• Ahoj návštěvníku! Jsi tu nový?
    Na fóru si nejprve musíš založit účet, aby ses mohl zapojovat do různých diskuzí nebo vytvářet svá vlastní témata. Registraci, která ti zabere jenom pár sekund, provedeš ZDE!

Vzpomínka Bragi

Bragi

Guest
Elvenar?
Probouzím se za časného rána, Slunko svítí, nebe nese pár beránků a já vlastně nemám žádné starosti. Scházím z prvního patra mého domu, hledím na nábytek, zbraně i květiny v nádobách, jakoby to bylo mé poprvé v životě.

Z mého klidného rána mě probouzí jakýsi člověk ve zbroji, který agresivně rozevírá dveře, "Pohotovost ve zbrojnici!" křičí a než dokážu zareagovat je tu tam. Až teď si vzpomínám, že mým povoláním je sloužit pod svým velitelem jako kušník a slova pohotovost ve zbrojnici znamenají přípravu na pochod.

Zřejmě jsem trochu více důležitý než ostatní vojáci, protože se účastním útočné porady v hlavním sídle. “Tentokrát nebude žádné vyjednávání…!” říká hlavní velitel jménem Forseti. Báječné budeme zase mávat zbraněmi nad nejrůznějšími stvořeními z hlubin jiných světů. Vracím se domů a připravuji vše nutné na cestu. Nakonec toho tolik není, o zbroj i výživu se totiž obvykle starávají konvoje z města. S nikým se neloučím, nijak nezdržuji, proto už pochoduji směrem k cíli. Trasa není dlouhá, jako je tomu většinou zvykem, míjíme několik vesnic. Nevím proč, ale jsem překvapen, že v armádě nejsou žádné ženy.

Po nedlouhé době všichni stojíme na bitevním poli. Nikdo nám neřekl proč jsme tu, ale víme co čekat, buď nějakou nestvůru nebo hýbající se hromadu šutrů. Ano, neděje se nic neobvyklého. Společnými silami získáváme jednu oblast za druhou a provincie je naše. Z mých přátel naštěstí nikdo nezahynul. Válí, Sindri, Ódin, Heimdall, všichni přežili, za což mohu být bohu vděčen, jelikož ostatní takové štěstí nemají.

Uplynulo pár dní a vracíme se zpět do Arendylu, tak se jmenuje mé město. Jen co zaklapnu dveře od domu, už v nich stojí. “Hlavní velitel Forseti se dozvěděl o vašich zásluhách a zve vás dnes do hlavního sídla na hostinu.” povídá Fulla, jedna z jeho vyslankyň, nejkrásnějších vyslankyň. “Konečně si nás někdo všimnul” povídá Heimdall u džbánu piva. Souhlasíme s ním, do sídla pozvali všech nás pět. Obvykle toho po návratu z tažení vypijeme více, ale už musíme jít. Stojíme ve velkém sále s velkolepou výzdobou, mám výhled na zdejší společnost, všímám si blonďaté dívky, jež na svých šatech má pod sebou napsaná velká písmena S-Á-G-A, jsou tu i někteří mí další známí z vyšších míst. Přichází. Dostáváme vyznamenání za činy, které jsme pro Forsetiho říší vykonali. Připadám si trochu zahanbeně, možná přeceněný, neudělal jsem toho přeci tolik, abych… A pak to přichází, velká ohnivá koule rozráží zdobené sklo v průčelí budovy. Nastává chaos, hluk. Všichni utíkají všemi směry. Zní zvony. Sídlo hoří, město hoří. Armáda se nějak seskupuje, ale její početnost nestačí k zastavení bažinatých nestvůr, které běží po západní cestě. Z jihu přilétají další plamenné chvosty, vybuchují, věž se řítí, zasahují mě štěpky dřeva a skla, město padlo.

Slunko svítí, počasí pěkné a já vstávám, dělám si snídani. Přicházím k počítači a přemýšlím o svém snu. Kde mohl takový příběh vzniknout? Dostávám se na jedny stránky. Člověk nebo Elf? Elf nebo člověk? Není nějaká třetí možnost? Možná někdy v budoucnosti. Jakou cestu jsem si zvolila není důležité, důležité je, že Arendyl, jeho velkolepost, obyvatelé, dobré vzpomínky ani příběh nebyl zničen a nikdy nebude, protože ... Elvenar.

elvenar_wallpaper_03.jpg
 
Naposledy upraveno moderátorem:
Nahoru