• Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
    Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!

Lesní duch Krolbohula

  • Zakladatel vlákna DeletedUser4275
  • Vytvořeno

DeletedUser4275

Guest
No já, pravil král. On je to totiž příběh o mě. Ale říkat o mě, že jsem byl mladý zvídaví jinoch by bylo přehnané. Byl jsem mladý tupounek, orčí mládě staré tolik sněhů kolik prstu na obou rukou a měl jsem složit zkoušku dospělosti. Náš kmen žil dole pod horami a tady všude po kopcích byl neprostupný hvozd. Byl jsem poslán do lesa, abych chytil stromovou dryádu. Na to abych se bál jsem byl příliš hloupý a tak se mi podařilo lapit zrovna tu dryádu co se starala o tohohle klimbajícího velikána. Přihnal jsem se se zmítající dryádou na rameni do rodné vesnice s vítězoslavným šklebem na tlamě a chvíli po mě se skrz chatrče k poradnímu ohni prolámal tenhle obrovský chodící strom a byl ve velice nakvašené náladě. Naší náčelnici, která neměla místo mozku sval, jak je u orků běžné, se podařilo enta uchlácholit a vrátit mu dryádu dřív, než z naší vesnice udělal hromadu třísek. Ent si mě vyžádal, jako zástavu, aby orkové hvozd ze msty nepodpálili, zvláště pak, když se provalilo, že jsem vnukem náčelnice. Na důkaz splnění zkoušky mi ostříhaly vlasy na ježka, dali kyj a vyprovodili do lesa. Po deset let mne ent učil být skutečným bojovníkem a ne jen tupou všeničící horou svalů. Když jsem se vrátil nebyl jsem již tupounek. Byl jsem orčí bojovník. Tři metry na výšku. Pět metráků svalů pod šedivou zrohovatělou kůží. Dva zahnuté špičáky vystupující z dolní čelisti až k rozpláclému nosu a nadočnicové oblouky, že by pod nimi mohli vlaštovky stavět hnízda. Má babička mezi tím umřela a v křesle náčelníka se rozvaloval můj strýc, pro kterého jsem představoval nebezpečnou konkurenci. Já znal jen lesní moudrost a tak mě strýček poslal mezi lidi na zkušenou. Když jsem došel do města, připadal jsme si jako skutečný tupoun. Měl jsem pár mincí v měšci, ale netušil jsem, jakou mají hodnotu, pak kyj, bederní roušku a kromě prázdna v hlavě to bylo všechno. V hostinci jsem potkal partu dobrodruhů ve službách krále, kteří mne vzali mezi sebe a já se stal postupně královým služebníkem, pak prvním rytířem a nakonec jeho nástupcem.
 
Nahoru