Hry... Samotný život je jedna velká hra... Alespoň pro mě. Od malička neustále něco hraju. A hry mě vždy bavily a bylo mi jedno jaké byly, pokud mě zaujaly, zůstaly mi na dlouho.
Z PC her už jsem zmiňoval WoW, (ke kterému jsem přišel přes předchůdce Warcraft III), narozdíl od Grepsise mě chytnul a nepustil 8 let, dokud jsem si neuvědomil, že se z mého vlastního života stala virtuální realita.
Takže jsem rychle skončil v zájmu vyššího dobra. Dříve to byla úžasná a já se neustále přesvědčuji, že nestárnoucí HoM&M III. Dále tahovka Civilizace III a IV.
Ke konzolím mě to nikdy moc netáhlo, ikdyž pár her jsem ze zvědavosti hrál.
Větší vztah jsem si vytvořil k deskovým, karetním a společenským hrám. Těm kralujou Šachy, Backgamon, Kanasta. Jinak mám samozřejmě rád všechny ty časem prověřené od Člověče nezlob se (ve větším množství hráčů je skvělé matfyzácké - kdo nezná tak
SEM) přes dámu k halmě, od Dostihů, přes Monopoly, Osadníky z Katanu až k deskové verzi Civilizace a WoW, od Pexesa, přes Kvarteto po Prší. A protože máme s manželkou velké rodiny, rozmohly se hry jako Kamionem po evropě, když je dobrá nálada tak Aktivity nebo Alias a když si chceme zahřát hlavičky tak třeba vědomostní iKnow.
Já si opravdu pořád a rád hraju. Je mi jedno jestli s dědou šachy nebo s malou dcerou pexeso nebo padající opičky, které stejně ještě nechápe, hlavně že je může házet do palmy....
Z toho aktivnějšího hraní mě velice baví šipky, které jsem pár let hrál závodně, bowling a petanque a tři roky jsem aktivně hrál squash, než jsem si tím zničil záda a zablokoval několik svalových skupin na nohách a musel přestat na rok a půl běhat kvuli rehabilitaci... Jak se říká - sportem k trvalé invaliditě...
A v telce hrozně rád sleduju snooker, na to jsem specialista...