DeletedUser494
Guest
Ve vsi Smrčí stál dům. No, dům, spíš brloh, a v něm žil ork Grhk. Grhk žil sám, neb měl vši, dost páchl a noc co noc byl v krčmě, kde pil rum.
Tu noc byl v krčmě i elf Klč. Pil čaj, když v tom ho přes nos plácl ten puch.
"U všech srnek, co to tu tak smrdí?" ptal se krčíc nos a zrak mu padl na Grhka. "Hej, ty tam, nesmrď tu a běž ven!" zvedl hlas Klč.
Ork se zvedl, vzal svůj kyj a řval: "Já že smrdím? Ty chceš boj, co? Máš ho mít!" a vrhnul svůj kyj na Klče. Elf se shýbl, za ním však stál krčmář. Když mu kyj spadl na nárt, řev se nesl přes ves, přes krchov, přes les a přes pláň, až tam, kde spal drak. Ten se zvedl a drsně vrčíc vzlétl.
Do vsi drak vlétl, když Grhk vrhnul Klče skrz vchod ven z krčmy a šel za ním, držíc svůj kyj a hned za ním šel i krčmář. Tam však už stál drak. Byl to obr, měl tak čtrnáct stop, chřtán plný dýk a vrhal na ně zlý zrak.
"Kdo to tu tak řval? Ork? Elf? Či snad krčmář? Byl jsi to ty, že? Znám tvůj hlas, skrčku! Já jsem spal a ty tu řveš jak lev! A když řveš jak lev, já tě jak lva sním!"
"Zadrž! Krčmář řval, tak jest. Řval však, ne že by tě chtěl štvát, nýbrž neb já jsem se shýbl a kyj mu spadl na nárt!"
"Tak to tě pak sním též!" řval drak.
"Ten kyj byl můj! Sníš mne též?" ptal se ork.
Když drak zřel, s kým vším by se měl bít, lekl se a hned byl pryč. Byl klid.
Když pak ork dal dlaň vpřed, elf ji stiskl a hle, zlá krev je pryč. Krmář se smál a zval je na drink.
Tu noc byl v krčmě i elf Klč. Pil čaj, když v tom ho přes nos plácl ten puch.
"U všech srnek, co to tu tak smrdí?" ptal se krčíc nos a zrak mu padl na Grhka. "Hej, ty tam, nesmrď tu a běž ven!" zvedl hlas Klč.
Ork se zvedl, vzal svůj kyj a řval: "Já že smrdím? Ty chceš boj, co? Máš ho mít!" a vrhnul svůj kyj na Klče. Elf se shýbl, za ním však stál krčmář. Když mu kyj spadl na nárt, řev se nesl přes ves, přes krchov, přes les a přes pláň, až tam, kde spal drak. Ten se zvedl a drsně vrčíc vzlétl.
Do vsi drak vlétl, když Grhk vrhnul Klče skrz vchod ven z krčmy a šel za ním, držíc svůj kyj a hned za ním šel i krčmář. Tam však už stál drak. Byl to obr, měl tak čtrnáct stop, chřtán plný dýk a vrhal na ně zlý zrak.
"Kdo to tu tak řval? Ork? Elf? Či snad krčmář? Byl jsi to ty, že? Znám tvůj hlas, skrčku! Já jsem spal a ty tu řveš jak lev! A když řveš jak lev, já tě jak lva sním!"
"Zadrž! Krčmář řval, tak jest. Řval však, ne že by tě chtěl štvát, nýbrž neb já jsem se shýbl a kyj mu spadl na nárt!"
"Tak to tě pak sním též!" řval drak.
"Ten kyj byl můj! Sníš mne též?" ptal se ork.
Když drak zřel, s kým vším by se měl bít, lekl se a hned byl pryč. Byl klid.
Když pak ork dal dlaň vpřed, elf ji stiskl a hle, zlá krev je pryč. Krmář se smál a zval je na drink.
Naposledy upraveno moderátorem: