Emhyr var Emreis II
Veterán
Elvenarský princ se ztratil! Dědic elvenarského vládce se pohřešuje!
Dnes ráno, když šly komorné vzbudit následníka elvenarského trůnu, čekalo je nemilé překvapení! Princova postel byla prázdná! Král vyburcoval všechny své strážné, včetně svého nejlepšího královského stopaře, a ti společnými silami přišli na ......
__________________________
…to, že je třeba zapojit do pátrání širokou veřejnost. Proto vás žádáme, kdybyste spatřili cokoli, co by pomohlo v pátrání, kontaktujte prosím královskou kancelář.
Princ s námahou dočetl a odložil noviny zpět na lavičku, kde je předtím nalezl, zazíval a zhluboka si říhnul. Podle data byly několik dní staré, ale netroufl si odhadovat, co je vlastně za den. Stejně tak neměl vůbec tušení, kde se nachází, ale to v tuhle chvíli nebyl prvořadý problém. Předklonil se, opřel o nedaleké zábradlí a obsah žaludku se rázem stal obsahem ulice. Ne, že by to ulici nějak uškodilo. Výsledný obrazec jak barvou, tak strukturou i pachem spolehlivě splynul s okolím. Rozhodně se nenacházel v palácové čtvrti a nebyl si ani jistý, co je to vůbec za město. Chvíli setrval v pohodlné poloze a alespoň jeden problém byl vyřešen. No, částečně.
Po delším zoufalém a bezvýsledném dávení vyrazil ulicí. Křivé a polorozpadlé domy, zašlé vývěsní štíty a všude mrtvolné ticho. Omšelé panorama působilo dojmem bezbřehé bídy, ale hlavně opuštěnosti. Doklopýtal k nejbližšímu domku. Bývalo tam zřejmě řeznictví. A nebo rakvářství? Z oprýskaného štítu to už opravdu nešlo rozeznat. Pohlédl do prázdné a velmi zaprášené výlohy. Pohled mu oplatila povědomá tvář. Rukama si pomalu ohmatával obličej. Ano, je to opravdu on, ale jak to vypadá? Jizva na tváři, boule na čele, krvavé strupy, tmavý monokl, o účesu se nedalo mluvit a líčení bylo také pryč. A kde jsou vlastně mé věci a šaty?
Ohledávání bylo u konce. Zubožené tělo navlečené do pytle z hrubého plátna přepásaného kusem provazu. Doteď si neuvědomil, jak ho řeže při sebemenším pohybu. Promítač v jeho hlavě se dál marně snažil nasadit cívku filmu a promítnout mu alespoň kousek vzpomínky. Neurony zoufale blikaly, ale informace zůstávaly uvízlé v alkoholovém oparu. Kde byl, co dělal a proč? Kdo ho tak zřídil a kvůli čemu?
Marné vzpomínání přerušilo škytnutí a princ zoufale zatápal po nějaké nejbližší opoře. Nejen žaludek, ale snad veškeré vnitřní orgány se bouřily a tělo, jako kdyby ho ovládal autopilot, se poslušně předklonilo o devadesát stupňů. Poklop otevřít!
"Tolik jsem toho vypil…"
Dnes ráno, když šly komorné vzbudit následníka elvenarského trůnu, čekalo je nemilé překvapení! Princova postel byla prázdná! Král vyburcoval všechny své strážné, včetně svého nejlepšího královského stopaře, a ti společnými silami přišli na ......
__________________________
…to, že je třeba zapojit do pátrání širokou veřejnost. Proto vás žádáme, kdybyste spatřili cokoli, co by pomohlo v pátrání, kontaktujte prosím královskou kancelář.
Princ s námahou dočetl a odložil noviny zpět na lavičku, kde je předtím nalezl, zazíval a zhluboka si říhnul. Podle data byly několik dní staré, ale netroufl si odhadovat, co je vlastně za den. Stejně tak neměl vůbec tušení, kde se nachází, ale to v tuhle chvíli nebyl prvořadý problém. Předklonil se, opřel o nedaleké zábradlí a obsah žaludku se rázem stal obsahem ulice. Ne, že by to ulici nějak uškodilo. Výsledný obrazec jak barvou, tak strukturou i pachem spolehlivě splynul s okolím. Rozhodně se nenacházel v palácové čtvrti a nebyl si ani jistý, co je to vůbec za město. Chvíli setrval v pohodlné poloze a alespoň jeden problém byl vyřešen. No, částečně.
Po delším zoufalém a bezvýsledném dávení vyrazil ulicí. Křivé a polorozpadlé domy, zašlé vývěsní štíty a všude mrtvolné ticho. Omšelé panorama působilo dojmem bezbřehé bídy, ale hlavně opuštěnosti. Doklopýtal k nejbližšímu domku. Bývalo tam zřejmě řeznictví. A nebo rakvářství? Z oprýskaného štítu to už opravdu nešlo rozeznat. Pohlédl do prázdné a velmi zaprášené výlohy. Pohled mu oplatila povědomá tvář. Rukama si pomalu ohmatával obličej. Ano, je to opravdu on, ale jak to vypadá? Jizva na tváři, boule na čele, krvavé strupy, tmavý monokl, o účesu se nedalo mluvit a líčení bylo také pryč. A kde jsou vlastně mé věci a šaty?
Ohledávání bylo u konce. Zubožené tělo navlečené do pytle z hrubého plátna přepásaného kusem provazu. Doteď si neuvědomil, jak ho řeže při sebemenším pohybu. Promítač v jeho hlavě se dál marně snažil nasadit cívku filmu a promítnout mu alespoň kousek vzpomínky. Neurony zoufale blikaly, ale informace zůstávaly uvízlé v alkoholovém oparu. Kde byl, co dělal a proč? Kdo ho tak zřídil a kvůli čemu?
Marné vzpomínání přerušilo škytnutí a princ zoufale zatápal po nějaké nejbližší opoře. Nejen žaludek, ale snad veškeré vnitřní orgány se bouřily a tělo, jako kdyby ho ovládal autopilot, se poslušně předklonilo o devadesát stupňů. Poklop otevřít!
"Tolik jsem toho vypil…"