• Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
    Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!

Kronika Trinid

DeletedUser2871

Guest
Kronika Trinid - je autorský příběh hráče Trinid.

Příběh bude pojednávat o mladém elfovi jménem Trinid. Trinid opouští své společenství a rodinu aby našel nové místo pro budování nového společenství. Co vše zažije a koho na své cestě potká se bude odehrávat v tomto příběhu.

Uvítám pokud se budou chtít zapojit i další hráči ale chci vás upozornit že bych tohle vlákno chtěl mít formou příběhu, takže pokud se budete chtít nějak zapojit, at to má hlavu a patu a trošku příběh. Samozřejmě nikoho nenutím :)

Prosím nekomentujte mi příběh zde, ale vaše krásné komentáře uvítám v sekci představení, kde mám své vlákno a nebude to narušovat příběh. Moc děkuji

Úvod příběhu se teprve rodí :)
 
Naposledy upraveno moderátorem:

DeletedUser2871

Guest
Mladý Trinid se vzbudil časně z rána. Městečko ještě spalo a všude kolem byl krásný klid. Trinid tuhle dobu miloval. Ulice byly prázdné. Každé ráno chodil do zdejších lesů a bádal. Učil se rozumět přírodě a zákonům magie. Jeho rodiče byli obchodníci s elixíry a často cestovali. Dnes ráno však byli doma a odpočívali.
Nejraději Trinid chodil do tajemných hvozdů. Byla to nejtemnější část lesa. Zde, jako by i život a všechen čas země se zastavil. Trávil dlouhé hodiny poflakováním a rozjímáním. Do školy nechodil i když by si to jeho rodina mohla dovolit. Město ve kterém žil mělo velmi zajímavou historii.

Rád poslouchal starce a pamětníky, kteří vyprávěli příběhy které se v jeho rodném městě staly. Na jeden příběh který ho fascinoval stále myslel.

Před mnoha a mnoha lety kdy jeho děd, mocný Elf osidloval tuto část území, stala se podivuhodná věc. Děd přišel na toto území s hrstkou přátel a založili tady malou vesnici. Jednoho dne přiletěli draci a celou vesnici vypálili. Mnoho lidí zemřelo a traduje se, že to byla dračí pomsta. Pomsta, kterou vyvolal děd když ukradl mocnému draku dračí runy. Runy které byly tak mocné a silné, že i pro smrtelného člověka byli nebezpečné. V ten den kdy přiletěli draci, hledali své runy. Říká se, že město je prokleto. Ten den mnoho lidí umřelo a ti co přežili, žili ve strachu že se draci vrátí.

Pro Trinida to byl pouhý příběh. Draka nikdy neviděl a považoval je za pouhý výplod dědovi fantazie.


****BUDE POKRAČOVAT****
 

DeletedUser2871

Guest
V lese bylo ticho a Trinid pomalu dostal hlad. Vždy se kolem oběda vracel z lesa. Vždy to byl čas který trávil u oběda s rodiči a přinášel bylinky. Slunce již bylo na samém vrcholu když Trinid vycházel z lesa. Sledoval slunce aby nezmeškal poledne. Jeho rodiče ho učili disciplíně a odpovědnosti. Stráně byly zelené a plné polních květů. Obloha modrá a paprsky slunce tak silné, že Trinid cítil jak se jeho tvář mění ve žhavý kámen.

Byl to takový zbloudilí snílek. Bral věci tak jak jsou a starostí v hlavě moc neměl. Potulování krajinou bylo jeho zálibou. Cestou domů se vždy zastavil u šeptajícího stromu, kterému naslouchal. Ten den byl strom ale velmi tichý, klidný, zcela bez života. Od šeptajícího stromu se vždy rozběhl strání směrem k vesnici. Běžel s větrem o závod a radoval se jak mu vítr čechrá vlasy.

Posledním místem, kde se vždy zastavil byla zřícenina chrámu plačících skřítků. Velmi posvátné místo, kde se Trinid vždy pozdržel. Před sochou krále skřítků se vždy zastavil a poklonil.

Jeho mysl ovládl zvláštní pocit plný divných myšlenek.

Sedím u stolu
vnímám tvůj dech
Pod tíhou okovů
cítím tvůj řev

Máš mnoho tváří
žádnou však přívětivou
To, co mě sráží
konáš svojí silou

Svazuješ mé myšlenky
bereš moji svobodu
Zhmotnuješ mé domněnky
měníš moji osobu

Trinid těm slovům nerozuměl a jeho mysli se zmocnil strach. Jako by se jeho intuice probudila a řvala na poplach "Utíkej domů, blíží se neštěstí"
 

DeletedUser2871

Guest
Ten vnitřní hlas byl obrovský. Trinid byl zmatený a nechtěl opustit to posvátné místo, které má tak rád. I zmocnila se ho úzkost o matku, otce, přátele. Již na nic nečekal a běžel obnaženou strání k vesnici. Cesta to byla dlouhá a srdce mladého Trinida bylo plné strachu. Neustále si opakoval "Už jenom kousek, kousíček"

Čím blíže byl k vesnici, obloha jakoby krvácela a sténala bolestí. Trinid nechápal co se děje ale běžel dál. Nejrychlejší cesta vede lesem. Jeho rodná ves leží na druhé straně lesa kterým Trinid musí proběhnout. Jeho otec se jmenuje Tarakon a ves převzal od svého děda. Jedná se o malou dřevorubeckou osadu. Žije zde přibližně 8 rodin elfů a pár nuzných lidí. Většina lidí sem přišla za prací a načerpat moudrost elfů. Tarakon byl spravedlivý vůdce a lidi toleroval.

U posledního stromu z lesa se Trinid zastavil. Opřel se o strom a zhluboka dýchal. Ten pohled který se mu naskytal ho složil na kolena. Slzy v očích nešlo zastavit. Ptal se sám sebe. "Co se to děje? Lesní duchové nás trestají?" Upřeně sledoval vesnici se zatajeným dechem.

Nad vesnicí kroužilo 7 draků. Všude ohen a hořící domy. Lidé běhali od domu k domu a snažili se zachránit děti a trochu jídla. Trinida upoutal jeden z těch draků. Byl mohutný a zcela jiný. 6 draků bylo zelených, jejich kůže poseta šupinami, ale ten sedmý drak, ten byl smaragdově rudý.

Trinid celou událost sledoval a nedokázal se ani pohnout, jen stromy tiše šepotaly "Utíkej domů, tvůj otec tě potřebuje"

*******BUDE POKRAČOVAT*******
 
Nahoru