DeletedUser1327
Guest
Sluneční kotouč klesající za obzor vytvářel na korálově zbarveném nebi úžasnou podívanou. Den se ubíral ke svému konci vytrvale a nikoho nenechal na pochybách, že se blíží noc. Pár elfů kráčel ke svým domovům po celodenním sběru květů Jalsy do osady ukryté v samém srdci prastarého lesa Elver'duinu. Jedním z elfů byla Landolen. Druhým byl její nejlepší přítel a rádce Nornien.
Dvojice se blížila k osadě osvětlené mihotavým svitem světlušek a tiše rozmlouvala, aby nevyplašila noční ptactvo kroužící nad korunami stromů. Žena se rozmýšlela, zda vyměnit bezpečí lesa za nejistou výpravu do Duan'deuru, Zlověstných hor, odkud se živí vracejí jen zřídka a vždy poznamenaní na těle i na duchu, aby svému lidu přinesla Slzu Madael, krystal nesmírné moci.
Tichý Elver'duin spal a slunce se teprve chystalo vyhoupnout nad planinu, když po mnoha hodinách dospěla Landolen k rozhodnutí. Společně s Nornienem se vydají na strastiplnou pouť zeměmi na východě, kde údajně žijí orkové, trollové a drakodirové. Poté přejdou ledovou pláň, kde sídlí sněžní obři, aby v Norve'rgunu požádali o radu vědmu z Oraa'kula. Ponesou proto s sebou vzácný dar, srdce Hayarie, jeden z drahokamů nazývaných dech stromů, které chrání královna elfů. Vědma jim snad prozradí, kde se Slza Madael nachází a jak ji mohou získat.
Les postupně ožíval, a až když se stíny začaly vytrácet, povšimli si ostatní obyvatelé, že Landolen nesedí na svém místě a Nornien nestojí po jejím boku. Místo nich nalezli na křesle dopis psaný úhledným rukopisem, stálo v něm:
"Moji milí, je mou povinností chránit les a vše, co v něm žije. Žhnoucí pláně na jihu již přinesly smrt mnoha duším. Náš les umírá a my odešli, abychom našli lék. Pečujte nyní o Hayariový háj o to usilovněji, jelikož nemohu slíbit, že uspějeme. Landolen, paní Elver'duinu."
Dvojice se blížila k osadě osvětlené mihotavým svitem světlušek a tiše rozmlouvala, aby nevyplašila noční ptactvo kroužící nad korunami stromů. Žena se rozmýšlela, zda vyměnit bezpečí lesa za nejistou výpravu do Duan'deuru, Zlověstných hor, odkud se živí vracejí jen zřídka a vždy poznamenaní na těle i na duchu, aby svému lidu přinesla Slzu Madael, krystal nesmírné moci.
Tichý Elver'duin spal a slunce se teprve chystalo vyhoupnout nad planinu, když po mnoha hodinách dospěla Landolen k rozhodnutí. Společně s Nornienem se vydají na strastiplnou pouť zeměmi na východě, kde údajně žijí orkové, trollové a drakodirové. Poté přejdou ledovou pláň, kde sídlí sněžní obři, aby v Norve'rgunu požádali o radu vědmu z Oraa'kula. Ponesou proto s sebou vzácný dar, srdce Hayarie, jeden z drahokamů nazývaných dech stromů, které chrání královna elfů. Vědma jim snad prozradí, kde se Slza Madael nachází a jak ji mohou získat.
Les postupně ožíval, a až když se stíny začaly vytrácet, povšimli si ostatní obyvatelé, že Landolen nesedí na svém místě a Nornien nestojí po jejím boku. Místo nich nalezli na křesle dopis psaný úhledným rukopisem, stálo v něm:
"Moji milí, je mou povinností chránit les a vše, co v něm žije. Žhnoucí pláně na jihu již přinesly smrt mnoha duším. Náš les umírá a my odešli, abychom našli lék. Pečujte nyní o Hayariový háj o to usilovněji, jelikož nemohu slíbit, že uspějeme. Landolen, paní Elver'duinu."
