aikomi
Mistr slova
"Inu, tak já Vám to všem dovyprávím, neboť tento příběh znám jako své vlastní boty.Mám to na paměti, jako by se to stalo včera" Začal vyprávět Thorin.
Vydal se tedy na cestu a šel a šel, až se mu vesnice ztratila za zády a pokračoval až do nejnepřístupnějších částí lesa....."¨
Byla na něm vidět jistá zvědavost, co se skrývá v temném lese. Občas mu utkvěla myšlenka, jestli to byl dobrý nápad odejít z vesnice a k tomu ještě takhle v noci. Až vyšlo z jeho úst nahlas :" .Proč musím nejdříve jednat a pak myslet? To jsem celý já...Přitom sem celý z toho všeho podělaný strachy. Měl bych se radši vrátit. Mysli trochu Ikariosi," A začal se mlátit do hlavy. V tom okamžiku uslyšel hodně divný, sténající hlas, až se začal klepat strachy. Všude byla tma a kolem něj samé temné stromy, které vypadaly, jako by se samy hýbaly. . Pomalu vytasil svůj meč a potichu našlapoval dopředu, bliž k onomu divnému hlasu. Jeho vlasy jakoby se mu tím škaredým zvukem ježily směrem vzhůru.V dáli uviděl malé světlo. Čím šel blíže, tím ty divné zvuky byly hlasitější.
Ikarios se vynořil z temného lesa a na stromě viděl stát muže, který byl celý v bílém plášti. Od něj šli ty divné zvuky. V ruce držel lampu. Jeho tvář byla skrytá. Ale jeho pronikavé oči bodaly přimo Ikariose do zad. Celý zbělal strachy. Nic tak hrozného neviděl, kdyby mohl, tak rychle uteče, ale jako by celý ztuhl a nohy ho nechtěly poslouchat. Muž v bílém plášti se k němu přibližoval blíže a blíže. Už se k němu natahovaly jeho dlouhé ruce ,a pak najednou bylo po všem. Neznámý muž všechno ze sebe strhl, a Ikarios v něm poznal svého přítele Palliose, který si z něj udělal srandu. Ikarios tam stál mlčky, s otevřenou pusou dokořán.Na svých kalhotech měl velký mokrý flek, strachy se potento no, však víte co tím myslim, mluvil dál Thórin s úsměvem na tváři.
Ikarios neveřil vlastním očím,že si jeho nejlepší přítel udělal z něho srandu a takhle ho ponížil,až se z toho celý strachy potento...."Palliosi!!!!" zařval na nej Ikarios" Počkej až tě chytím, to ti nedaruji, dlužíš mi nové kalhoty!!
Vydal se tedy na cestu a šel a šel, až se mu vesnice ztratila za zády a pokračoval až do nejnepřístupnějších částí lesa....."¨
Byla na něm vidět jistá zvědavost, co se skrývá v temném lese. Občas mu utkvěla myšlenka, jestli to byl dobrý nápad odejít z vesnice a k tomu ještě takhle v noci. Až vyšlo z jeho úst nahlas :" .Proč musím nejdříve jednat a pak myslet? To jsem celý já...Přitom sem celý z toho všeho podělaný strachy. Měl bych se radši vrátit. Mysli trochu Ikariosi," A začal se mlátit do hlavy. V tom okamžiku uslyšel hodně divný, sténající hlas, až se začal klepat strachy. Všude byla tma a kolem něj samé temné stromy, které vypadaly, jako by se samy hýbaly. . Pomalu vytasil svůj meč a potichu našlapoval dopředu, bliž k onomu divnému hlasu. Jeho vlasy jakoby se mu tím škaredým zvukem ježily směrem vzhůru.V dáli uviděl malé světlo. Čím šel blíže, tím ty divné zvuky byly hlasitější.
Ikarios se vynořil z temného lesa a na stromě viděl stát muže, který byl celý v bílém plášti. Od něj šli ty divné zvuky. V ruce držel lampu. Jeho tvář byla skrytá. Ale jeho pronikavé oči bodaly přimo Ikariose do zad. Celý zbělal strachy. Nic tak hrozného neviděl, kdyby mohl, tak rychle uteče, ale jako by celý ztuhl a nohy ho nechtěly poslouchat. Muž v bílém plášti se k němu přibližoval blíže a blíže. Už se k němu natahovaly jeho dlouhé ruce ,a pak najednou bylo po všem. Neznámý muž všechno ze sebe strhl, a Ikarios v něm poznal svého přítele Palliose, který si z něj udělal srandu. Ikarios tam stál mlčky, s otevřenou pusou dokořán.Na svých kalhotech měl velký mokrý flek, strachy se potento no, však víte co tím myslim, mluvil dál Thórin s úsměvem na tváři.
Ikarios neveřil vlastním očím,že si jeho nejlepší přítel udělal z něho srandu a takhle ho ponížil,až se z toho celý strachy potento...."Palliosi!!!!" zařval na nej Ikarios" Počkej až tě chytím, to ti nedaruji, dlužíš mi nové kalhoty!!