DeletedUser189
Guest
DÉMONI
Uprostřed Krásné přírody Elvenaru vyrostlo honosné město Jezerní skála , kde lidstvo neznalo války, nenávist ani zlo. Všichni drželi pospolu a vzájemná pomoc při práci a zkrášlování města nikomu nebyla proti mysli. Nikdo netušil, že v tomto koutě světa nejsou jediní obyvatelé. Za velkou skálou bylo rozlehlé město elfů Modrý svět, kteří ctili přírodu a čerpali z ní své zkušenosti, stejně tak, jako ctili své předky, jejichž zkušenosti se předávali z generace na generaci.
Jak už to bývá, všude jsou neposedné děti a tak se jednoho dne vydal do lesa chlapec Leon, aby prozkoumal okolí, když tu najednou objevil různé cesty a schody vytesané do skály, které ho dovedli až na její vrchol. Vyčerpaný si zde sedl a vychutnával si pohled do kraje. Jeho město se zdálo být tak maličké a skalnaté propasti a jezera v okolí byly jako by je někdo namaloval, ani se nestačil podívat na všechny strany a usnul. V ten čas se vracela malá elfí holčička Krilinka od své babičky, cestu si chtěla ukrátit a tak šla přes Velkou skálu, kde uviděla spát Leona. Ten se jí velice lekl a výskokem se ukryl za kámen. Nechápal, proč je Krilinka tak modrá, přesto se mu moc líbila, její velké usměvavé oči a vlídná slova ho brzy zbavily strachu.
„Co tu děláš?“ zeptala se Krilinka.
„Chtěl jsem vědět, jak vypadá okolí a tajemné cesty a schody na skále mě zavedly až sem, a co tu děláš ty?“ zeptal se už beze strachu Leon.
Krilinka si sedla vedle něj a začala své vyprávění:
„Jednoho dne přiletěl ochránce lesa a poslal mě za babičkou, že mi vše vysvětlí. Babička mi předala tuhle knihu elfů, že jí mám předat našemu vládci, jsou v ní prý zkušenosti našich předků, rady a tajná kouzla na ochranu našeho světa. Lesy prý napadl démon zla a každý den pod jeho vládou zkamení jeden strom a obloha se nad ním zatemní zlem. Musím běžet, ale zase se tu sejdeme, co říkáš? Vidíš tu věž dole ve stromech, tak to je mé město. O Vás jsme vůbec nevěděli.“
Leon s Krilinkou se na vrcholku skály scházeli často. Jejich dobrou náladu kazil pohled na oblohu, která v dálce měla temnou barvu, jako před bouřkou. Krilinka se svěřila, že Elfové nevědí, jak proti démonům bojovat a jejich kouzla na to nestačí. Leon se rozhodl vše říct vládci lidí. Nastoupila vojska, ale bez kouzel byli tak velké ztráty, že bylo jasné, že není možné se uchránit.
Leon s Krilinkou bezradně seděl na skále a hleděli na kamenné stromy, kterých bylo stále víc, stejně jako sílil vztah mezi nimi. Mezi tím se sešli oba vládci, aby spojili své síly v bojí proti démonům, protože si uvědomili, že zde jsou právě dvě rasy, jedna oplývající kouzli a druhá silou. Přesto další boj prohráli.
Z krásného lesa už moc nezbylo, zatím, co Krilinka s Leonem dospěli a jejich vztah se změnil v lásku, pro kterou chtěli zachránit tento svět. Leon běžel pro radu do věže mágů, nabral cenné zboží, načerpal sílu v plující citadele, nabral vodu z fontány zrůdy, která chránila jejich město před přívalovým deštěm a poprosil svatyni chránící město před pekelným ohněm o pomoc.
Krilinka nabrala vodu z plujících ostrovů, chránící město před suchem, požádala Enaru o pomoc a v doprovodu mořského hada a kouzelného víru se vydala na skálu, kde se sešla s Leonem.
Kobka zavržených jim poslala dva okřídlené draky a spolu s vojsky obou provincií se vydali zachránit les. Boj z démony z prvu nevypadal dobře, všude tma, vichr, který šlehal prach do očí a uprostřed všeho černé jezero, z kterého vylétávali démoni šlehající oheň a kouř a na co dýchli okamžitě zkamenělo. V tom se ozval z dálky hlas Enary: „Krilinko, vše, co máš s Leonem ze svých měst smíchejte a nalijte do jezera, společná moc obou světů zahubí démony. „
Bylo to náročné, ale povedlos jim to i v té tmě smíchat a nalít do jezera, které tajemný vír řádně promíchal a mořský had zahubil poslední zlé síly. Nad lesem se rozzářila obloha a duch jezera si vzal cenné zboží, aby mohl vyjednávat s démony, kdyby se někdy snažili ovládnout les.
No a co bylo s Leonem a Krilinkou? Postavili si na skále velký dům a jejich děti možná časem budou další rasou Elvenaru.
Uprostřed Krásné přírody Elvenaru vyrostlo honosné město Jezerní skála , kde lidstvo neznalo války, nenávist ani zlo. Všichni drželi pospolu a vzájemná pomoc při práci a zkrášlování města nikomu nebyla proti mysli. Nikdo netušil, že v tomto koutě světa nejsou jediní obyvatelé. Za velkou skálou bylo rozlehlé město elfů Modrý svět, kteří ctili přírodu a čerpali z ní své zkušenosti, stejně tak, jako ctili své předky, jejichž zkušenosti se předávali z generace na generaci.
Jak už to bývá, všude jsou neposedné děti a tak se jednoho dne vydal do lesa chlapec Leon, aby prozkoumal okolí, když tu najednou objevil různé cesty a schody vytesané do skály, které ho dovedli až na její vrchol. Vyčerpaný si zde sedl a vychutnával si pohled do kraje. Jeho město se zdálo být tak maličké a skalnaté propasti a jezera v okolí byly jako by je někdo namaloval, ani se nestačil podívat na všechny strany a usnul. V ten čas se vracela malá elfí holčička Krilinka od své babičky, cestu si chtěla ukrátit a tak šla přes Velkou skálu, kde uviděla spát Leona. Ten se jí velice lekl a výskokem se ukryl za kámen. Nechápal, proč je Krilinka tak modrá, přesto se mu moc líbila, její velké usměvavé oči a vlídná slova ho brzy zbavily strachu.
„Co tu děláš?“ zeptala se Krilinka.
„Chtěl jsem vědět, jak vypadá okolí a tajemné cesty a schody na skále mě zavedly až sem, a co tu děláš ty?“ zeptal se už beze strachu Leon.
Krilinka si sedla vedle něj a začala své vyprávění:
„Jednoho dne přiletěl ochránce lesa a poslal mě za babičkou, že mi vše vysvětlí. Babička mi předala tuhle knihu elfů, že jí mám předat našemu vládci, jsou v ní prý zkušenosti našich předků, rady a tajná kouzla na ochranu našeho světa. Lesy prý napadl démon zla a každý den pod jeho vládou zkamení jeden strom a obloha se nad ním zatemní zlem. Musím běžet, ale zase se tu sejdeme, co říkáš? Vidíš tu věž dole ve stromech, tak to je mé město. O Vás jsme vůbec nevěděli.“
Leon s Krilinkou se na vrcholku skály scházeli často. Jejich dobrou náladu kazil pohled na oblohu, která v dálce měla temnou barvu, jako před bouřkou. Krilinka se svěřila, že Elfové nevědí, jak proti démonům bojovat a jejich kouzla na to nestačí. Leon se rozhodl vše říct vládci lidí. Nastoupila vojska, ale bez kouzel byli tak velké ztráty, že bylo jasné, že není možné se uchránit.
Leon s Krilinkou bezradně seděl na skále a hleděli na kamenné stromy, kterých bylo stále víc, stejně jako sílil vztah mezi nimi. Mezi tím se sešli oba vládci, aby spojili své síly v bojí proti démonům, protože si uvědomili, že zde jsou právě dvě rasy, jedna oplývající kouzli a druhá silou. Přesto další boj prohráli.
Z krásného lesa už moc nezbylo, zatím, co Krilinka s Leonem dospěli a jejich vztah se změnil v lásku, pro kterou chtěli zachránit tento svět. Leon běžel pro radu do věže mágů, nabral cenné zboží, načerpal sílu v plující citadele, nabral vodu z fontány zrůdy, která chránila jejich město před přívalovým deštěm a poprosil svatyni chránící město před pekelným ohněm o pomoc.
Krilinka nabrala vodu z plujících ostrovů, chránící město před suchem, požádala Enaru o pomoc a v doprovodu mořského hada a kouzelného víru se vydala na skálu, kde se sešla s Leonem.
Kobka zavržených jim poslala dva okřídlené draky a spolu s vojsky obou provincií se vydali zachránit les. Boj z démony z prvu nevypadal dobře, všude tma, vichr, který šlehal prach do očí a uprostřed všeho černé jezero, z kterého vylétávali démoni šlehající oheň a kouř a na co dýchli okamžitě zkamenělo. V tom se ozval z dálky hlas Enary: „Krilinko, vše, co máš s Leonem ze svých měst smíchejte a nalijte do jezera, společná moc obou světů zahubí démony. „
Bylo to náročné, ale povedlos jim to i v té tmě smíchat a nalít do jezera, které tajemný vír řádně promíchal a mořský had zahubil poslední zlé síly. Nad lesem se rozzářila obloha a duch jezera si vzal cenné zboží, aby mohl vyjednávat s démony, kdyby se někdy snažili ovládnout les.
No a co bylo s Leonem a Krilinkou? Postavili si na skále velký dům a jejich děti možná časem budou další rasou Elvenaru.
