flego
Mistr slova
Bylo,nebylo...
Náš příběh začíná počátkem třetího věku,kdy neohroženě vládne elfům Telerbin, kterému se podařilo sjednotit většinu elfů pod jednu říši. Avšak lesní elfové zůstali věrní zemi Elvenaru a k říši se nepřipojili. Žili v míru spolu s lidskou rasou a orky, kterým vládl na svém území Gurontag, slavný orčí stratég, velmi vážený a uznávaný mezi orky. Obyvatelé mnohých měst Elvenaru si za svého krále zvolili moudrého Martyasse, zvaného též spravedlivý.
Vše vypadalo dlouhá léta na spokojený život, dokud se neobjevila elfka jménem Andraiel, v lesích Elvenaru. Když vyrostla, objevilo se na její levé tváři královské znamení v podobě hořící laně. Když tato zpráva překročila hranice Elvenaru a donesla se i k vládci Telerbinovi, bez váhání dal připravit v mnohých kasárnách armádu. Lesní elfy Elvenaru si chtěl podmanit, aby si uchránil své postavení.
Avšak přátelství lidí, elfů a orků v zemi Elvenaru bylo tak veliké, že stáli bok po boku spolu na bitevním poli proti Telerbinovu vojsku.
Lesní elfové byli vyhlášenými mágy a čaroději, dokázali oživit svůj svět lesa s jeho prapodivnými bytostmi. Jejich síla pocházela z pradávné, tajemné květinové klece, ve které se tato kouzla přímo rodila. Nejstarší elfové tato kouzla dokázali číst díky jejich vnitřnímu spojení s lesem.
Došlo tedy na bitvu, ve které po tuhém boji a nesčetných ztrátách na obou stranách, přece jen zvítězilo odhodlání ubránit své území před nezvanými útočníky. Byla to noc, která se zapsala do dějin jak rodu elfů, co stanuli v bitvě proti sobě, tak i lidí a orků, co překonali rozdíly ras a bojovali společně.
Na památku této společné bitvy byl v samém srdci Elvenaru postaven památník, který připomíná vítěznou bitvu při obraně Elvenaru...
Náš příběh začíná počátkem třetího věku,kdy neohroženě vládne elfům Telerbin, kterému se podařilo sjednotit většinu elfů pod jednu říši. Avšak lesní elfové zůstali věrní zemi Elvenaru a k říši se nepřipojili. Žili v míru spolu s lidskou rasou a orky, kterým vládl na svém území Gurontag, slavný orčí stratég, velmi vážený a uznávaný mezi orky. Obyvatelé mnohých měst Elvenaru si za svého krále zvolili moudrého Martyasse, zvaného též spravedlivý.
Vše vypadalo dlouhá léta na spokojený život, dokud se neobjevila elfka jménem Andraiel, v lesích Elvenaru. Když vyrostla, objevilo se na její levé tváři královské znamení v podobě hořící laně. Když tato zpráva překročila hranice Elvenaru a donesla se i k vládci Telerbinovi, bez váhání dal připravit v mnohých kasárnách armádu. Lesní elfy Elvenaru si chtěl podmanit, aby si uchránil své postavení.
Avšak přátelství lidí, elfů a orků v zemi Elvenaru bylo tak veliké, že stáli bok po boku spolu na bitevním poli proti Telerbinovu vojsku.
Lesní elfové byli vyhlášenými mágy a čaroději, dokázali oživit svůj svět lesa s jeho prapodivnými bytostmi. Jejich síla pocházela z pradávné, tajemné květinové klece, ve které se tato kouzla přímo rodila. Nejstarší elfové tato kouzla dokázali číst díky jejich vnitřnímu spojení s lesem.
Došlo tedy na bitvu, ve které po tuhém boji a nesčetných ztrátách na obou stranách, přece jen zvítězilo odhodlání ubránit své území před nezvanými útočníky. Byla to noc, která se zapsala do dějin jak rodu elfů, co stanuli v bitvě proti sobě, tak i lidí a orků, co překonali rozdíly ras a bojovali společně.
Na památku této společné bitvy byl v samém srdci Elvenaru postaven památník, který připomíná vítěznou bitvu při obraně Elvenaru...