flego
Mistr slova
Ať je to ork,skřet či zvěd,vypořádáme se s ním hned...
To jsou slova písničky,co žene malé elfíčky, zatočit se všemi zlými, co ohrožují činy svými, celý jejich elfí svět.
Tento čas nadejde jen, kdy slunce prodlouží svůj den.
Kdy malé elfíky ozbrojí placatými mečíky.
Za nimi však mnoho elfů stojí, samozřejmě v plné zbroji.
Je to stará tradice, co děti učí hlídat si své hranice.
Pod ochranou svých rodičů a dědů, zbavují se všech prudičů a zvědů.
Je to škola boje z blízka, kterou malý elfík získá.
Toho, kdo v okolí dělá neplechu, zaženou do vězeňského pelechu.
Malí elfíci se staví do řady a připravují různé návnady.
Výprava tak začíná, stopař ukazuje směr, jde se do černého lesa,.. bojová nálada u elfíků klesá, ve strategii mají totiž plno děr.
Los totiž dnes padl na bezhlavého jezdce, elfíkům do černého lesa se moc nechce.
Znají ho přece z děsivé pohádky, kde malé elfy, zavírá v lese, do ostnaté ohrádky.
A tak přichází sám král, aby oporu jim dal, pronese pár moudrých vět.
Elfíci odhodláni zase jsou hned, v bojové náladě vykročí vpřed.
Když k černému lesu se blíží, tuší, že střet nebude bez potíží.
Tam se něco mihlo, a tam taky,.. nad lesem stahují se mraky.
Prochází hustým porostem, kde ani houba neroste.
Staří elfové zbystřili, bezhlavého jezdce spatřili.
Duchové lesa v podobě stromů, uzavřeli jezdci jedinou cestu domů.
Neví kudy by se dal, i vydal se do vysokých skal.
Z jedné strany skály, z druhé žhavé jezero, jezdci bez hlavy, tentokrát není veselo.
Vyšplhal na vrchol, ale co dál?, elfové okolo, hned opodál.
Ve předu elfíci, ty co vždy sbíral, jakoby žaludek se mu teť svíral.
Přece tak neskončí, vezme to ztečí... na zadek dostal však, tupými meči.
A rána do třísel, a holení kosti, bezhlavý jezdec zaúpěl zlostí.
Svou hlavu malému elfovi dává, to je znak toho, že už se vzdává.
Elfíci radostně přišli do vesnice, zavřeli jezdce do hluboké věznice.
Tak to zas skončilo tentokrát skvěle, to by pro tento rok mohlo být celé.
A co ten příští rok ?.. kdo utkví v cele ?...
To jsou slova písničky,co žene malé elfíčky, zatočit se všemi zlými, co ohrožují činy svými, celý jejich elfí svět.
Tento čas nadejde jen, kdy slunce prodlouží svůj den.
Kdy malé elfíky ozbrojí placatými mečíky.
Za nimi však mnoho elfů stojí, samozřejmě v plné zbroji.
Je to stará tradice, co děti učí hlídat si své hranice.
Pod ochranou svých rodičů a dědů, zbavují se všech prudičů a zvědů.
Je to škola boje z blízka, kterou malý elfík získá.
Toho, kdo v okolí dělá neplechu, zaženou do vězeňského pelechu.
Malí elfíci se staví do řady a připravují různé návnady.
Výprava tak začíná, stopař ukazuje směr, jde se do černého lesa,.. bojová nálada u elfíků klesá, ve strategii mají totiž plno děr.
Los totiž dnes padl na bezhlavého jezdce, elfíkům do černého lesa se moc nechce.
Znají ho přece z děsivé pohádky, kde malé elfy, zavírá v lese, do ostnaté ohrádky.
A tak přichází sám král, aby oporu jim dal, pronese pár moudrých vět.
Elfíci odhodláni zase jsou hned, v bojové náladě vykročí vpřed.
Když k černému lesu se blíží, tuší, že střet nebude bez potíží.
Tam se něco mihlo, a tam taky,.. nad lesem stahují se mraky.
Prochází hustým porostem, kde ani houba neroste.
Staří elfové zbystřili, bezhlavého jezdce spatřili.
Duchové lesa v podobě stromů, uzavřeli jezdci jedinou cestu domů.
Neví kudy by se dal, i vydal se do vysokých skal.
Z jedné strany skály, z druhé žhavé jezero, jezdci bez hlavy, tentokrát není veselo.
Vyšplhal na vrchol, ale co dál?, elfové okolo, hned opodál.
Ve předu elfíci, ty co vždy sbíral, jakoby žaludek se mu teť svíral.
Přece tak neskončí, vezme to ztečí... na zadek dostal však, tupými meči.
A rána do třísel, a holení kosti, bezhlavý jezdec zaúpěl zlostí.
Svou hlavu malému elfovi dává, to je znak toho, že už se vzdává.
Elfíci radostně přišli do vesnice, zavřeli jezdce do hluboké věznice.
Tak to zas skončilo tentokrát skvěle, to by pro tento rok mohlo být celé.
A co ten příští rok ?.. kdo utkví v cele ?...
Naposledy upraveno: