval. Bylo to velké kožnaté vejce, v horní polovině puklé. Najednou se horní polovina s prasknutím oddělila a z vejce vykoukla drobná, přesto respekt budící dračí hlava.
"Ten je nádherný, tati", pískla Lótiel.
"To je křišťálový drak. První mládě za mnoho let. Kdysi dávno takových draků bylo mnoho, ale zlí nekromanti je téměř vyhubili. Jednoho z posledních zachránil kouzelnický učedník Sailon. Po létech skrývání před nekromanty dorazili do našeho města, kde nalezli pomoc a útočiště. Sailon byl velice moudrý a zanedlouho po svém příchodu se rozhodl vybudovat první kouzelnickou fakultu přímo v našem městě. Zpráva o fakultě a křišťálovém drakovi se rychle rozkřikla a začali se k nám pomalu stahovat kouzelníci z celého světa, následováni draky všech druhů. Avšak ani jeden křišťálový. Tohle mládě je čirý zázrak."
"Necháme si ho tatí?", zeptala se Lótiel.
"Draka si nemůžeš přivlastnit", pousmál se na svou dceru. "A co jste to vlastně našli?"
"Jen kousek šípu", řekl Mathion. "To se dračímu mláděti nevyrovná," a odložil polovinu šípu na zem, aby si mohl pohladit čerstvě vylíhlého křišťálového draka.
Mathion běžel jako o život a v patách ho stíhala Lótiel.
"Tatí, koukej, co jsme našli!" vběhl Mathion s křikem do nevelkého dřevěného přístřešku z jedné strany zcela otevřeného do světla jarního slunce. Uvnitř se u něčeho krčil štíhlý muž, přesto s výrazně vykreslenými svaly a širšími rameny.
"Tatí, koukni se...", ale nedořekl.
"Tiše Mathione, ať ho nevylekáš", sykl na něj otec.
Mathion se přiblížil k otci a přes jeho rameno zahlédl, co ukrýval. Bylo to velké kožnaté vejce, v horní polovině puklé. Najednou se horní polovina s prasknutím oddělila a z vejce vykoukla drobná, přesto respekt budící dračí hlava.
"Ten je nádherný, tati", pískla Lótiel.
"To je křišťálový drak. První mládě za mnoho let. Kdysi dávno takových draků bylo mnoho, ale zlí nekromanti je téměř vyhubili. Jednoho z posledních zachránil kouzelnický učedník Sailon. Po létech skrývání před nekromanty dorazili do našeho města, kde nalezli pomoc a útočiště. Sailon byl velice moudrý a zanedlouho po svém příchodu se rozhodl vybudovat první kouzelnickou fakultu přímo v našem městě. Zpráva o fakultě a křišťálovém drakovi se rychle rozkřikla a začali se k nám pomalu stahovat kouzelníci z celého světa, následováni draky všech druhů. Avšak ani jeden křišťálový. Tohle mládě je čirý zázrak."
"Necháme si ho tatí?", zeptala se Lótiel.
"Draka si nemůžeš přivlastnit", pousmál se na svou dceru. "A co jste to vlastně našli?"
"Jen kousek šípu", řekl Mathion. "To se dračímu mláděti nevyrovná," a odložil polovinu šípu na zem, aby si mohl pohladit čerstvě vylíhlého křišťálového draka.