DeletedUser5668
Guest
Byla chladná noc a na elvenarskou říši již několik hodin shlížely tisíce hvězd. Jako němí svědkové a nestranní soudci sledovaly mladého elfa, jak se krade tmou.
Neustále se ohlížel za sebe, občas popoběhl, občas se skryl za stromem. Vtom kdesi v dálce zavyl vlk a za ním zapraskalo několik větviček. Nadskočil. Jen taktak uhnul dýce vržené ze tmy. Na nic nečekal a vystřelil jako šíp ke svému cíli. Do hlavní síně Wildemoonu se musí dostat včas...
Běžel, co mu síly stačily. Za ním se ozýval rytmický dusot tlap nějakého velkého zvířete. Ani si nechtěl představovat, co za příšeru jej pronásleduje. Přeskočil vyvrácený kmen a na poslední chvíli se vyhnul podivně zkroucené větvi, když vtom se mu do boku bolestivě zaryly drápy neznámého zvířete.
Sykl bolestí a zavrávoral. Vtom ze tmy naproti němu vyrazilo několik šípů, zvíře zaskučelo a padlo k zemi. Elf neměl čas ani chuť ohledávat padlé monstrum, ani hledat, kdo a proč jej zachránil. Belhal se dál. Od cíle ho dělil už jen kousek.
Konečně! Konečně se před ním zatřpytila brána Wildemoonu. Z posledních sil se zachytil zdobeného kování a těžce oddychoval. Pak zaslechl měkké našlapování a zvedl oči. Velitel stráže. Elf bolestně zachrčel a vytáhl z náprsní kapsy zkrvavenou obálku. Velitel ji několikrát obrátil v ruce a poté ji podezíravě otevřel. Na bílém papíře zbroceném krví stálo toto:
Vše nejlepší říši elvenarské ke slavnému výročí přeje Doriaen!
Vtom se z místní krčmy vypotácel podnapilý trpaslík a zahlaholil: "Tak nalejte do teho cápka krapet medoviny, ať de taky pařit, né?"
Doriaen zavřel oči a nechal moudrého trpasličího léčitele dělat svou práci. Svůj úkol totiž už splnil...
Neustále se ohlížel za sebe, občas popoběhl, občas se skryl za stromem. Vtom kdesi v dálce zavyl vlk a za ním zapraskalo několik větviček. Nadskočil. Jen taktak uhnul dýce vržené ze tmy. Na nic nečekal a vystřelil jako šíp ke svému cíli. Do hlavní síně Wildemoonu se musí dostat včas...
Běžel, co mu síly stačily. Za ním se ozýval rytmický dusot tlap nějakého velkého zvířete. Ani si nechtěl představovat, co za příšeru jej pronásleduje. Přeskočil vyvrácený kmen a na poslední chvíli se vyhnul podivně zkroucené větvi, když vtom se mu do boku bolestivě zaryly drápy neznámého zvířete.
Sykl bolestí a zavrávoral. Vtom ze tmy naproti němu vyrazilo několik šípů, zvíře zaskučelo a padlo k zemi. Elf neměl čas ani chuť ohledávat padlé monstrum, ani hledat, kdo a proč jej zachránil. Belhal se dál. Od cíle ho dělil už jen kousek.
Konečně! Konečně se před ním zatřpytila brána Wildemoonu. Z posledních sil se zachytil zdobeného kování a těžce oddychoval. Pak zaslechl měkké našlapování a zvedl oči. Velitel stráže. Elf bolestně zachrčel a vytáhl z náprsní kapsy zkrvavenou obálku. Velitel ji několikrát obrátil v ruce a poté ji podezíravě otevřel. Na bílém papíře zbroceném krví stálo toto:
Vše nejlepší říši elvenarské ke slavnému výročí přeje Doriaen!
Vtom se z místní krčmy vypotácel podnapilý trpaslík a zahlaholil: "Tak nalejte do teho cápka krapet medoviny, ať de taky pařit, né?"
Doriaen zavřel oči a nechal moudrého trpasličího léčitele dělat svou práci. Svůj úkol totiž už splnil...