Arielll
Učedník
Recept na vánoční pokrm z rybího světla zvaný Laffualé
Kdybych měla osvětlit všechny vánoční zvyky Elvenaru, musela bych sepsat knihu. Je jich tolik a jsou tak různé. Vždyť každá rasa je má jiné a jelikož, jak jistě chápete, se za ta staletí nepodařilo udržet každý národ odděleně, jejich mísením se prolínaly a vyvíjely i vánoční tradice.
Musely se ve smíšených rodinách hledat kompromisy. Přeci jen drsné zvyky Elfů (mám na mysli to co vyvádějí pomocí sněžných draků), mohou značně vyděsit jemné duše Orků. Ne každý tuší, jak moc něžné duše mají, ale jejich vánoční rituál Snový dar, který spočívá v darování svého nejkrásnějšího snu milované osobě a následného splnění (tedy pokud o něj milovaná osoba stojí, ovšem to tu nechci v tento požehnaný čas rozebírat, jelikož se to někdy dokáže dost zvrtnout). Každopádně ta původní čistá myšlenka je krásná.
Takže vidíte sami, že psát tu o vánočních zvycích by vážně zabralo spoustu času a také vonného papíru, na který toto skromné vánoční dílko sepisuji. A věřte, že tolik stránek by mi čarodějové z Učených údolí ani nedali. Jen tak mezi námi – jsou to poněkud velcí skrblíci a ani čas Vánoc je moc neobměkčí. Obzvlášť, když se jedná o vzácný, tajemnými esencemi napuštěný papír.
A tak vám přiblížím jen jeden vánoční zvyk. Můj nejoblíbenější. A tím je výroba asi nejtradičnějšího vánočního pokrmu z rybího světla zvaného Laffualé. Asi je to pochopitelné, proč jsem zvolila právě gastronomický obor. Samozřejmě je pravdou, že by Vánoce měly být především svátky duchovní, kdy se lidé setkávají, drží pospolu, dávají si najevo lásku, ale sebeušlechtilejší myšlenka ztrácí na intenzitě, když vám žaludek vyluzuje škrundavé zvuky.
Druhým důvodem proč vás chci seznámit s tímto kulinářským zážitkem je, že vaření a pečení je můj velký koníček. Někteří mě možná znáte z letošního 18. ročníku festivalu Půlnočních zázračných chutí. Získala jsem 2. místo v kategorii Pokrm posilující vnitřní magii. Ale dost už o mě.
Vraťme se k receptu.
Vlastně si nejsem úplně jistá, jestli je rozumné ho tu vyzradit. Získat ho nebylo snadné. Ale jsou Vánoce a všichni si dávají dárky. Tak to berte jako dárek ode mne. I když vzhledem k tomu, že ta správná chuť Laffualé se odvíjí od kvality použitých surovin, přesného dávkování a bezchybně dodržených časů jednotlivých fází, lze vyrobit jídlo naprosto brilantní, ale také zcela nepoživatelné. A tak prozrazením receptu až tak moc neriskuji. ;o)
Suroviny vám doporučuji nakoupit na Hlavním ledovém tržišti. Skutečně je lepší počkat si na adventní čas, kdy se otevře právě tato tržnice. Nejen, že tu nakoupíte zboží nejvyšší kvality, ale pomocí spirálovitého ledového schodiště vejdete do nejkrásnější ledové galerie v celém Elvenaru. Ta je k vidění jen jednou v roce a vážně stojí za to. Tolik nádherných soch a staveb z průzračného ledu nikde jinde nenajdete. Letos byla zlatým hřebem socha Larocké trpasličí princezny Girady znázorňující její vánoční vtělení do posvátného zimního jelena s obrovským parožím zdobeným překrásnými drahokamy z ledu. Asi se divíte, jak může být led barevný. Může. Toto umění ovládají jen někteří vyvolení umělci. Není jich moc a proto, když na takové dílo narazíte, je to velká vzácnost.
Já vím, jsem hrozná. Zase už jsem odbočila od nákupu surovin. Opět důkaz toho, že vánočních zvyků je v této kouzelné zemi tak mnoho.
Takže hlavní surovinou je samozřejmě světlo z ryby zvané Lumia. Pochopitelně světlo se musí nejdříve zhmotnit. To dá rozum. Je to zajímavý proces trvající několik hodin, příliš složitý na vysvětlování. Zjednodušeně světlo které rybám vychází z hřbetní ploutve se v určité fázi začne na povrchu měnit v tenkou blanku a po dosažení určité tuhosti se balonek naplněný světlem od ryby oddělí a začne stoupat vzhůru. Po vyplutí na hladinu jsou balonky světelnými lovci vyloveny a uskladněny ve vyhřívaných přepravkách. Tam začne proces zhmotňování. Vše musí probíhat velmi opatrně. Pokud by se blanka před zhmotněním porušila, světlo samozřejmě uletí fuč.
Na méně kvalitních trzích lze koupit také náhražky, ale nedělejte to. Ne vždy jsou bezpečné. Jednou za rok si můžete dovolit koupit světlo té nejvyšší kvality. Tím se vyvarujete možnosti strávit Vánoce s dost nepříjemnou vyrážkou na místech, o kterých rozhodně nechci psát. Jen vám napovím, že byste pak u večeře spíš klečeli než seděli.
Suroviny:
5 středně velkých zhmotněných světel
2 malé stromové cibulky
3 stroužky bledulice (pro slabší povahy raději jen jeden)
300 silogramů extra prašné mouky
1 trojúhelníček zkynovadla
120 silogramů slámového másla
4 – 5 paliček dobře vyzrálé šťavice
15 vajec kolibříka
solný sliz
špetka kulioříšku
pepřínek a žahavice
Postup:
Mouku dáme do misky. Dělejte to jen velmi pomalu, jinak se vám polovina mouky rozptýlí do okolí a vy budete mít zasněženo nejen za okny, ale i před nimi. ;o)
K mouce přidáme vejce (naštěstí není třeba oddělovat žloutky od bílků, to byste pak potřebovali silnou lupu). Přidejte máslo, zkynovadlo a kulioříšek.
Zavolejte statného Tlapouna a ten nechť těsto mísí zhruba 30 minut. Sami se do toho vážně nepouštějte. Kolibřičí vejce ve spojení s prašnou moukou vytvoří extrémně odolný lepivý útvar, že byste už ruce z mísy nevyndali. Po půl hodině zadělávání se těsto stane vláčným a může začít kynout.
Světla oloupeme neboť procesem zahřívání blanka dost ztuhla a získala nahořklou chuť. Pak je namočíme do lávové vody. Stačí tak na 10 minut.
Mezi tím si nakrájíme stromové cibulky na jemno a bledulici utřeme se solným slizem. Šťavici odšťavte. Vymáčená světla nakrájejte na velmi tenké plátky. Pokud vám to nejde nožem, použijte škrabku.
Těsto vyválejte na tenko. Potřete šťávou ze Šťavice, poklaďte plátky světla, potřete směsí bledulice a solného slizu, posypte jemně nakrájenou cibulkou a dochuťte pepřínkem a žahavicí. Množství? Co kdo snese. Jistě víte, že speciálně žahavice je jak žiletky.
Srolujte těsto do rolády, potřete zbylou šťávou ze Šťavice a povrch můžete posypat vonnými semínky z Lavie.
Pečeme na 180° asi 15 minut. Pak až do večeře udržujeme v teple. Krájíme na tenké plátky a podáváme s ledovým chlebem.
Toto tradiční jídlo nesmí na Vánoce chybět v žádné domácnosti. Zbytky Laffualé se nikdy neohřívají a nedojídají, ale odnášejí se do lesa ke Tklivým vrbám. Ty v tento vánoční čas přestávají ronit potoky slz a celý advent se usmívají. Přicházejí k nim pak Zimní jeleni, přilétají Sněžné sovy a hodují na lahůdkách, které jim všichni tvorové Elvenaru přinášejí.
Kdybych měla osvětlit všechny vánoční zvyky Elvenaru, musela bych sepsat knihu. Je jich tolik a jsou tak různé. Vždyť každá rasa je má jiné a jelikož, jak jistě chápete, se za ta staletí nepodařilo udržet každý národ odděleně, jejich mísením se prolínaly a vyvíjely i vánoční tradice.
Musely se ve smíšených rodinách hledat kompromisy. Přeci jen drsné zvyky Elfů (mám na mysli to co vyvádějí pomocí sněžných draků), mohou značně vyděsit jemné duše Orků. Ne každý tuší, jak moc něžné duše mají, ale jejich vánoční rituál Snový dar, který spočívá v darování svého nejkrásnějšího snu milované osobě a následného splnění (tedy pokud o něj milovaná osoba stojí, ovšem to tu nechci v tento požehnaný čas rozebírat, jelikož se to někdy dokáže dost zvrtnout). Každopádně ta původní čistá myšlenka je krásná.
Takže vidíte sami, že psát tu o vánočních zvycích by vážně zabralo spoustu času a také vonného papíru, na který toto skromné vánoční dílko sepisuji. A věřte, že tolik stránek by mi čarodějové z Učených údolí ani nedali. Jen tak mezi námi – jsou to poněkud velcí skrblíci a ani čas Vánoc je moc neobměkčí. Obzvlášť, když se jedná o vzácný, tajemnými esencemi napuštěný papír.
A tak vám přiblížím jen jeden vánoční zvyk. Můj nejoblíbenější. A tím je výroba asi nejtradičnějšího vánočního pokrmu z rybího světla zvaného Laffualé. Asi je to pochopitelné, proč jsem zvolila právě gastronomický obor. Samozřejmě je pravdou, že by Vánoce měly být především svátky duchovní, kdy se lidé setkávají, drží pospolu, dávají si najevo lásku, ale sebeušlechtilejší myšlenka ztrácí na intenzitě, když vám žaludek vyluzuje škrundavé zvuky.
Druhým důvodem proč vás chci seznámit s tímto kulinářským zážitkem je, že vaření a pečení je můj velký koníček. Někteří mě možná znáte z letošního 18. ročníku festivalu Půlnočních zázračných chutí. Získala jsem 2. místo v kategorii Pokrm posilující vnitřní magii. Ale dost už o mě.
Vraťme se k receptu.
Vlastně si nejsem úplně jistá, jestli je rozumné ho tu vyzradit. Získat ho nebylo snadné. Ale jsou Vánoce a všichni si dávají dárky. Tak to berte jako dárek ode mne. I když vzhledem k tomu, že ta správná chuť Laffualé se odvíjí od kvality použitých surovin, přesného dávkování a bezchybně dodržených časů jednotlivých fází, lze vyrobit jídlo naprosto brilantní, ale také zcela nepoživatelné. A tak prozrazením receptu až tak moc neriskuji. ;o)
Suroviny vám doporučuji nakoupit na Hlavním ledovém tržišti. Skutečně je lepší počkat si na adventní čas, kdy se otevře právě tato tržnice. Nejen, že tu nakoupíte zboží nejvyšší kvality, ale pomocí spirálovitého ledového schodiště vejdete do nejkrásnější ledové galerie v celém Elvenaru. Ta je k vidění jen jednou v roce a vážně stojí za to. Tolik nádherných soch a staveb z průzračného ledu nikde jinde nenajdete. Letos byla zlatým hřebem socha Larocké trpasličí princezny Girady znázorňující její vánoční vtělení do posvátného zimního jelena s obrovským parožím zdobeným překrásnými drahokamy z ledu. Asi se divíte, jak může být led barevný. Může. Toto umění ovládají jen někteří vyvolení umělci. Není jich moc a proto, když na takové dílo narazíte, je to velká vzácnost.
Já vím, jsem hrozná. Zase už jsem odbočila od nákupu surovin. Opět důkaz toho, že vánočních zvyků je v této kouzelné zemi tak mnoho.
Takže hlavní surovinou je samozřejmě světlo z ryby zvané Lumia. Pochopitelně světlo se musí nejdříve zhmotnit. To dá rozum. Je to zajímavý proces trvající několik hodin, příliš složitý na vysvětlování. Zjednodušeně světlo které rybám vychází z hřbetní ploutve se v určité fázi začne na povrchu měnit v tenkou blanku a po dosažení určité tuhosti se balonek naplněný světlem od ryby oddělí a začne stoupat vzhůru. Po vyplutí na hladinu jsou balonky světelnými lovci vyloveny a uskladněny ve vyhřívaných přepravkách. Tam začne proces zhmotňování. Vše musí probíhat velmi opatrně. Pokud by se blanka před zhmotněním porušila, světlo samozřejmě uletí fuč.
Na méně kvalitních trzích lze koupit také náhražky, ale nedělejte to. Ne vždy jsou bezpečné. Jednou za rok si můžete dovolit koupit světlo té nejvyšší kvality. Tím se vyvarujete možnosti strávit Vánoce s dost nepříjemnou vyrážkou na místech, o kterých rozhodně nechci psát. Jen vám napovím, že byste pak u večeře spíš klečeli než seděli.
Suroviny:
5 středně velkých zhmotněných světel
2 malé stromové cibulky
3 stroužky bledulice (pro slabší povahy raději jen jeden)
300 silogramů extra prašné mouky
1 trojúhelníček zkynovadla
120 silogramů slámového másla
4 – 5 paliček dobře vyzrálé šťavice
15 vajec kolibříka
solný sliz
špetka kulioříšku
pepřínek a žahavice
Postup:
Mouku dáme do misky. Dělejte to jen velmi pomalu, jinak se vám polovina mouky rozptýlí do okolí a vy budete mít zasněženo nejen za okny, ale i před nimi. ;o)
K mouce přidáme vejce (naštěstí není třeba oddělovat žloutky od bílků, to byste pak potřebovali silnou lupu). Přidejte máslo, zkynovadlo a kulioříšek.
Zavolejte statného Tlapouna a ten nechť těsto mísí zhruba 30 minut. Sami se do toho vážně nepouštějte. Kolibřičí vejce ve spojení s prašnou moukou vytvoří extrémně odolný lepivý útvar, že byste už ruce z mísy nevyndali. Po půl hodině zadělávání se těsto stane vláčným a může začít kynout.
Světla oloupeme neboť procesem zahřívání blanka dost ztuhla a získala nahořklou chuť. Pak je namočíme do lávové vody. Stačí tak na 10 minut.
Mezi tím si nakrájíme stromové cibulky na jemno a bledulici utřeme se solným slizem. Šťavici odšťavte. Vymáčená světla nakrájejte na velmi tenké plátky. Pokud vám to nejde nožem, použijte škrabku.
Těsto vyválejte na tenko. Potřete šťávou ze Šťavice, poklaďte plátky světla, potřete směsí bledulice a solného slizu, posypte jemně nakrájenou cibulkou a dochuťte pepřínkem a žahavicí. Množství? Co kdo snese. Jistě víte, že speciálně žahavice je jak žiletky.
Srolujte těsto do rolády, potřete zbylou šťávou ze Šťavice a povrch můžete posypat vonnými semínky z Lavie.
Pečeme na 180° asi 15 minut. Pak až do večeře udržujeme v teple. Krájíme na tenké plátky a podáváme s ledovým chlebem.
Toto tradiční jídlo nesmí na Vánoce chybět v žádné domácnosti. Zbytky Laffualé se nikdy neohřívají a nedojídají, ale odnášejí se do lesa ke Tklivým vrbám. Ty v tento vánoční čas přestávají ronit potoky slz a celý advent se usmívají. Přicházejí k nim pak Zimní jeleni, přilétají Sněžné sovy a hodují na lahůdkách, které jim všichni tvorové Elvenaru přinášejí.
