DeletedUser508
Guest
Abyste porozuměli současnému dění, musíme se vrátit o pár let zpátky, abyste věděli, jak vše začalo….
Král, strýc našeho prince, se po smrti svého bratra ujal vlády, protože syn jeho bratra byl ještě příliš malý, aby se ujal vlády.
Po korunovaci se nový král rozhodl, že elfy a podobnou verbež ve svých městech a vesnicích tolerovat nebude a vyhnal je. Ti si to nenechali líbit a začal válka… Válka, která trvala už 10 let. Za tu dobu přišlo o život mnoho lidí i elfů a prostý lid byl válkou zničený a neměl skoro nic.
Mladého prince vychovával stařičký lovčí, dobrý přítel a rádce starého krále. Od něj se princ naučil lovit, vyznat se v lese, jezdit na koni a co bylo nejdůležitější – lásku k prostému lidu.
Jednou si s lovčím vyjeli na projížďku a cestou narazili stopy medvěda a rozhodli se po nich vydat. Po chvíli uslyšeli křik a vzápětí ryk medvěda. Pobídly koně. Přijeli na mýtinu. Medvěd se tyčil nad osobou ležící v trávě a kousek od nic ležela mrtvola koně. Princ se svým přítelem neváhal a vrhl se neznámému na pomoc a společnými silami se jim podařilo medvěda zabít. Když se otočili k neznámému, zjistili, že se jedná o dívku – elfí dívku. Byla krásná, na zádech jí vysel toulec šípů a v bílých ručkách svírala luk. Byla poraněná a princ, okouzlen její krásou, jí nabídl, že ji dopraví domů. Dívka nejdřív váhala, ale nakonec souhlasila. A to byl začátek jejich přátelství.
Dny a roky plynuly a z malého kluka vyrostl dospělý muž. Jeho přátelství s elfskou dívkou se prohloubilo v něco víc – v lásku. Princ se naučil znát elfský lid a velice k němu přilnul. A to byla právě potíž….
Ten den, kdy princ zmizel, ho viděli, jak vyjíždí z města a míří k lesu. Nikdo se ho neodvážil zeptat proč, byl to přece princ. Ale král měl své úmysly… Poslal z princem svou vlastní osobní gardu s jediným účelem – zajmout prince a odvést ho na smluvené místo, kde ho potom mají držet, ale neublížit mu!
Král chtěl prince přinutit, aby se oficiálně vzdal svého nároku na trůn a prohlásil jeho a jeho budoucí potomky následníky a budoucími vladaři. Biřici střežili prince jako oko v hlavě, ale nebyli nic proti elfímu komandu, kterému velela princova milá a které ho přišlo vysvobodit.
Společnými silami pak vedli armádu elfů a nelidí s jediným úmyslem – svrhnout zlého krále. U města začalo obléhání – král se stáhnul do zámku a nevystrčil nos, ale královská armáda se rozhodla bránit město. Ve chvíli, kdy uviděli, že v čele útočníků stojí jejich princ, zaváhali… Princ obránce oslovil: „Nechci prolít krev. Nechte mě vstoupit do města a do paláce. Vyřídím si to se s vím strýcem sám!“
A tak se i stalo. Princ v souboji jeden na jednoho porazil svého strýce a vykázal ho z království pod trestem smrti. Sám se konečně stal králem a vzal si za ženu svou milou elfí dívku. V království opět zavládl mír a klid. Lidé a nelidé spolu opět žili v míru a klidu a země opět vzkvétala.
Mladý král a královna se dočkali dvojčat – holčičky a chlapečka. Mladý kralevic byl miniaturní kopií svého otce a malá princezna? Ta se podobala jako vejce vejci své elfí matce. A jak to bylo s nimi? To už je jiný příběh…
Král, strýc našeho prince, se po smrti svého bratra ujal vlády, protože syn jeho bratra byl ještě příliš malý, aby se ujal vlády.
Po korunovaci se nový král rozhodl, že elfy a podobnou verbež ve svých městech a vesnicích tolerovat nebude a vyhnal je. Ti si to nenechali líbit a začal válka… Válka, která trvala už 10 let. Za tu dobu přišlo o život mnoho lidí i elfů a prostý lid byl válkou zničený a neměl skoro nic.
Mladého prince vychovával stařičký lovčí, dobrý přítel a rádce starého krále. Od něj se princ naučil lovit, vyznat se v lese, jezdit na koni a co bylo nejdůležitější – lásku k prostému lidu.
Jednou si s lovčím vyjeli na projížďku a cestou narazili stopy medvěda a rozhodli se po nich vydat. Po chvíli uslyšeli křik a vzápětí ryk medvěda. Pobídly koně. Přijeli na mýtinu. Medvěd se tyčil nad osobou ležící v trávě a kousek od nic ležela mrtvola koně. Princ se svým přítelem neváhal a vrhl se neznámému na pomoc a společnými silami se jim podařilo medvěda zabít. Když se otočili k neznámému, zjistili, že se jedná o dívku – elfí dívku. Byla krásná, na zádech jí vysel toulec šípů a v bílých ručkách svírala luk. Byla poraněná a princ, okouzlen její krásou, jí nabídl, že ji dopraví domů. Dívka nejdřív váhala, ale nakonec souhlasila. A to byl začátek jejich přátelství.
Dny a roky plynuly a z malého kluka vyrostl dospělý muž. Jeho přátelství s elfskou dívkou se prohloubilo v něco víc – v lásku. Princ se naučil znát elfský lid a velice k němu přilnul. A to byla právě potíž….
Ten den, kdy princ zmizel, ho viděli, jak vyjíždí z města a míří k lesu. Nikdo se ho neodvážil zeptat proč, byl to přece princ. Ale král měl své úmysly… Poslal z princem svou vlastní osobní gardu s jediným účelem – zajmout prince a odvést ho na smluvené místo, kde ho potom mají držet, ale neublížit mu!
Král chtěl prince přinutit, aby se oficiálně vzdal svého nároku na trůn a prohlásil jeho a jeho budoucí potomky následníky a budoucími vladaři. Biřici střežili prince jako oko v hlavě, ale nebyli nic proti elfímu komandu, kterému velela princova milá a které ho přišlo vysvobodit.
Společnými silami pak vedli armádu elfů a nelidí s jediným úmyslem – svrhnout zlého krále. U města začalo obléhání – král se stáhnul do zámku a nevystrčil nos, ale královská armáda se rozhodla bránit město. Ve chvíli, kdy uviděli, že v čele útočníků stojí jejich princ, zaváhali… Princ obránce oslovil: „Nechci prolít krev. Nechte mě vstoupit do města a do paláce. Vyřídím si to se s vím strýcem sám!“
A tak se i stalo. Princ v souboji jeden na jednoho porazil svého strýce a vykázal ho z království pod trestem smrti. Sám se konečně stal králem a vzal si za ženu svou milou elfí dívku. V království opět zavládl mír a klid. Lidé a nelidé spolu opět žili v míru a klidu a země opět vzkvétala.
Mladý král a královna se dočkali dvojčat – holčičky a chlapečka. Mladý kralevic byl miniaturní kopií svého otce a malá princezna? Ta se podobala jako vejce vejci své elfí matce. A jak to bylo s nimi? To už je jiný příběh…
